Dean Potter: Jdu za svým dětským snem - létat

Jak je již tradicí, začínalo se poději, než v avizovaných 20:30, ale bylo to dobře, protože obsluha u pultu zvládala frontu zájemců o přednášku dost pomalu a tak jsme díky zpoždění alespoň o nic nepřišli a za svých 130 K tvrdé měny české si patřičně užili. Přednášku překládala stejná sharmantní překladatelka, jako před časem Chrise Sharmu, tentokrát byla v pokročilém stádiu těhotenství. Překlad byl celkem ucházející, pokud si člověk dal dohromady originál s překladem. Některé důležité věci nebyly přeloženy, ale nepřekročilo to únosnou míru, na jiných akcích bývají překlady i horší.

Lezení

Dean hovořil o svém dětství, že jeho otec byl v armádě a matka učitelkou. Proto se hodně stěhovali a nikde si nestačil najít přátele, až při lezení. Postupně vyprávěl, jak přišel v devadesátých letech minulého století do Yosemit, kde začal lézt s Rickem Keshnerem, který přežil dva pády při sólolezení, s Danem Osmanem, kterému prasklo lano při pokusu o nejdelší skok do lana z Leaning Tower v Yosemitech. Dan Osman byl pro Deana Pottera superhrdina a když zemřel, uvědomil si poprvé, že by mohl umřít i on.

Další člověk, který Deana hodně ovlivnil, byl Frank Gambalie, skvělý basejumper, který udělal svého času nejdelší base jump a ve vzduchu byl nezastavitelný. Protože je v USA base jump zakázaný, prchal Frank po skoku ze Salathé Wall před rangery, kteří ho po skoku naháněli, skočil do řeky a utopil se. Po téhle příhodě přestal Dean chodit na univerzitu, sbalil si batoh a přemýšlel, co udělat se svým životem. Strávil pak několik měsíců boulderingem v Texasu, v Hueco Tanks. Ráno pil kafe, večer příliš mnoho piva a začaky ho bolet prsty. Nevěděl co dělat, protože lezení bylo jeho život, ale nemohl lézt.

Slackline

V Kalifornii potkal bezdomovce jménem Chungo Chuck. Byl to obtloustlý chlapík, který neměl peníze, žil na ulici, ale byl otcem chození po lajně. "Naučil mne slacklajnovat a dal tak mně i dalším tisícům lidí tuhle zábavu, kterou mohu dělat když jsem zraněný a nemohu lézt", říká Potter, "je to fascinující, že vám může dát tak mnoho někdo, kdo nemá vůbec nic."

Další z přátel, kteří Dana velmi ovlivnili, byl José Pereyra, vynikající lezec, jeden z nejlepších lezců, co kdy žili v Yosemitech. Řadu pojektů, které vymyslel, Deanovi nabídl, ať je udělá, že mu pomůže a Dean se divil, že někdo tak talentovaný dá svoje projekty přátelům a podporuje je, místo aby je udělal sám. José zemřel po pádu v Mexiku, ale předtím stačil vylézt jednu z nejtěžších spár. Nyní pustil Dean video, jak s Josém přelezli za 24 hodin volně Half Dome a El Cap. Při tomto podniku ztratil Dean 7 kg na váze. Když José umřel, začali se v Yosemitech objevovat nejen lezci, ale lyžaři, surfaři, rogalisti, a všichni Josého znali.

Base jumping

Dean začal přemýšlet o Josém a o rogalech a začal plnit svůj dětský sen o létání. Nejdříve skákal z letadla a pak se začal věnovat base jumpingu. Kamarádi mu říkali, že se snaží učit příliš rychle. Během prvního roku base jumpingu měl vážnou havárii, když mu při seskoku do Vlaštovčí jeskyně selhal padák a on se zachránil tím, že se v pádu chytil visícího statického lana a sjel po něm sto metrů, než se zastavil. Pouští video o tomto skoku a incident s jen tak tak šťastným koncem velmi působivě ve filmu ukazují animované kreslené sekvence.

Poté byla vyhlášena přestávka. Hudysport vytiskl při této příležitosti reklamní imidžové plakáty s Deanovou fotkou a dal je k volnému odebírání hned vedle Deanova stolu, takže vznikla menší autogramiáda, kde si nechávali nabídnutý plakát podepsat i lidé, kteří jinak podpisy nesbírají. Konec konců, při tom, co a jak Dean dělá, nemusí už taková příležitost nikdy přijít znovu.

Po přestávce Dean navázal na poslední nezdařený basejump do Vlaštovčí jeskyně, kde měl namále. Dostal se z toho fyzicky a hlavně psychicky zničen, že dva roky let nemohl lézt ani dělat něco jiného. Vrátil se do Kalifornie k rodině. Byl na dně, ale postupně našel cestu zpátky k lezení, slacklajně i dalším věcem.

Delicate Arch

Dean se nevyhnul svému nejkontroverznějšímu počinu, výstupu na zakázaný Delicate Arch, který mu vynesl velkou mediální známost, ale také problémy. "Po výstupu na Delicate Arch mne většina sponzorů vykopla, a také řada přátel se ke mně začala chovat jinak", říká Dean. "Připadlo mi to divné. Jsme přece součástí přírody, tak proč bychom se jí nemohli dotýkat? Můj osobní názor na to je, že pokud jsme součástí přírody a pokud jí neubližujeme, máme právo se jí dotýkat a pohybovat se v ní, protože je to naše součást". Video z výstupu na Youtube si prohlédněte tady.

V tu dobu se objevil v Deanově blízkosti švýcarský lezec Beat Kammerlander, který mu potvrdil filozofii, že máme dělat a zkoušet to, co nás baví. Naučil ho nespěchat, udělat si na všechno dostatek času. Když viděl, jak Beat přežívá svoje extrémy, rozhodl se změnit svůj život a ponořit se více do sebe. Začal meditovat a přestal pospíchat.

Freebase, baseline

Dean poté začal kombinovat lezení a chození po lajně s base jumpingem, kdy jeho jištěním byl padák. Poslední film přednášky byl právě o této kombinaci, kdy jistěn padákem vylezl sólo Leaning Tower (napadá mne, jestli lze považovat lezení s padákem za free solo, nebo jištěné sólo?), pak se pustil do obtížné túry v severní stěně Eigeru, kde při spektakulárním lezení převisu dal babu chytu a odrazil se do údolí, chvíli plachtil a pak na padáku přistál. Závěr filmu byl věnován skoku z "Houby" v severní stěně Eigeru a letu v netopýřím oblečku Wingsuit ze stěny dolů, což měl být nejdelší let ze stěny Eigeru.

Tím skončila přednáška, jejímž základem byly nápaditě sestřihané a skvěle nasnímané filmy s působivou hudbou, jejich kořením byly výborné animované sekvence. Přednáška určitě stála za to, Dean Potter je zajímavá osobnost, jejíž názory se budou zamlouvat mnoha lezcům. Nerespektování předpisů a zákazů, které se nám zdají hloupé, je i u nás rozšířeným zvykem.