Za saskými lahůdkami IX- Rauenstein

V Sasku se na masivy, až na pár výjimek, neleze, nechávají se přírodnímu vývoji. Takhle to je i v případě Rauensteinu, který míjíte cestou od dálnice do rozsáhlejšího, známějšího a turisticky exponovanějšího Rathenu.

Když se zastavíte v poslední vsi před Rathenem, která se jmenuje Weißig, zaparkujete tam na rozdíl od Rathenu zdarma. Rauenstein s restaurací navrchu už je vidět při príjezdu po levé straně a kus před ním, no né, samostatně stojící hvězdičková věž Nonne. Pak už stačí jít jen kousek po rovině po polní cestě a odbočit z ní doprava na užší cestičku, která vás k ní dovede.

Nonne

Nonne, česky Jeptiška, není sice věž na saské poměry nijak moc veliká, ale nabízí poměrně dost pěkných cest, označených v průvodci dvěma hvězdami. Její okolí je použitelné i s dětmi.

Hostina začíná cestou Alter Weg (II**), která se lezla už odpradávna s umělými pomůckami a první sportovní přelezení si v roce 1888 připsal prvního července Hermann Fischer. Nastoupíte na jižní hraně a jdete diagonálně doprava do jeskyně pod komín a jím na vrchol.

Na jihozápadní hraně je nástup další dvouhvězdové lahůdky Südwestwand (VI**). První převis obejdete doleva a na hraně druhého najdete kruh netradičně zapuštěný do jakéhosi 5 cm hlubokého důlku. Vyhoupnete se přes převis a celkem snadno dosáhnete druhého kruhu. Pro delší lezce je vhodné jít přes bříško cca dva metry vlevo, dá se ale i vpravo od kruhu nebo uprostřed. Jakmile se dostanete do děr nad kruhem, už je to chrochtačka. Podívejte se na video, jak to Terka pěkně vymlaskla a vůbec není vidět, že to byla její první vyvedená cesta na písku:

Třetí zdejší lahůdka, Südostweg (VIIa**) na první pohled ani tak skvěle nevypadá, o to větší radost však přinese. Od jižní hrany jdeme do jeskyňky Staré cesty a z ní podél ruční spáry krásně chytovatou stěnou ke kruhu, kde, jak už to bývá, přijde ten důvod, proč má cesta sedmičkovou klasifikaci. Od kruhu se jde doleva na hranu fikaným traverzem a z nakulení na hranu je leckdo vykulený.

Svoji dvouhvězdu tady najdou i osmičkáři, po severozápadní hraně vedoucí Totes Leben (VIIIa, RP VIIIb**).

Kromě dvouhvězdičkových cest jsou tu ještě s jednou hvězdičkou Westwand (VIIa*) vedoucí šikmou spárou vpravo od slanění a na JZ hranu a jí na vrchol. Přímá varianta za VIIb* má taky hvězdu. Severovýchodní stěna poskytne zábavu i lepším lezcům, je tu Ohne Ende (IXa] a Fettes Ende (Xa). Z vrcholu je pěkný výhled na hradbu věží Rathenu, uvidíte Hirschgrundkegel i Steinschleuder a bude-li vát příznivý vítr, i plechového mnicha na stejnojmenném vrcholu. Když vyčerpáte možnosti Jeptišky, můžete se vydat okružní cestou pod severními stěnami masivů Rauensteinu k další významné hvězdičkové věži Rauensteinturm.

Rauensteinturm

Když půjdete od Nonne těsně pod stěnami Rauensteinu, minete několik parádních bivaků a u bergungsboxu, tedy bedny s nosítky a záchranným materiálem zbystřete, protože jste skoro na místě. Projdete doleva úzkou soutěskou a hned z ní vede na Rauensteinturm dvouhvězdová lahůdka Lämmelwand (III**). Takovýchhle trojek není v Sasku mnoho.

