A. F. Mummery

Mummery ve spáře na štítu Grépon, která dnes nese jeho jméno (foto: Lili Bristolová, 1893)


Mummery na dolomitském štítu Cristallo


Mummeryho knihy dodnes vychází v řadě jazyků, mj. španělštině (viz obr. vlevo nahoře) či italštině. Toto je italské vydání jeho nejznámější knihy My Climbs in the Alps and Caucasus z r. 2001

Angličané, kteří v té době udávali směr světového horolezectví byli první, kdo se vůbec odvážili uvažovat o výstupu na Nanga Parbat (8 125), známém také jako Diamír. V roce 1895 se k hoře vypravila skupina alpinistů, kteří všichni prosluli svými alpskými výstupy. A. F. Mummery, G. Hastings a J. Norman Collie patřili k předním lezcům Alpine Club, zajistili si podporu britské vojenské správy – výpravu doprovázel vynikající znalec Himálaje a místních dialektů major C. G. Bruce (který později, již v hodnosti generála vedl i britské výpravy k Mount Everestu). Po značných peripetiích se odvážní horolezci konečně dostali k hoře, a začali stoupat na její strmá úbočí.
V čele lezecké činnosti stál nezdolný Mummery, kterému se nakonec s gurkhským nosičem Raghóbírem podařilo dosáhnout výšky 6 100 m. Z této dosažené výšky však museli ustoupit. Mummery se ovšem nehodlal vzdát. Rozhodl se pro další průzkum hory a jejího okolí, a začít hodlal obhlídkou severní strany masivu, Rakiotského údolí. Většinu mužů s potřebným materiálem a zásobami vyslal na místo údolní cestou, sám se v doprovodu dvou Gurkhů rozhodl pro přechod sedla Djama ve výšce 6 200 m. 24. 8. 1895 byla skupina spatřena naposledy.
Když na Rakiotskou stranu hory dorazila hlavní část expedice, po Mummeryho skupině nebylo ani památky. Ani pátrání, které v oblasti Rakiotského ledovce a svahů pod sedlem Djama nepřineslo žádný pozitivní výsledek. Předpokládá se, že celá Mummeryho skupina zahynula v některé z četných lavin, které v oblasti pravidelně padaly. Těla obětí, jejichž nález by do nejasného osudu skupiny mohla vnést jasno jsou však nadále pohřbena kdesi na svazích kašmírské osmitisícovky Naga Parbat (Holá hora), kterou však Angličané, po vzoru místního obyvatelstva, radši nazývali Diamír – Král hor.


Pokus o výstup na osmitisícovou horu byl pro A. F. Mummeryho logickým vyvrcholením jeho opravdu skvělé horolezecké kariéry. Patřil k progresivní skupině mladých britských horolezců, kteří definitivně uzavírali kapitolu alpských průzkumných výprav. Tato skupina, předcházející německy mluvící, zejména rakouské „nové vlně“, prosazovala zcela nové pojetí, ve kterém se stávala nejdůležitější výstupová cesta a použitá technika. Mummery šel nejdál, a pro obtížné horolezecké výstupy často přestal najímat horské vůdce – ostatně důvod byl nasnadě, jen to opravdu nejlepší z nich z nich totiž byli schopni lézt podobně obtížné skalní pasáže jako Mummery a několik jeho spolulezců (např. William Cecil Slingsby či J. Norman Collie). Mummery patřil k největším horolezcům druhé poloviny 19. století (není náhodou, že jej Doug Scott nazval „nejlepším skálolezcem století“). A zcela oprávněně je považován za zakladatele moderního sportovního lezení.

A. F. Mummery začal s horolezectví velmi mladý ( v r. 1871 v patnácti letech poprvé stanul na Matterhornu, který byl tehdy ještě stále považován za jeden z nejobtížnějších alpských výstupů), V osmdesátých letech proslul jako jeden z nejlepších alpských prvovýstupců a kromě dostoupení vrcholů hor, které byly považovány za zcela nedostupné začal otvírat na již dosažené vrcholy nové, obtížné cesty. V letech 1888 a 1890 se zúčastnil expedic na Kavkaz, kde rovněž podnikal obtížné výstupy a prvovýstupy (mj. na Dychtau).

Mummeryho průkopnická činnost našla záhy značnou odezvu mezi mladými horolezci celé Evropy, a způsobila pravou revoluci v alpinismu. Kromě na svoji dobu opravdu extrémních výstupů které Mummery podnikal, k tomu nesporně značnou měrou přispěla i jeho bohatá publikační činnost. Jeho poslední, autobiografické dílo My Climbs in the Alps and Caucasus, které poprvé vyšlo ve stejný rok, kdy Mummery zahynul, tedy v roce 1895, se stalo neobyčejně populární a dodnes je považováno za jedno ze stěžejních děl horolezecké literatury.
-tof-

Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz

Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.