Víkendové Chamonix

Pokud hodláte řídit přes noc, je dobré mít pohodlné auto, jet aspoň ve třech a při řízení se střídat zhruba po 4 hodinách. Takhle jsme v pátek ráno v 6h dorazili do Argentiere (vesnička před Chamonix), sbalili se a první lanovkou vyrazili na Les Grands Montets (3233mnm).

Pohled z ledovce Argentiere. Zprava přístup z lanovky. Zdroj: MONT BLANC CLIMBS: SNOW, ICE AND MIXED VOLUME 1 Damilano 2004

Prudkým krátkým sjezdem se dostáváme pod hřeben vedoucí k Aiguille Verte, kde se rozhodujeme pro cestu Frendo - Ravanel Route (500m) na Aiguille Carrée (3716mnm).

Bača leze Frendo – Ravanel, foto: Petr Soudek

Lezeme sice ve třech, ale souběžně, takže předbíháme dvě dvojky. Ač nás trochu bolí hlava z výšky a celonočního řízení, lezení je krásné a něco po poledni jsme nahoře.

Pohled z cesty Frendo – Ravanel na ledovec Argentiere, foto: Petr Soudek

Vaříme čaj, pojídáme sušenky a kocháme se výhledem na ledovec Argentiere a sedlo Chardonet, kudy vede slavná Haute Route.

Na druhé straně hřebene se vypíná Petit Dru a pomalu se probouzející jarní Chamonix.

Pohled ze sedla cesty Frendo – Ravanel na Chamonix, foto: Petr Soudek

Dvanáct slanění a trocha downclimbingu nás dovede zpět na nástup. Přesouváme se dále na nástup pod Aiguille Verte a za sílícího sněžení vaříme večeři.

Na večeři se podávají nudle s instoškou, foto: Petr Soudek

Sobotní budíček nás vytáhne ze spacáků ve 2:00, nesněží a tak ještě za tmy lezeme první metry ledového kuloáru Couturiere na Aig. Verte. Východ slunce hřeje u srdce, ale jinak je pořádná kosa.

Lezení 60° led v kuloáru Couturiere, foto: Petr Soudek

Po několika stech metrech odbočujeme do cesty Late to say I’m sorry (1000m) od Roberta Jaspera z roku 1994. Cesta vede příkrými ledovými koutky za 5+, volně lezené partie ohodnotili prvovýstupci za 5c a jednu délku přelezli technicky za A2. Ještě před poledním jsme pod A2 délkou. Mám 7 vklíněnců, 3 abalaky a 2 friendy – to znamená žádné hákování, ale volný odlez. Pustilo to na OS překvapivě snadno, ač některé prameny uvádí obtížnost volného přelezu M7+. Z toho bych aspoň půl stupně ubral.

Bača se chystá k volnému přelezu A2, foto: Petr Soudek

Jako každý den se po obědě začíná kazit počasí a prachové lavinky se sypou čím dál častěji. Máme za sebou přes 600m lezení.

Ledové žlábky v cestě Late to Say I’m Sorry, foto: Petr Soudek

Do konce cesty zbývají délky v ledových žlábcích. Ještě vaříme rychle pití a ládujeme tyčinky, protože na to od rána nebyl čas.

Bača krájí jedny z posledních délek, foto: Petr Soudek

V totálním kentusu dolézáme na konec cesty, všude kolem mlíko a prachové lavinky. Vzdáváme se výstupu na vrchol Aig. Verte a sestupujeme slaněním cestou. V kuloáru Couturier už jsou naštěstí udělány abalakovy hodiny od předchozích lezců.

Milan s Petrem chystají slanění, foto: Bača

Po necelé dvacítce slanění v neustálém spindriftu (kontinuální proud prachových lavinek) a něco downclimbingu jsme za tmy a sílícího sněžení zase šťastně na nástupu.

V neděli ráno v pět je opět nebe bez mráčku. Milan, nelyžař, se rozhoduje pro sestup do údolí lanovkou a my s Petrem si jdeme užít cestu NE couloir (400m) na Pointe de Gigord (3531). Opět nádherné výhledy na Aig. Sans Nom a Petit Dru.

Sjezd do Argentiere na lyžích v lezeckých botách a s těžkými batohy už je jen třešničkou na dortu.

Kluci v triku, foto: Bača

Kolem třetí hodiny odpoledne vyrážíme zpět domů a jak jsem slíbil, tak v pondělí v devět ráno zase sedím v kanceláři a jen si tak říkám, jestli to všechno nebyl jen sen.

Matroš jsme řádně minimalizovali, foto: Bača

Shrnutí:

Čtvrtek 24.3.2011: 18:00, Brno, odchod z práce.

Pátek: Aiguille Carrée 3716 m, Frendo - Ravanel Route (500m): TD- / II / 5 / 85°.

Sobota: Grand Rocheuse (4102m), Too Late To Say I'm Sorry (1000m): V 5+, 5c, A2 (prelezeno volne za M7 OS).

Neděle: Pointe de Gigord (3531), NE couloir (400m): AD / II / 5a.

Pondělí: 9:00, Brno, příchod do práce.

Bača