Velikonoční Finale Ligure

Stáhli jsme si z netu veškeré potřebné praktické informace, kde kempovat, kde nakupovat, kde nejlépe zalézt a vyrazili. Kemp jsme našli podle popisu snadno, avšak upozorňuji, že je dnes již oplocený. Postavili tam nové sprchy a od května se tam prý bude vybírat. My jsme to ještě stihli před otevřením, takže zadarmo. Stále však zůstanou plácky v okolí kempu, kde snad bude možné stanovat, pokud bude nějaký volný. Je tam totiž permanentně narváno a soudě podle vybavení některých jednotlivců to vypadá, jako by tam dokonce delší dobu žili.



Nákupy jsou v pohodě, místní COOP přímo v městečku Finale Ligure nabízí i levné výrobky všeho druhu zhruba v naší cenové relaci, tedy pokud nejste vybíraví.

No a lezení? Tak to je tam supr. Celé pásmo skal se táhne přímo nad kempem, jen pár minut chůze. Oblast se jmenuje Monte Cucco a skládá se z mnoha sektorů. Bohužel cesty nižších klasifikací jsou uklouzané, jako ostatně všude, kde je to lehčí a snadno dostupné. Ale na Massone to nemá, to se nemusíte bát :-). Na rozlezení jsme tam našli dokonce jednu trojku (Luis) a jednu čtyřku (Luc), což je v této oblasti skutečně výjimka. Možná jsou tam omylem :-).



Pravda je, že lehkých cest je v celé oblasti Finale Ligure dost málo, ale na rozlezení to stačí. Ve většině sektorů začíná obtížnost na 5c a 6a, což je v přepočtu na stupnici UIAA asi tak za 6+. A to také zhruba odpovídalo našim schopnostem, takže výběr pro lezení jsme měli trochu omezený.



Nechtěli jsme zůstat jen u jedné oblasti, a tak jsme párkrát popojeli dál od kempu. Všechny oblasti jsou stejně v okruhu tak 10 – 15 km, takže žádná dálka. Zato najít místo na zaparkování je fuška. V průvodci jsou parkoviště sice vyznačena, ale často jsou plná nebo tam prostě nejsou.



Další oblastí, kterou jsme navštívili byla Caprazoppa. Kromě boje, kde zaparkovat, jsme pak cestou do kopce bojovali s křovisky a trnitými keři. Výhled na moře byl ale překrásný a vynahradil nám ten nepříjemný nástup. Cesty nám však moc neučarovaly. Asi jsme nevybrali v této oblasti ten správný sektor. Lehčí cesty tu byly dost krátké. Kvůli tomu člověk nemusel jezdit tak daleko. Ale byla to zkušenost.

Nejkrásnější oblastí z hlediska lezení byla Rocca di Perti. Spousta lezení, i lehčího, delší cesty, vícedélky, pohodlný nástup, no prostě lezecký ráj. Tady by člověk v pohodě strávil i několik dní.



Poslední oblastí, kterou jsme navštívili, byla Bastionata di Boragni. Tady se dalo v pohodě zaparkovat na „velkém“ parkovišti. Nástup byl krátký a pohodlný. Vybrali jsme si opět sektor s lehčími a krásnými cestami. Byl to náš poslední den a už jsme pociťovali únavu po šesti dnech lezení.



Skály v oblasti Finale Ligure jsou ostré jako struhadlo, dírky se zařezávají do prstů a občas je to o strach, že si člověk ten prst uřízne. Po týdnu lezení nás všechny pěkně bolely bříška prstů.