Východní částí hřebene Nízkých Tater

Nástup - jako za starých časů, nočním vlakem do Popradu, a dále autobusem za EUR 1,80, jako za nových časů, do Telgáru (Švermova), odsud po zelené na hřeben. Jak tak vzlínám, potkávám partu dřevorubců… tihle chlapi budí respekt, nevypadají na někoho, komu se nechce pracovat. Aby řeč nestála, ptám se na vlky. „Tady nejsou“ smějí se, „až támhle“, a ukazují směrem, kam mám namířeno.





Pod Kráľovou skalou (1690 m) přibývá sněhu a vydatně se bořím, s lyžemi nebo bez, sto metrů za dvacet minut..tak zpátky dolů..a po lesní cestě traverzuji k asfaltce, co míří na Kráľovu hoľu (1946m) ze Šumiace. Zimní cesta je projetá rolbou, místy zkracuje silnici po tyčích.



K vysílači na Královej holi dorážím v sedm večer. Plánovaný bivak v záhrabu nahrazuje neplánovaně odemčená vstupní místnost na jižní straně vysílače: tři na tři metry, ústřední topení, zářivka, zásuvka, signál, inu královský holobyt. Nikdo se o mě nezajímá, já se také neozývám.



Ráno je bezvětří, jasno. Sousední dveře se znakem a telefonem horské služby, zapadané sněhem vyjasnují, jak je to s inzerovanou stanicí horské služby na KH. Okolní panorama na mne po roce života v širé rovné Rusi působí neskutečně: Slovenský ráj, Belánské a Vysoké Tatry, Roháče, Fatra, na západě Dumbier.. na jihu Muráňská Planina.

















Vyrážím po tyčích resp. po letní červené cestě „Hrdinov SNP“ na západ: Stredá Hoľa, Orlová, Bartková tvoří holý hřeben. Kodrcám se přes vyfoukaný sníh a krusty ledu. Poprvé v životě mám místo běžek skalpy, neustálé převlékání tuleních pásů na hřebeni celkem zdržuje (.. a když nejde stoupat na pásech tak ještě mačky).



Hluboký sníh před Ždiarským sedlem cestu zpomaluje, začíná nižší lesnatý úsek. Docházím přes Andrejcovou (1520) ke stejnojmenné „útulni“ (1410m) a tam bivakuji. Letní časy na rozcestníku se zdají utopické.



Cesta pokračuje po hřebeni na Priehybku (1469) a Velkou Vápenicu (1691). Před sebou mám Lomničák, Ladový, Slavkovský a Gerlach jako na dlani. Z Vápenice je vidět i Malá i Velká Fatra a na východe Králova hola.



Tři „chalani“ na back-country běžkách, zjevně místní, mířící na Panskú Hoľu jsou po dřevorubcích první lidi, co po dvou dnech potkávám. Cesta dolů na Priehybu (1190m) mé, již tak šneční tempo, výrazně zpomalila. Je tma, vařím a je jasné, že neprošláplým sněhem v lese až na sedlo Čertovica tímhle tempem nemám šanci. Upravenou těžařskou svážnicí do Hel‘py, ozářil vychází Měsíc v úplňku. Další pytel zimním přechodu Nízkých Tater je tu. Ale skialpy konečně trochu jedou, zítra si stihnu ještě zajezdit v Jasnej.



Praktické informace:
www.hzs.sk horská záchranná služba Slovenska
www.laviny.sk lavinová situace na Slovensku, spadlé laviny a čerství nebožtící v nich

Kde přespat, mimo bivak:
Útulna Andrejcová – dá se tam zatopit v kamnech, něco usušit, uvařit, ale nelze zahřát vnitřek
Vysílač na Kráľovej Hoľi – asi provozovatel toleruje, když se tam někdo ohřeje, předpokládám, že to nelze označit jako povolení tam přespávat
Poľovnícké chaty pod hřebenem - nutno se doptat, kde jsou, mají přístupná podkroví