Adam Ondra: Na MS trénuju jako nikdy

Vylezl jsi pět cest 9b z deseti existujících. Je možné udělat cestu obtížnosti 9c?
Rád bych takovou cestu udělal. Kdyby to byly dvě cesty obtížnosti 9b nad sebou bez nějakého většího odpočinku, mohlo by to být 9c, možná 9c+. Teoreticky je to možné, protože ty pohyby se dají udělat a problém je vlastně to všechno spojit do jedné cesty a vydržet. Největší potenciál takovýchhle cest je ve Španělsku.

Jak během týdne trénuješ?
Teď na to mistrovství světa trénuju pětkrát týdně, odpočívám v pondělí a v pátek. Ráno před školou chodím na kampus nebo visím na takové otáčecí hrazdičce a trénuju obliny. Odpoledne chodím na nějaké dvě a půl hodiny lézt na stěnu.

Jak se regeneruješ? Děláš nějaká kompenzační cvičení abys předešel jednostrannému zatížení a zranění?
Ve dnech, kdy nelezu, dělám spining, nebo si lehce zaběhám. Za celou dobu, co lezu, jsem nikdy nebyl zraněním vyřazen z lezení víc, jak týden.

Už jako malé dítě jsi lezl těžké cesty. Jak ses na to připravoval?
Já jsem v takhle mladém věku jsem nikdy netrénoval, trénoval jsem jenom lezením, většinou čtřikrát, pětkrát týdně. Rozhodně jsem netrénoval takový objem, jaký trénuju teď, nebo jaký trénují jiní lezci. Spíš jsem to bral jako takovou zábavu.

Když jsi před dvěma roky vletěl jako malý kluk na závodní pole a vyhrával co se dalo, jak tě vnímali soupeři?
Když jsem začal závodit, rozhodně jsem nebyl pan neznámý, s většinou závodníků jsem se znal ze skal. Jak mne vnímali je těžko povědět. Možná jim přišlo zvláštní, že je poráží někdo tak mladej, ale tak to asi je a v budoucnu to půjde takhle. Začít lézt v hodně mladém věku má spoustu výhod, Za prvé získáte hodně zkušeností, za druhé, - je to možná diskutabilní názor, ale jí si za ním stojím - když začnete lézt v tak mladém věku a začnete lézt postupně, klouby a šlachy zi začnou zvykat a stanete se odolnější proti zranění. Když začnete v osmnácti a začnete hrozně trénovat, ono to jde se rychle zlepšit, ale tělo na to není připravené.

Spousta dětí ale začíná lézt velmi brzy, čím to je, že zrovna ty jsi na té špičce?
Určitě je to tím, že mám obrovský talent a vůči lezení jsem naprosto obsesivní. Na každý trénink se v podstatě těším. Neberu ta jako něco, že trénovat musím. A miluju vůbec ten pohyb po skále.

Radil ti někdo jak máš lézt, nebo to máš od přírody?
Myslím, že to nemám od přírody, ale že jak jsem lezl už dlouho, tak jsem na to sám přišel.

Takže jsi samouk? Neměl jsi nikdy trenéra, který by tě učil lézt?
Samozřejmě, začínal jsem lézt s rodiči a ti mi nikdy neradili, sem dej nohu a sem ruku. Vždycky jsem se snažil lézt na On Sight, na první pokus a všecno vymyslet v tomhle prvním pokusu a myslím že to bylo hodně důležité abych získal takový nějaký ten cit a instinkt, když vlezu do nějakého nejasného místa, to vyřešit co možná nejrychleji a co možná nejlehčím způsobem.

Máš radši ten styl On Sight, nebo čtrnáct dní zkoušet jednu cestu?
Tak uživám si víc ten OnSight. Ale při lezení těch nejtěžších cest to bez nácviku nejde.

Vztekáš se při lezení někdy?
Tak samozřejmě. Když lezete nějakou těžkou cestu, je to váš cíl a když spadnete někde zeshora, kdy už to mělo být vylezený a vy víte že jste byli schopni to vylézt, ale že jste udělali nějakou chybu, tak to samozřejmě máte vztek.

Lezení perspektivně směřuje na olympiádu. Jsi mladý, tak by se tě to mohlo ještě týkat. Jak by se ti líbilo lézt na olympiádě?
Tak určitě, je to velká motivace. Kdyby bylo lezení na olympiádě, hodně by se zpopularizovalo a pro mne by to bylo splnění snu.

Najednou by bylo lezení ve světle ramp a toho kolotoče kolem. Myslíš, že by to bylo dobré, že by to korespondovalo s lezením jako životním stylem?
Já myslím, že lezení je tak široký a obsáhlý sport, že se tam vejde i ten čistý sport závodního lezení i životní styl těch lezců. Co se týče pak třeba těch skalních oblastí, muselo by se říct, tohle je tradiční oblast a tohle sportovní, kam budou proudit ty masy lidí.

Jak se díváš na volné sólolezení?

Volné sólolezení mne opravdu moc neláká. Můžete být silní jak chcete, nikdy nemůžete eliminovat riziko že ulomíte chyt. Samozřemě, obdivuju lidi, kteří to dělají, protože srovnat se s tou nervozitou a najít ty pohyby je umění, ale není to nic, čemu bych se chtěl věnovat.

Nedávno jsi navštivil Británii, jak se ti líbí ten britský tradiční styl, jak ho reprezentuje James Pearson, nebo Dave McLeod?
Tak líbí se mi to, protože to je takový čistý, ale zase spousta tamních cest je vylezených tak, že cestu slaní, naviči, nazkouší a pak to vylezou. Mně se líbí myšlenka, že přijdu pod stěnu, která nebyla vylezená, vezmu si jenom vlastní jištění a vylezu to. Ale nemůžu se věnovat všemu a momentálně, abych neztratil sílu na závody a sportovní lezení, musím se jim věnovat. Někdy v budoucnosti to určitě zkusím, ale momentálně mám jinou prioritu.

A co v budoucnu nějaké velké hory?
Jistě se někdy půjdu podívat do velkých hor. Ne na osmitisícovky, aby to stále bylo lezení po skále.

Myslíš třeba nějaký bigwall vysoko v horách?
To by mne určitě lákalo. Po Mistrovství světa bych se chtěl věnovat lezení v horách, třeba se chystám do Jižní Afriky.

Budeš se do mistrovství světa zúčastňovat závodů Světového poháru v obtížnosti?
Zúčastním se jednoho závodu v lezení na obtížnost v Chamonix.

Co znamená ta přihláška na rychlost na mistrovství světa? To není pro tebe úplně standardní?
Na mistrovství světa je disciplína kombinace a abych se jí mohl zúčastnit, musím to absolvovat. V podstatě si tu cestu jednou vylezu abych měl nějaké umístění, o nic jiného tam nejde.

Zkoušel jsi to už někdy?
Tu standardní cestu jsem nikdy nelezl

Zajímal by mne tvůlj odhad za kolik to asi tak dáš?
Opravdu nevím. Za 25 sekund?

To je hodně, ne?
Je, ale hlavní je se přitom nezranit, to je nejdůležitější.

Kolik měříš, vážíš a kolik udělš shybů v jednom zátahu?
183 cm, 63 kg, těch shybů, tak 30, ale v porovnání s ostaníma lezcema je to hodně slabý

Díky tak držíme palce na Mistrovství světa