Prší. Třetí přeháňka je definitivní a leje už docela slušně. Sedíme v Turisťárně a smiřujem se s faktem, že dneska už je s lezením konec. Ráno to ale tak zle nevypadalo.
Obraz první: Sotota večer. Lehce nastydlej přemejšlím u čaje s citrónem co a jak, a najednou SMSka od Sysla: "Nejel bys někam lízt?" No tak jo, nakonec jsem neodolal. "No a kam bysme jako? Aha, dohodnem ráno."
Obraz druhý: V autě cestou na sever rokujeme. Včera byla předpověď ještě dobrá, ale Pískomil meldoval nějaké přeháňky. Hrubice vyloučená a Sysel povídá s potutelným úsměvem: "Co tak Prachov?". Nojo, Prachov. Tak jo, letos jsem tam ještě nebyl. Je to tam o něco tvrdší, může se to zkusit. Někde kousek před Černým mostem SMSka od Hovíse: "Nejedete lízt?"
"To je pako! Proč píše až teď?", kroutí hlavou Sysel. "No a co, jsme ještě v Praze, dojedem pro něj", povidám já. Černý most, Flóra, opět Černý most a cestou Hovísovi ten Prachov vrtá hlavou, předkládá alternativní návrhy, ale za hoďku a půl jsme tam.
Sysel: "Co polezem?"
Sákryš, nevzal jsem si průvodce, kde mám od Zdeňka Petráně zaškrtané doporučené cesty, Je tu ale jedna jistota, která nikoho neurazí:. "Lezli jste už Východní Obelisk?"
"Ne"
"Tak já hlasuju pro něj"
"Dobrá"
Obraz třetí: Lifrujem pajcku týpkovi na parkovišti jako další příspěvek do Schlickovic pokladničky. Už je skokro půl jedenáctý a tak rychle projdem na čéháesky a alpenvereinky pokladnou a sunem se po cestě ke Drážďanům. Prachovky jsou teď, co je tu vykácenej les, fakt pěkný.
Hendrychova věž. Výlomem přes střechu vedou Pompeje, aneb Cesta mladých Italů, dnes VIIIc, foto: Petr Jandík
Nalevo Hendrychova věž s Pompejema, vzpomínám jak jsem tam jistil Honzu Ďoubala na jeho posledním tažení Prachovem než se odstěhovaL do Ostravy. Hodil tam tenkrát tlamu když já koukal po všech čertech. Chvíli trvalo, než to zabralo ale Honza si pochvaloval, jak to bylo pěkně do měkka.
Údolní stěny Jehly a Čapky, foto: Petr Jandík
Naproti údolní stěny Jehly a Čapky, taky pěkně odhalený, Varianta střelců, Kazalnica. Kousek dál Orel s Kosmonautickou a zastavujem se pod Drážďanama.
Drážďany s Údolní spárou a Šicím strojem v plotně vpravo, foto: Petr Jandík
Hovís medituje o Údolní spáře, ale pak jdeme dál k tomu Obelisku. Cestou mineme Zbrojnoše s Odyseou lásky v převislejch bublinách, tam snad visí smyčka co pamatuju.
Převislé bubliny jsou Odysea lásky na Velkého zbrojnoše, foto: Petr Jandík
Obraz čtvrtý - Obelisk: Procházíme pod Západní hranou Velké skautské věže do tunelu a Hovís zálibně kouká na ty dva kroužky, co tam jsou v nebezpečných výšinách na úzké hraně. U Obelisku si oba hoši vzpomenou, že Východní cestu už lezli a tak Sysel nastupuje do jižní stěny.
Jižní Obelisk, foto: Petr Jandík
Trochu se to mračí. Není divu, podle předpovědi má přijít v jedenáct přeháňka. Sysel to bere z traverzu přes kroužek cesty Karnak, a zpestřuje si tím klasickou Jižní. Když dolézá na vrchol Hovís, přichází ajfónem avizovaná přeháňka. Mám smůlu, dneska si to nevylezu.
Sysel s Hovísem rychle slaňují. Spolu s dalšími lezci se schováváme pod trochu převislou stěnu a sledujem, jak se padající voda vyvine. Chvíli je víc, chvíli míň, ale po nedlouhé době deštík utichá. Nakonec to bylo jen o něco víc, než pár kapek a zase na chvíli vylezlo sluníčko. Prohlašujeme pískovec za lezitelný.
Hovís a jeho osudová Západní hrana na Velkou skautskou věž, foto: Petr Jandík
Obraz pátý - Velká skautská vež: Jdeme zpátky kolem vyhlídky u Velblouda, kde se partička rozmejšlí, jestli má nebo nemá nastoupit do Rembrandtovy spáry a jestli je písek už mokrý, nebo ještě ne. Necháváme je jejich dilematu a procházíme tunelem Skautských věží. Hovísův zrak je opět neodolatelně přitahován Západní hranou a za zrakem následuje celý Hovís. Kotvíme u hrany, Sysel jistí a kibicuje. Hovís si ode mne bere široký tvrdý popruh a jde se podívat zač je toho písek.
Snaha prorazit divným sokolíčkem vpravo nevychází a po krátkém oddychu na zemi to dirigovám Syslem zkouší vlevo po hraně. Pár dramatických kroků vede do beznávratových míst. Smyčka už je natolik dole, že je jištění skoro zbytečné. Hovís běduje, že to klouže. Nejistě, ale přece dosahuje poličku.
"Tak už si to cvakni, ať si můžem oddechnout", haleká Sysel a je v zápětí vyslyšen.
Západní hrana: Odlez od prvního kruhu, foto: Petr Jandík
Hovís se pouští do hrany stylem na medvěda. Prostě se musí mačkat hrany proti sobě a jako prémie tam je lehce zamešený a zahliněný balkónek, nad kterým výsměšně visí druhý kruh.
Dolez k němu je ještě dramatičtější, než k prvnímu. Na balkón to totiž nejde rovně, ale musí se ještě převalit doleva do sokolíku, než se tam dá pomocí protější hrany vyškrábat. I tohle drama šťastně končí klapnutím karabiny. Pak už jen vyřešit jak slézt zase kousek zpátky a puklinou vlevo od hrany dolézt na vrchol. Tady se na to podívejte:
Obraz šestý: Hovís si píše do knihy přelez Západní hrany po dvou letech. Tohle se tedy moc neleze.
Díky vykácení krásně odhalená Čertova věž, foto: Petr Jandík
Vymejšlíme co dál. Sysel má další nápad: Dáme "Prdel Marie Terezie", slušně zvanou Západní cesta na Malého kapucína. Když jsme u ní, začíná ale další přeháňka, která už přechází do řádného výplachu. Rovnoměrně zrychleným pohybem prcháme do Turisťárny. Je to v p..... Prší....
Dokonalé sochařské dílo přírody..., foto: Petr Jandík
Komentář ze dne: 15.09.2010 18:37:30 Reagovat Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz) Titulek: Re: Re: Si děláte srandu s tou rozdělanou cestou?
Díky pánové za upozornění. Smyčka v té cestě visí a visela i dřív hodně let zpátky. Matně si vzpomínám na nějaké pověsti ohledně toho, že se Güntherovi měla ta cesta údajně zrušit kvůli něčemu. Nevíte někdo o co šlo?
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat