Co je....

Bodování olympijské kombinace

Olympijská kombinace boulderingu a lezení na obtížnost se poprvé leze na Olympiádě v paříži 2024. Výsledky se bodují. Každý dosažený bod má vypsanou hodnotu.

Bouldery jsou rozděleny na nízkou zónu (LZ), vysokou zónu (HZ) a top (T). Nízká zóna je za 5 bodů, vysoká za 10 a top za 25 bodů. Při dosažení bodovaného místa prvním pokusem je plný počet bodů. Za každý pokus navíc se odečítá desetina bodu. Plný počet 100 bodů za bouldering dostane závodník, který topoval všechny čtyři bouldery na flash, tedy prvním pokusem.

Cesta na obtížnost má celkovou hodnotu 100 bodů a musí mít nejméně 39 chytů. Má-li cesta více chytů, boduje se jen posledních 39. Z těchto se u prvních deseti přičítá za každý dosažený chyt přičítá jeden bod, u druhých desesti dva body,  u třetích deseti tři body a posledních deset přináší čtyři body za každý chyt. Za zahájení postupu k dalšímu chytu – plusko – se k dosud dosažené hodnotě přičítá 0,1 bodu.

Bodování závodního drytoolingu - bouldering

Drytoolový bouldering se leze buď bez lana, nebo s horním jštěním. Cesta je rozdělena na zóny. Každá zóna má absolutní hodnotu 1000 bodů a stejně tak i top. Za dosažení zóny dostává závodník absolutní hodnotu zóny dělenou početm závodníků, kteří ji dosáhli. Celkové pořadí je pak dáno počtem takto dosažených bodů- 

Green Point

Alpský styl

Alpský styl a tzv. lehkou expedici ale definovala mezinárodní horolezecká organizace UIAA už v roce 1985:
ALPSKÝM STYLEM lze označit pouze výstup, při kterém lezecké družstvo s maximálně 6 členy postupuje k vrcholu bez návratů a fixování, bez umělého kyslíku a jakékoli pomoci od jiných osob, tedy členů jiné nebo i vlastní expedice. Nosiči se připouštějí jen v malém množství pro transport do základní tábora. Jedním z prvních výstupů podniknutých tímto stylem byl prvovýstup Petera Habelera a Reinholda Messnera levou částí jižní stěny Gasherbrumu I v roce 1975.

Bodování závodního drytoolingu- obtížnost

Výsledek závodu se udává desetinným číslem. Jeho celá část udává počet expresek zapnutých při lezení závodní cesty, desetinná část udává čísla chytů nad poslední zapnutou expreskou. Vyleze-li závodník/závodnice cestu celou, udává se jako výsledek TOP a v závorce čas vylezení cesty v minutách.

Bodování závodního drytoolingu - bouldering

Drytoolový bouldering se leze buď bez lana, nebo s horním jštěním. Cesta je rozdělena na zóny. Každá zóna má absolutní hodnotu 1000 bodů a stejně tak i top. Za dosažení zóny dostává závodník absolutní hodnotu zóny dělenou početm závodníků, kteří ji dosáhli. Celkové pořadí je pak dáno počtem takto dosažených bodů- 

Green Point

Vylezení cesty ve stylu RP bez použití nýtů a skob, jen s vklíněnci. Též čistě, neboli clean

Clean

Clean Climbing, také čisté lezení - vylezení cesty s výhradně vlastním jištění, bez použití fixních pomůcek, jako jsou skoby klasické i vrtané či lepené, nebo nýty a kruhy. V podstattě totéž, co Green Point

Drytooling

Lezecká disciplína, při které se leze po skále, či umělé stěně pomocí maček a cepínů. Součástí cesty může být i led

Kapsulový styl

Kapsulový styl se používá při lezení velkých stěn. Spočívá v umístění závěsné postele - portaledge na skalní stěně, od které lezci každý den pokračují vzhůru a zavěšují na již vylezené úseky fixní lana. Při dosažení místa pro další kemp se instaluje postel výše a fixní lana se zruší a zavěšují opět od místa závěsné postele vzhůru. na rozdíl od expedičního stylu nemá tým stálé spojení se zemí.

Lehká expedice

LEHKÁ EXPEDICE označuje styl, při kterém se připouští při výstupu budování postupových táborů a zabezpečování přelezených úseků fixními lany, návraty a opakované pokusy, ale ostatní podmínky jsou podobné jako u alpského stylu – nanejvýš 6 účastníků expedice včetně Šerpů, kyslík k dispozici pouze pro lékařské účely a nosiči jen do BC. Ve dvoučlenné expedici tak může jít o úctyhodný vrcholný výkon.

Šuka

Lezecka figura, používaná hlavně při ledolezení a drytoolingu. Také se nazývá paragán, nebo čtyřka. Název šuka má původ v cestě "Chouca" 8b v oblasti Buoux. Klíčové místo této dnes klasické cesty, které se původně lezlo dynamickým skokem z jedné prstové dírky do další, přelezl Američan Toni Yaniro tak, že se podržel ve dvouprstové dirce, přehodil si nohu přes ruku a dosáhl do další dirky staticky. Podle toho se pak tento prvek jmenuje.