Lama znovu na Cerro Torre

Ze svého první ho pokusu v této sezóně se musel David vrátit s nepořízenou. Celou akci popisuje jako frustrující. „Nepřekonali jsme nejvyšší bod, kam jsme se dostali loni.“ Dále Lama pokračuje: “Noc byla krátká a mrazivá. Když jsme začali lézt, šlo to velmi špatně. Ve většině spár byla vrstva ledu. Byla dost silná na to, aby znemožnila pořádné „ruční“ lezení, ale málo silná na ledolezecký matroš. Těžkou dřinou jsme se probojovali až k nýtovému traverzu, odtud nás počasí definitivně vyhnalo.“

„Naneštěstí jsme se nemohli mrknout dál, takže uvidíme zda bude možné pomýšlet na volný přelez,“ dodává.

„Chci dát té cestě všechno, ale budu se přitom vyhýbat vrtání nýtů ze slanění. Jestliže bude nutná nějaká varianta, budu ji muset vynýtovat odspodu, na prvním. Náročný úkol vzhledem ke krátkým úsekům snesitelného počasí.“

Cerro Torre, foto: wikipedia, Davide Brighenti

Na druhou stranu, Colin Haley, který se stal jakýmsi mluvčím horolezců nesouhlasících s původním Lamovým záměrem, potvrdil, že průvodci mladého Rakušana odstranili 7 nýtů, které po nich zůstaly v cestě Compressor z minulého roku. Nutno však podotknout, že dalších 29 bylo již předtím zničeno Rolandem Garibottim a samotným Haleym.

Američan přiznává, že pro většinu horolezecké veřejnosti je úlevou slyšet o plánované změně stylu lezení. Také říká, že byl tento fakt jistě vyvolán množstvím negativních reakcí horolezců, kteří s Davidovou taktikou nesouhlasili. Nakonec „děkuje všem za to, že ho přiměli Davida slyšet a Davidovi za poslouchání.“

Haley také zveřejnil názor dalšího geniálního lezce, specialisty na cesty, které se ostatním smrtelníkům zdají nemožné, Alexe Hubera. „Lezl jsem Compressor Route v únoru roku 2002. Hora je opravdu úžasná a tato linie působivá... jako by čekala na volný přelez. Po výstupu ale mé nadšení opadlo. Existují různé důvody, které tento projekt činí nedostatečně přitažlivým.“

Alex pokračuje. „Za prvé to jsou podmínky...musíš čekat až se umoudří. A potřebuješ mnohem víc než jen dobré počasí, potřebuješ také sucho. Dál potřebuješ lezeckého partnera, který je silně motivovaný. Takhle dlouhý projekt se může stát problémem. A nakonec, kvalita žuly v horní části stěny je opravdu špatná. Skála je lámavá, není tak pěkná, jak by se dalo očekávat. A navíc u dolezu visí velký otazník. Zdá se, že lezitelná linie vede 30m od Compressoru a stoupá vlevo po úzkých lištičkách. Pak to vypadá, že v mírném převisu lišty zmizí. Těchto deset metrů kompaktní žuly je klíčových, protože zdálky se ten povrch jeví velmi křehce a nejsem si tak jistý, že bude dostatečně pevný, aby se nechal volně přelézt,“ uzavírá svou myšlenku Huber.

Teď už nám zbývá jen čekat, co se z celé této záležitosti ve skutečnosti vyvine.