Zemřel Achille Compagnoni

Compagnoni se narodil 26. září 1914 v městečku Santa Caterina di Valfurva. Jde o hornatou část Lombardie. Jeho žena říká: „Už jako malý chlapec snil o práci horského vůdce a toužil prozkoumávat hory. Místa, ve kterých žil, ho k tomu přímo vybízela.“

Sloužil u Alpského sboru italské armády. Vyhrál několik lyžařských závodů. Po druhé světové válce začal budovat svůj domov v městečku Cervinia. Zde pracoval jako lyžařský instruktor a horský vůdce. Život mu změnil rok 1954, když přijal nabídku Ardita Desia na expedici do Karakoramu. Cílem byla dosud neslezená K2. Byl to právě Achille Compagnoni, kdo s o deset let mladším Linem Lacedellim dosáhl vrcholu druhé nejvyšší hory světa. Stalo se 31. července 1954.


Expedice plná otazníků
Italové pyšně popisovali svůj prvovýstup na K2 jako jednu ze zlatých stránek horolezecké historie. Reinhold Messner o výstupu prohlásil „Byl to poslední akt heroického horolezectví“. Bohužel ne vše bylo v expedici tak famózní, jak se zdá. Lacedelli s Compagnonim jsou oslavováni jako národní hrdinové, ale nejmladší člen expedice, Walter Bonatti, je obvinil, že ho opustili v zóně smrti.


Co se stalo
Dne 30.června 1954 měl čtyřiadvacetiletý Walter Bonatti, společně s pákistánským nosičem Mahdím, vynést z výškového tábora VIII kyslík pro vrcholový tým. Vrcholovou dvojici tvořili právě Lacedelli a Compagnoni, kteří se nacházeli v táboře IX. Tábor IX byl však z nepochopitelných důvodů umístěn výše než bylo plánováno. Vyčerpaný Mahdí nebyl schopen bezpečně vystoupit ke stanům. Byli tedy s Bonattim nuceni přežít pekelný bivak na rameni K2 ve výšce 8100metrů. Mahdího to stálo všechny prsty na rukou i nohou. Následující ráno zanechali na místě plánovaného tábora lahve s kyslíkem a sestoupili do tábora VIII. Vrcholový tým vyzvedl kyslíkové láhve a vystoupil na vrchol. Po návratu do Itálie nejenže vrcholové družstvo odmítlo Bonattiho kritiku, ale naopak ho nařkli, že se pokusil sabotovat jejich výstup užitím kyslíku, který byl určen jim a že tím chtěl získat vrchol pro sebe.

Dlouhá doba lží a mlčení
Ve zprávě Ardita Desia byl uvedený bivak popsán velmi povrchně a není mu přikládán žádný velký význam. Mahdího omrzliny byly připsány běžnému nebezpečí expedic. Posunutí tábora je vysvětleno nebezpečím padajících séraků. Bonnati je tedy zavržen horolezeckou komunitou. Deset let po expedici se zdálo, že je kauza uzavřena. V této době novinář Nino Giglio publikoval několik rozhovorů s Compagnonim, v kterých došlo k opětovným nařčením již zavrženého horolezce. Opět bylo propíráno, že se Bonatti pokoušel sabotovat útok vrcholového týmu užíváním neseného kyslíku. Dále byl nařčen, že opustil Mahdího a je zároveň zodpovědný za jeho omrzliny a následné amputace prstů.


Dokument o zemřelém v italské televizi

Pravda
Bonatti na novináře podal žalobu pro urážku na cti a soud vyhrál. Předložil důkaz, že nemohl užít nesený kyslík. K vynášeným bombám totiž neměl masku. V roce 1995 ve své knize uveřejnil svoji verzi výstupu a fotografie prvovýstupců s kyslíkovými maskami na vrcholu. Tím vyvrátil tvrzení, že dvojici došel kyslík již cestou na vrchol jak tvrdili. Díky fyzicky náročnému lezení spotřebovali Compagnoni a Lacedelli kyslík dříve než bylo plánováno. Bonatti tedy neměl žádný podíl na jejich ohrožení z důvodu nedostatku kyslíku. Naopak uvedl, že pravým důvodem posunutí tábora bylo znemožnění jeho výstupu. Bonatti, jako fyzicky nejzdatnější člen expedice, měl ambice vystoupit na vrchol bez kyslíku. Kdyby se připojil k vrcholovému týmu, zastínil by slávu obou prvovýstupců. Jeho šance na tento výkon byly velké. Realizoval by tak výstup bez kyslíku na vysokou osmitisícovku dvacet let před výstupem Messnera a Habelera na Everest.

Po dlouhých 52 letech od expedice se k Bonattiho verzi vyjádřil do té doby mlčící Lino Lacedelli. Ve své knize z roku 1996 potvrdil jeho verzi a tím změnil celé vnímání této expedice v očích veřejnosti.

Bonatti Compagnonimu a Lacedellimu nikdy neodpustil. Lino Lacedelli se po vydání knihy pokoušel omluvit Bonnattimu za způsobené příkoří. Bonatti omluvu nepřijal. „Je příliš pozdě,“ řekl tento horolezec.

Walter Bonatti se po svém zavržení vydal vlastní cestou: sólo výstupy, prvovýstupy, technické prásky po celém světě. Byl jednoznačně jedním z nejlepších lezců své doby. Za svůj celoživotní přínos horolezectví získal letos prestižní ocenění Zlatý cepín.


Dokument o Walteru Bonattim

Pákistánskému nosiči Mahdímu poskytla italská vláda malou penzi. Bylo to ocenění za přispění a obětování se úspěšnému výstupu na K2.

Compagnoni si svoji verzi příběhu vzal do hrobu....