Britové v Himálajích

Tým: Malcolm, Paul, Rachael, Chandar, Satya a Pat, foto: Satyabrata Dam

Výstup jim trval devět dní. Na vrchol však nevystoupili, zastavili se metr pod ním. Ukázali tak respekt k hoře jejíž jméno v překladu znamená Hadí král a pro budhisty a hinduisty je to velmi důležitá postava .

Na počátku měla výprava tři členy. S dvěma již zmíněnými Angličany vyrazila za dobrodružstvím také Novozélanďanka Pat Deavoll. Původním plánem bylo vystoupit na horu Janahut (6805m) v oblasti Gangotri, na které dosud nikdo nestál. Nicméně nezbylo jim nic jiného než svůj cíl změnit, protože pro tuto expedici nezískali příslušné povolení. Byli sice rozladění, ale rozhodli se najít si nový bod zájmu. A vyhrála to Vasuki. „Nachází se v oblasti, kde ještě nikdo z nás nebyl, vypadala, že by se na ni mohlo dobře lézt a má také svou lezeckou historii – v roce 2008 se o ni neúspěšně pokusila dvojice známých anglických lezců, Mick Fowler a Paul Ramsden,“ napsala na svém blogu Deavoll.

Paul a Malcolm na začátku cesty, foto: Satyabrata Dam

Fowler a Ramsden vzdali svůj výstup v 6 400 metrech kvůli špatné aklimatizaci a nebezpečně mrazivému počasí. Vasuki však pamatuje mnohem více neúspěšných ataků. První zaznamenaný je z roku 1973. O výsledku Indickotibetského týmu pohraničníků se toho však mnoho neví. Indická horolezecká federace výstup neuznala a podrobnosti jsou drženy v tajnosti. Roku 1980 vystoupili na vrchol Japonci. Vybrali si východní stěnu.

Bass, Deavoll a Figg dorazili do základního tábora a několik dní se aklimatizovali na nedalekém Bagarathi II. Deavoll se však rozhodla vrátit zpět do základního tábora, protože měla s aklimatizací potíže a objevily se problémy s nedávno zraněnými zády. Vydala se sama na sestup zpět do tábora. Dorazila v pořádku o dva dny později.

Vasuki, foto: Satyabrata Dam

Zbývající dvojice se vydala dobýt vrchol. Hned na začátku byl Figg zasažen obrovským padajícím kamenem. Naštěstí mohl dolézt na římsu k Bassovi, kde oba počkali až se ochladí a terén se ustálí. S lezením pak pokračovali až do půlnoci. Nakonec si našli bivak, kde jim však stísněný prostor dovoloval pouze si sednout. Dalšího dne se napojili na cestu, kterou před nimi již lezli Fowler a Ramsden. Pátého dne Bass spadl 10 metrů a tak prohlásili zbytek dne za odpočinkový. Šestý a sedmý den se odehrávaly ve znamení pomalého ale stálého postupu. V mixovém terénu překonali klíčový bod cesty. Podle skotského hodnocení se jednalo o stupeň VI, 7. Osmého dne dosáhli vrcholového hřebenu, kde přečkali další noc. Devátého dne se dostali až k vrcholu, na který záměrně nevystoupili. Nijak zvlášť dlouho se tam nezdržovali a nekochali, protože jídlo jim došlo už před osmačtyřiceti hodinami. Proto téměř okamžitě zahájili sestup severovýchodním hřebenem.

Paul a Malcom na sestupu severovýchodním hřebenem, foto: Satyabrata Dam