Denis Urubko: Sólo prvovýstup na Lhoce

Úplně logická linie, sledující reliéf, dávala šanci se netřepat přes žandarmy na hřebeni, ale projít pod nimi po skalních policích do kuloáru normálky. U hodně let jsem se díval na tuto variantu jako doplněk traverzu Everest - Lhoce. Chtěl jsem ho projít se Simone Morem. Jenže v letošním roce jsem se octl s cílem výstupu na Lhoce na jižním sedle sám. Způsobily to jednak složité podmínky expedice, které přinesly psychické problémy - zahynul Rus, náš klient ustoupil od výstupu, Simone onemocněl a můj kamarád Sergej Samojlov zemřel vloni.... No a vítr byl slabý a skály vypadaly lákavě.



Suma sumárum, 16 května jsem se dočkal rána, vylezl ze stanu a vydal se dolů po šerpské stopě. Ale když jsem došel na Ženevskou ostruhu, pochopil jsem, že jdu špatně. Ve větru jsem si sedl a několik minut přemýšlel, ale bylo třeba sebou hnout, to byla reálná šance. Vrátil jsem se na sedlo. V 06:10 jsem se «оdtrhl» od stanů tábora. Zpočátku byl jednoduchý firnový svah o délce tak 400 metrů. Pak začínal padesátimetrový suťový hřeben, ze kterého jsem to vzal na svah vpravo. Suť pokračovala a já po ní v klidu pokračoval. Výška byla už kolem 8100. Svah se stále napřimoval a musel jsem lézt po skalách obtížnosti 2 až 3. O něco výše se táhla police pokrytá firnem. Vylezl jsem na ni a prošel pod prvním žandarmem, ale dále linie směřovala do komína. Nechtělo se mi do něj. Nevěděl jsem, co bude na druhé straně a jestli tam půjde slézt. A tak jsem raději obchízel žandarm bez nabírání výšky.



Lezení po skalách nebylo těžké, ale nebezpečné. Jsou to plotny spadající do Západního Cwm. Pod nimi jsou skály strmější, připomínají střechu nad stěnou domu. Potom jsem znovu začal nabírat výšku a vylezl na žebro pod druhým žandarmem.

Odtud byl již vepředu vidět kuloár klasické cesty. Z žebra jsem musel dále traverzovat po plotnách a slézt 5-6 metrů strmým komínem na dobrou polici. Odsud jsem znovu začal nabírat po polotnách výšku a po nělika stech metrech jsem se dostal do kuloáru klasiky. Výška byla kolem 8300 metrů, jako před skalním zúžením.



Dál už byla cesta známá. Obtížné byly firnové úseky bez fixních lan, která byla rozervaná větrem a zasypaná sněhěm. V 11:30 jsem dorazil na vrchol. Počasí bylo po celou dobu výstupu jasné, vítr nepřesáhl 50 km za hodinu.



Sestoupil jsem klasickou cestou do druhého tábora ve výšce 6400 a přespal tam, protože jsem nechtěl jít za tmy přes ledopád Khumbu. Ráno jsem vyšel v 5 hodin, v osm jsem byl v základním táboře. Výstup se podařil a z mého pohledu je logický a zajímavý.



Tak se mějte v horách pěkně a ať se vám daří.

Denis Urubko, urubko.blogspot.com