Proti proudu vodopádu

Cesta není zajímavá jenom svojí délkou, ale i odlehlou polohou a extrémní nebezpečností způsobenou padajícím ledem. Velké části cesty prostě hrozí zřícením každou chvíli.



Koncem prosince dojeli Gadd, Plimley, David Dornian a Andrew Querner za 15 hodin z Canmoru v Albertě do Bella Coola. Následovala ještě jedna hodina terénem po zasněžené cestě a potom dva dny chůze do base campu pod Hunlen Falls, které padají do úzkého kaňonu. Horolezci byli zděšení, když našli vodopád částečně nezamrzlý. Viděli i obrovskou ledovou lavinu a rozhodli se to vzdát. „Nikdy jsem neviděl takovou masivní a brutálně těkavou směsici vody a ledu,“ řekl Gadd. „Led narůstá po stranách vodopánu, za ním a všude kam vodu zanese vítr. Voda pak rozpustí spoje, které drží led na skále a všechno to spadne.“



Dvanáctého února se Gadd a Plimley vydali na severozápad znovu. Tentokrát s fotografem Christianem Pondellou a kameramanem Scottem Simperem. Nový plán byl následující. Doletět letadlem s lyžemi k Turner Lake nad vodopád. Potom slanit po straně vodopádu a vylézt zpátky nahoru. Ale vodopád dosud nebyl pořádně zamrzlý a na dno kaňonu dopadaly s hlukem obrovské ledové laviny. Po dni stráveném pozorováním toho chaosu vylezli dvě délky na boku horní stěny kaňonu a potom hledali cestu po pravé straně hlavního vodopádu doufajíce v nižší teploty přes noc. Ráno, když ještě hodně mrzlo, slanili Gadd a Plimley stěnou dolů. Při tom umístili tutová jištění a vyhledali si cestu, která bude, jak doufali, dost bezpečná i pod „blokovitými útvary“. Slanění zastavili dvacet metrů nade dnem kaňonu a začali lézt tak rychle, jak jen to bylo možné. Plimley usrkával syrup proti kašli, aby zamaskoval příznaky ošklivého nachlazení a tak Gadd lezl celou cestu na prvním.



Po jejich levici se řítily do kaňonu masivní bloky ledu, ale lezci jimi zůstali při svém běhu k vrcholu nezasaženi. Gadd umístil v prvních 200 metrech jenom čtyři solidní šrouby; ostatní jištění bylo umístěno do skály, což byla naštěstí pevná žula. „Na ledu a s vlastním jištěním jsem lezl více než 25 let a každý stoper, skobu a friend, který jsem tady dal v sobě zahrnoval zkušenosti ze všech cest, které jsem kdy vylezl,“ říká Gadd. Kousek pod vrcholem našli v ledu třicet metrů dlouhou a necelý metr širokou prasklinu, která tam, když slaňovali dolů, ještě nebyla. Zmrzlý vodopád „vytáhl ze stěny kamenné desky veliké jako stůl, které byly pořád zachyceny v ledu, jak někdy bývá k vidění na morénách,“ popisuje Gadd. „Neumím si představit, jak k tomu vůbec dochází.“





Po šesti dlouhých délkách a osmy hodinách stáli na vrcholu. Gadd dal Hunlen Falls standartní klasifikaci pro neohodnotitelné cesty v Kanadských Skalistých horách: 5.9 A2. „Možná 5.10 A2,“ řekl. „Bylo to tak nějak těžké.“



Původní článek najdete na www.climbing.com. Fotografie jsou k vidění na stránkách firmy redbull. A další informace Vám dá Will Gadd.

Video z výstupu je ke stažení v sekci download - audio, video ve formátech Windows media (20 MB. 640*360 px), a Quicktime (50 MB, 853x480 px)