Na běžkách po Grosser Zschandu

Za okny pražského bytu padají pohádkově velké sněhové vločky a teplota je opět pod bodem mrazu. Letošní zima se nám opravdu vyvedla. Všude je spousta sněhu jak na Ladových pohlednicích. Vytahujeme proto ze sklepa zaprášené staré běžky. Pohled na jejich skluznice nás ujišťuje, že jsou akorát vhodné do saského skalnatého terénu. Už se nám totiž začalo stýskat po skalách a po písečku… A když teď máme tak krásnou a podrobnou mapu, … no, nevyužijte toho.



Parkujeme u Neumannmühle a do automatu házíme 3,-Eura. Trochu dost nás překvapuje teplotní rozdíl mezi vyhřátým autem a venkem. Narážím čepici a oblékám ještě jednu vrstvu, přestože je mi jasné, že za pár metrů ji zase budu svlékat.



Šoupáním vpřed vyrážíme protaženou cestou po žluté k Zeughausu. Zde se kocháme pohledem na Grosser Teichstein, na jehož vrcholu je umístěna vyhlídka.



Odbočujeme na červenou značku a podél potoka Grosser Zschandbach míříme k jeskyni Hickelhöhle. Pod Hickelschlüchte házíme běžky na ramena a brodíme se sněhem po vlastních.



Musím přiznat, že běžková obuv není příliš vhodná, aby se v ní člověk brodil napříč vrstevnicemi, po kolena zabořen do bílé nadílky. Také běžky nesvázané a ledabyle přehozené přes ramena nejsou vhodné do takového terénu a v jistých momentech dokáží doslova vyvést z rovnováhy.



Běžky znovu nasazujeme až v Dreiwinkelgrund. Jenda vyráží jako první. Konečně jeho hmotnost nachází praktického uplatnění. V půlmetrových závějích mi proráží stopu. Existuje snad větší důkaz lásky právě v den svatého Valentýna?



Přejíždíme most přes říčku Kirnitzsch u Hühnerkopf. Čeká nás zde parádně protažená silnice, po které to máme už jen kousek na hraniční přechod Kleine Grenzverkehr – Zadní Jetřichovice. Potkáváme zde první a zároveň poslední dva lyžaře, kteří měli stejný nápad jako my. Krátce svačíme. Mráz nám totiž rychle zalézá do míst, kde ho jen velmi neradi cítíme.



Dále se vydáváme po modré značce kolem říčky Křinice (Kirnitzsch). Počítám tempa a jsem zvědavá, po kterém z nich konečně zase ucítím proudit krev v prstech u rukou. Vylézá sluníčko. Je nádherné ticho, jen pod běžkami nám slastně křupe sníh. Všechno kolem odpočívá v krásně bílé sněhové peřině. Člověk se až bojí promluvit, aby náhodou tu nádheru kolem nevyrušil. Zapomínám na chlad a soustředím se jen na to kolem.



Cesta kolem řeky se čím dál tím víc zužuje a klikatí. Brzy zjišťujeme, že běžky na nohách nám v tomto terénu dost komplikují pohyb. Opět a na poměrně dlouhou vzdálenost ložíme prkna na ramena a krok co krok ve sněhu po kolena brodíme až k Wolfsschlucht. Běžky konečně znovu obouváme až za soutěskou Kirnitzschklamm (Obere Schleuse).



Teď už jsme si jistí, že nás čeká jen parádní protažená cesta. Ve městečku Hinterhermsdorf sice nějakou dobu bloudíme než najdeme správný směr zpátky, ale nevadí. Až k autu to teď máme skoro celou dobu z kopce. Sjíždíme Dorfbachgrund a pomalu se začíná stmívat. Nevím, jak je to možné, ale pokaždé, když nemáme čelovky, tak zatmíme.



U Thorwalder Brücke nás čeká poslední stoupání. A pak šupem zpátky opět kolem Zeughausu na parkoviště. Těší nás, že nejsme jediní, kdo se zpozdil na výletu. Z usínajícího Grosser Zschandu se postupně vynořují skupinky opozdilců. Nabíráme do auta partičku studentů, kterým ujel poslední autobus a vezeme je na vlak do Bad Schandau a lámanou englishdeutschtinou si říkáme, jaký to byl skvělý den.








Zobrazit místo Hinterhermsdorf na větší mapě