První česká chata v Alpách

Češka koča na dobové pohlednici (cca 1910)


Jezersko na dobové pohlednici (cca 1930)


Mapa okolí chaty z průvodce "Saviňské Alpy" z r. 1900


Česká chata a okolí (ze stejného průvodce)

Chata se nachází na dně kotle Spodnje Ravni ve výšce 1 542 m. Obklopují ji skalnaté štíty Jezerske Kočny Grintovce, Dlouhého hřbetu (Dolgy hrbet) Rinky a Baby. Dnes jako jedna ze sítě chat provozovaných slovinskými alpinisty sdruženými ve Slovinském planinskem družstvu poskytuje služby všem horolezcům a vysokohorským turistům právě tak, jak měli v úmyslu její zakladatelé.

Vznik chaty je neodmyslitelně spojen se vznikem první, výhradně české, alpinistické organizace. Tou byl Český odbor Slovinského planinského družstva. Český odbor vznikl z iniciativy českých alpinistů a milovníků hor v roce 1899 v Praze. V jeho čele stál významný pražský lékař té doby, prof. Karel Chodoumský. Český odbor byl organizací nacionální v dobrém slova smyslu. Jeho členové si otevřeně kladli za cíl čelit na území Julských a Saviňských Alp germanizačním tlakům německých spolků, a nutno říct, že toto zaměření bylo plně v intencích postavení sportu v průběhu národně emancipačního hnutí.

Český odbor se sice nemohl pochlubit významnými sportovními úspěchy, ale byl intelektuálně i ekonomicky poměrně silnou organizací, které se soustředila zejména na průzkum některých horských skupin (např. Martuljky, Škrlatice či Razoru), budováním chodníků a chat, ale i vydáváním průvodců (např. L. Mareš, Saviňské Alpy, 1900; J. Čermák, Průvodce po Julských Alpách, 1902; V. Dvorský, B. Franta, Slovinské Alpy a Přímoří, 1910). Přidáme-li ještě řadu, pravda nepříliš obtížných, prvovýstupů v horolezecky právě objevovaných oblastech, lze říct, že Český odbor své poslání více než naplnil. Na místě je připomenout, že členy odboru byla především řada odborníků, geografů a kartografů, kteří se významnou měrou zasloužili o poznání dosud prakticky neznámých a přitom významných oblastí slovinských Alp. Škodou je, že např. Tatry, a obecněji Karpaty stály na okraji zájmu odboru, byť i sem pořádali jeho členové četné výpravy, byť spíše nesystematicky a bez významnějších výsledků. Ale i to mělo souvislost se zmíněným národnostním hnutí. Zejména v Tatrách vedle spolků maďarských a německých totiž velmi aktivně již několik desítek let působily polské taternické organizace, tedy spřátelení slovanští horolezci, ale i řada zde usídlených Čechů a Slováci, kteří poměrně záhy překonali období, kdy při výstupech figurovali „pouze“ jako nosiči a vůdci. Odbor se tedy plně soustředil na „slovanské“ alpské regiony a byť by se mohlo zdát, že jde o pohoří poměrně vzdálená, je asi na místě připomenout, že se jednalo o dobu, kdy se tyto oblasti nacházely s Prahou v jediném státním útvaru. 

Výstavba horských chat a útulen byla jedním ze stěžejních bodů programu českých alpinistů. Nelze se proto divit, že první chata, kterou byla právě pod Grintavcem zbudovaná Češka koča slavnostně zahájila svůj provoz již v prvním roce po založení Českého odboru. V roce 1909 následovala druhá chata vybudovaná toutéž skupinou, Korytnicka koča pod Mangartem. Výstavbu třetí „české“ chaty přerušila 1. světová válka, která rovněž fakticky ukončila činnost odboru, neboť v nových geopolitických souvislostech a se zánikem rakousko-uherského soustátí přestávala mít „slovanská“ organizace působí ve vzdálených Alpách smysl. Aktivity českých horolezců se zcela logicky přesunuly bližších Tater i do budování československé vzájemnosti. Se stejnými cíli zde začaly působit i další organizace, jako např. Klub českých turistů (resp. Klub československých turistů). Nutno podotknout, že i organizační zkušenosti bývalých členů odboru, ale i alpinistů působících v německých spolcích poměrně záhy vedly k značnému rozkvětu československého, ale i slovenského horolezectví. Chaty v Alpách se tak staly minulostí, i jedním z milníků historie českého alpinismu. 
-tof-

Repro: archiv www.horolezeckametodika.cz a www.horolezeckaabeceda.cz

Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.