Dracula na Aljašce

Oba borci přiletěli na aljašský ledovec Kahiltna v polovině května a první dny se aklimatizovali na Západním pilíři Mount Mc Kinley. Utábořili ve 4700 metrech a odtud podnikli několik úspěšných výstupů na vrchol. Tedy kromě jednoho na lyžích, kdy museli kvůli počasí sjet dolů už z pěti a půl tisíce metrů.

Mount Foraker, foto: wikipwdia, s. scott schupbach

Večer 6. června vyrazili splnit jeden z hlavních cílů expedice – zdolat vrchol Mount Mc Kinley po Cassinově hřebeni v novém časovém rekordu. Ten dosavadní držel Mugs Stump. V roce 1991 mu trvala cesta vzhůru 15 hodin a celkově i s návratem do tábora 27.

„Předpověd počasí nebyla nejlepší a před naším pokusem napadlo dost nového sněhu, ale už jsme čekali příliš dlouho,“ vysvětloval Haley. Pečlivě nastudovali nejlepší možnou trasu a nalehko, pouze s malými batůžky se vrhli do dalšího dobrodružství. Přibližně až do 5700 metrů drželi dobrý rytmus ( do této chvíle stoupali 11 hodin). „Doufali jsme, že se nám podaří rekord překonat. Tato naděje se začala hroutit až když jsme narazili na hlubokou vrstvu čerstvě napadlého sněhu. V některých chvílích jsme zapadali až po pas. Na posledních 350 metrů se počasí tak zhoršilo, že nám zabraly 3 hodiny.“

Denali (Mount Mc Kinley) ze severní strany. Wonder Lake v popředí., foto: wikiedia, http://www.nps.gov/parkoftheweek/photo-36.htm

Nakonec jim výstup trval 17 hodin a v celkovém součtu i s návratem do tábora 28 hodin. Celou cestu lezli oba dva současně sólo.

Dalším důležitým bodem programu bylo vylezení na Mount Foraker novou cestou v jihovýchodní stěně. Neodradily je ani nezlepšující se klimatické podmínky. Aartun a Haley vyrazili 13. června. „2 hodiny a 10 minut jsme se pohybovali v terénu, který jsme považovali za potenciálně nebezpečný přestože jsme za celou tu dobu neviděli z okolních seraků nic spadnout,“ dodává Haley.

Po slezení samostatně stojícího ledovcového pilíře se dostali k úpatí stěny. „Většinou jsme se pohybovali v ledovém terénu, ale sem tam se vyskytly i nějaké mixy. Pokud se jedná o skálu, tak to byla většinou dobrá žula. Bohužel klíčový krok obtížnosti M6R se zrovna nacházel v drolivém terénu.“

„Chtěli jsme se ve stěně zastavit a občerstvít, ale nenašli jsme jedinou římsu, která by byla dostatečně široká, abychom si na ni mohli sednout. Tak jsme pokračovali celou noc nekonečnými ledovými svahy o sklonu 60° dokud jsme nenarazili na Francouzský hřebínek,“ říká Haley, který při stoupání utrpěl mírné omrzliny na prstech u nohou. Naštěstí je později při sestupu znovu rozehřál což mu ale na druhou stranu cestu do tábora značně znepříjemnilo.

Velmi unavení dorazili na vrchol Mount Foraker. Bylo to 31 hodin od chvíle, kdy vyrazili z tábora. Při pohledu na přibývající mraky, dlouho neotáleli, sebrali zbytky sil a začali sestupovat. Původně si mysleli na cestu Sultana Ridge. Když se ale schovali před nepřízní počasí v trhlině a několikrát se neúspěšně pokusili pokračovat v cestě dolů, rozhodli se přehodnotit své úmysly. Noc přečkali ve svém ukrytu. Bez stanů, spacáků či karimatek. Ráno zjistili, že počasí zůstává nezměněno. Vybrali si tedy sestupovou cestu severovýchodním hřebenem, o které předpokládali, že bude lépe chráněna před větrem. Jedná se o původní cestu japonského týmu z roku 1966, kterou v poslední dekádě velmi pravděpodobně nikdo nevystoupil ani nesestoupil. Nakonec se sestup protáhl víc než samotný výstup. Oba dva lezci celou dobu nezamhouřili oka. Haley přiznává, že trpěl halucinacemi. Celá akce trvala 71 hodin.

Novou cestu pojmenovali Dracula (M6R, AI4 +, A0, 3.500 m).