Tak mám nový půlky…

Precipizio degli Asteroidi:

Escudo del Qualido:

Esperando el sol:  3-5 e 1-6-94  Sonja Brambati, Paolo Vitali. 250 m - 7a (6c obbl), 39 spit, soste comprese. Portare 2 nuts  piccoli. Arrampicata su roccia fantastica. Discesa in doppia.  Horská plotna se vším všudy… 

Cca týden před odjezdem začíná Bobr studovat meteorologické weby, aby měl pro ostatní výmluvu, kdyby bylo hnusně, a taky tiskne nákresy k cestám, listuje v průvodci a vůbec na nic jiného nemyslí. Pro jistotu, ještě připravuje topa k dalším dvěma výstupům. „Luna Nascente“ (6b), prý nejkrásnější cesta v Mellu a „Il Risveglio Di Kundalini“,  10-ti délková populárka s jedním místem za 7-.

 

V neděli před odjezdovou středou se dává dohromady konečná sestava zájezdu: Bobr, Andulka (Bobří dcérka), Honza Mecl, ten se mnou zrovna seděl v tý hospodě, Anička, kterou nedávno vylepšil o titul „manželka“ a pátý flek v autě nakonec propotil Honza Wiener, pracovně přejmenovaný na z Vídně, aby se nám ti Honzové nepletli.

 

Ve středu navečer se všichni naloží do Bobřího kočáru a vyrážíme. První zpestření přichází v Plzni na parkovišti u obchoďáku, kde jsme nakupovali dobroty. Honza z Vídně: „Safra, ten batoh je nějakej velkej…“ Bobr: „Taky v něm máš lana ne?“ Honza z Vídně: „Počkej jaký lana? Ty si bral ty ne?“ Bobr: „No domlouvali jsme se, že já vezmu jednoduchou šedesátku a ty vezmeš půlky páč já žádný nemám“ Honza z Vídně: „To jsme asi blbě pochopili…“ a vypadá tak nějak nesvůj. Po chvíli marného pátrání po někom z Plzně koho známe a kdo by nám mohl lana půjčit je závěr jasný. Vracet se nebudem, v San Martinu je kšeft, tam budou lana mít a Bobr je stejně vždycky chtěl…

Trasu Mnichov, Garmisch, Landeck, St. Moritz, Maloja, Chiavenna, Morbegno, San Martino Bobr kousnul v pohodě a Ráno v půl osmý mžouráme do jasné oblohy nad údolím Val di Mello. Lezecký kšeft otvíraj v 9, takže je dost času zabalení báglů a kávičku v baru Monica.

 

V očekávání výhodného nákupu vleze Bobr do krámu. Paní položí na pult jediné dvě půlky, které má (lana abych byl přesný) . Šedesátky od Mammuta, model Phoenix 8mm… Asi by se musel Bobr snažit, kdyby chtěl sehnat lepší. Co za to? Ptá se Bobr. Paní chvíli hledá, pak začne telefonovat. Zřejmě naše objednávka nepatří ke každodenním. Poté co si Bobr přepočítá cenu je jasné, že ho žena pochválí. 9500 za lana se jako investice do rodiny prosazuje ztuha. Tak si je dám na Vánoce pod stromeček noo… A je to.

 

 Je jasný, že zítra sem nikdo podruhý nepůjde. Takže Oceano padá. Další den jdou všichni omrknout sektor vpravo od nástupu na Kundalini. Průvodce slibuje lehké cesty do 6a, max 3 délky. Bobr má má rád plotny, Bobr je spokojen. Ostatní jsou spokojeni, jen když vede lano nahoru.

Navečer balíme cajky na 3 dny a vyrážíme do bivaku pod Monte Qualido s honosným názvem „Hotel Qualido“. Do hotelu je to necelý kilometr do výšky po opravdu luxusní horské pěšině. Cestou se kazí počasí a jen co za námi zapadnou hotelové dveře je tady bouřka. Načasování jak má být .

Esperando el sol. Ráno je azůro,tak hurá směr Escudo del Qualido. Cesta nahoru je sama o sobě fantastickým výletem. Nám ho zpestřují dva borci v „Magic Line“ na Monte Qualido. Na to budem muset ještě trochu papat polívčičku.6b Povinnejch 7c OS cca 18 délek… Už je tady ale Escudo. Bobr s Andulkou nastupují do Esperanda. První délka 5c leze Andulka. Neolezená žula křupe pod lezečkama a znervózňuje ji. Nakonec délku dá (2 nejty a jeden stoper). Bobr leze druhou délku. Plotna 6c OS na brzdy. Andulka uleze půlku plotny a zbytek šplhne za lano a expresky. U štandu kouká podivně a Bobrovi je jasný, že dál se nepokračuje.  To by na premiéru bylo už moc, takže příště. Z šuplíku vytáhnout majlonku s prchačkou a hurá dolů… 

Ostatním se nedaří najít v nástupové délce A la Izquierda (27-6-93 Sonja Brambati, Adriano Carnati, Paolo Vitali. 130 m - 5b , 3 spit di sosta.

Portare qualche dado piccolo. Difficolta' contenute ma protezioni aleatorie) žádné jištění a štand nevidět. 3 spit di sosta - náš optimistický překlad je: „Super 3 nejty na dýlku“ a poznámku „…protezioni aleatorie“ čteme jako hvězdičku :-). Chvíli se dohadujeme. Bobr tvrdí, že tam určitě někde štand je. V rámci důkazního řízení Bobr vyráží hledat štand. Po cca 45ti metrch volného lezení najde jeden nejt s majlonkou. Já říkal, že tam bude! Správně to teda bylo 3 nejty na cestu. U 5b proč ne, tam se přeci nepadá. Honza si dává 1 délku za Bobrem se slovy „krásný, ale na prvním nic pro mě“. Nádhera, když člověku nevadí, že 40 metrů nic nedá, páč kdo by se tahal s kladivem a skobama :-).

 Honza: „Tak abysme taky něco vylezli ne? Furt sebou tahám ty Friendy a eště sem nezaložil jedinýho. Né že by se mi to nelíbilo, ale už mi ty plotny začínaj lízt krkem. Nechci se vrátit ze zájezdu s tim, že sem nevylez 5c…“ Vzniká nový plán. Je pět odpoledne, sejdem do Hotelu, uvaříme, zabalíme, seběhnem dolu do kempu, dáme pár pivek a zítra zkusíme Kundulínou. Holky prohlásily, že jim bude plně vyhovovat bouldering, opalovačka, studium bulvárních plátků u potoka a my ať si deme.

Jak řekli, tak udělali. Ráno v rychlosti posnídat a vyrazit. „Il Risveglio Di Kundalini“ je parádní cesta. Žádné plotny, samé kouty a spáry, těžší místa perfektně zajištěná nýty. Lezení ve třech, kdy se první dva střídají a třetí za nimi na jednoduchém laně v Gri-Gri máme natrénovaný, takže ve dvě odpoledne svačíme nahoře a za dvě hodiny už spokojení zkoušíme bouldry dole u potoka.



Mimo jiné se nám daří vyfotit Gerarda Depardieu na výletě :-). Než ostatní zabalí auto, jde si Bobr na chvíli zdřímnout a v deset večer odpal směr sladký a letos zatím dost prochcaný domov.

Cesta zpátky nebyla nic moc, ale kolem deváté ráno si Bobr užívá Pražské popravy a jen přemýšlí, kdy se do Mella vrátí. Takovejch restů tam zbylo. A to je dobře!

 

Foto Bobr & Honza z Vídně