Kousek vedle v soutěsce vpravo vede přes pozoruhodné železné placky hvězdovykřičníková Eiserner Weg (VIIc*!) s jedním kruhem dost vysoko a vzdáleost k němu je důvodem toho vykřičníku. V jihozápadní stěně je dost zábavy pro desítkáře - Poweraction Christiana Günthera (Xb, RP XIa), a Sciencefiction téhož autora (Xa, RP Xb) doplňuje devítka Breakdance (IXa) taky od Günthera.

Západní stěně vévodí výrazný kout Westverschneidung (VIIa**) se žábovkou s jediným kruhem uprostřed. Důvodem proč je kruh právě tam, je rozšířené místo, a se žábou zase uspějete až tak něco přes metr nad tím. Od konce spáry se dá buď doleva a nevinně vyhlížejícím, ale kvůli dolezu na kulatý vrchol jedovatým žebírkem na přílepek, nebo rovně nahoru tamtéž. Kompletní zážitek pak doplní závěrečný úzký komín.

Severní stěna je podobně jako stěna jižní, rájem extrémistů. Hudečkova hvězdičková Kamikaze (Xa*, RP Xb) z roku 1983 má na téměř třiceti metrech dva kruhy a dvoje psané hodiny. Japonský koutek se o tři roky později rozhodl podpořit Joachim Friedrich, jeho cesta se jmenuje Harakiri a to má kruhů pět. K prvnímu lezli s postranním jištěním. Japonskou tématiku v názvech cest už nerespektovali Falk Heinicke (Ungeborgenes Leben, RP Xb) a Martin Pötschke (Pitbull RP Xb). Hvězdičková je i Abstellgleis (Xa*, Falk Heinicke) a Ostpfeiler (VIIc, RP VIIIa*). Z vrcholu je pěkný výhled na Rathen, můžete vidět celou hradbu stěn a věží nad Labem, které odtud není vidět. 

Rauensteinwächter

Za rohem západně od Rauensteinturmu najdeme Rauensteinspitze. Zde je jen jedna hvězdičková cesta, a to Breiter Kamin (VI*) od Manfreda Kühna, překladu názvu snad netřeba.

Dreifreundestein, Khedive

Věž Dreifreundestein je ještě dále podél masivů západním směrem. Zde najdeme na severní straně ve výrazném koutě dvouhvězdičkovou spáru a dvojspáru Winkelriß (IV**). Jednohvězičková tu je Jižní hrana - Südkante (VIIa*) a spára na pěst Südostriß (VIIa*). a další spára Südwestriß (VI*). Nedaleko na sever je méně významná věž Khedive, na které se přece jen najde hvězdičková sedma Neckische Sache (VIIa*) a trojka Nordostwand (III*).

Od Khedive se dá dojít západním směrem na okružní cestu  kolem Rauensteinu a dokončit po úspěšném lezeckém dni obchůzku Rauensteinu, kde cestou mineme ještě zbylé věže, Rauensteinkopf a Rauensteinwächter, které nejsou nijak výrazné a neskýtají zvláštních lahůdek. Na hranicích plošné přírodní památky u cedule s výrem je masiv se zajímavými železnými plackami a železitými východy trubkovitého tvaru.

Nakonec si můžete po cestě zpátky vychutnat výhled na Lilienstein, který vypadá velmi blízko, je ale až za Labem, shovaným pod horizontem. Stíny se dlouží, pěkně využitý den se chýlí ke konci a nás už čeká jen dobře vytopené auto se železnou zásobou pití a zastávka v naší oblíbené hospodě ve Velemíně, s akváriem plným podivuhodných ryb, kde si dáváme tradiční smažený květák a žampiony a pivem doháníme celodenní dehydrataci.

Praktické informace

Mapa

Průvodce

Kletterführer Sächsische Schweiz, Dietmar Heinicke & Co., Berg- und Naturrverlag Peter Rölke, Band Gebiet der Steine - červený, německy
Topoführer Elbsandsteingebirge / Sächsische Schweiz, Jürgen Schmeißer, Band 2 Gebier der Steine, německy

Spaní

Komfortní bivak na úpatí SV hrany Rauensteinu, není ale v seznamu oficielně povolených bivaků.

Pravidla lezení

zde německy.