Já ti ho tam našroubuju..

Ledovcová vývrtka - používala se ještě v 80. letech minulého století k zavrtávání do ledu, ale lepší byla do zmrzlých drnů v Tatrách. K jednomu účelu ji však používám dodnes, a sice k otevírání vína. 

Ledovcová vývrtka, foto: Petr Jandík

Zatloukací ledovcová skoba Simond, která se může vyšroubovat. Svým kónickým tvarem působí v ledu pnutí a praskání. Dnes se u ž hodí jen do muzea. Je hodně těžká.

Zatloukací ledovcová skoba Simond, foto: Petr Jandík

První náznak směru, kam se jištění v ledu ubírá dnes. Půltrubka Stubai, požádně těžká, ale nosnost v ledu k pláči. Hlavně nepadat.

 

Předchůdce trubky od Stubai, foto: Petr Jandík

V osmdesátých letech moderní výropbek Lowe SNARG. Skoba se zatluče do ledu a druholezec ji může vyšroubovat. Nevýhodou je nutnost použití obou rukou na začátku usazování. Drážka umoňuje druhým SRARGem vyškrábnout zevnitř led z předchozího zalučení. První pevnostní zkoušky ledovcových skob však nepotvrdily naděje, do ní vkládané a skončila teké v propadlišti muzea.

Lowe Snarg zatloukací trubka s jemným závitem, foto: Petr Jandík

Detail hlavy SNARGu

Lowe Snarg, foto: Petr Jandík

Jinak na to šli sovětští horolezci, zejména Rusové. Ve fabrikách na rakety kradli titan a pokoutně vyráběli nejrůznější kreace na tenkostěnné trubky se závitem a ostře nabroušenými zuby. Dnešní moderní ledovcové trubky se od těchto liší jen v detailech. U tohoto modelu je napevno přivařené oko, což není nejlepší kvůli pravděpodobně malé pevnosti. Stalo se mi, že jsem kdysi chtěl tuto trubku ve východní stěně Mont Blancu přiklepnout kladivem, aby se chytla a mohl ji pak rukolu došroubovat, ale po dvou kepnutích upadlo celé ucho a měli jsme o jednu míň.

Titanový ledovcový šroub s přivařeným okem, foto: Petr Jandík

Zvláštní model trubky určené na slaňování. Při zavrtávání se na ni namotal prusík, který se připevnil na lano správnou stranu karabiny. Poté se tahem na lano trubka vytočila a spadla i s ním.

Slaňovací titanový šroub, foto: Petr Jandík

Kuriózní nález z ťan Šanu pod Chan Tengri měl zřejmě sloužit jakok firnová kotva. Možná by udržel pověšený batoh?

Kuriózní výrobek nalezený pod Chan Tengri, foto: Ropák

Velmi kvalitní titanová trubka ruské samodomo, nebo spíš samofabriko výroby. Její větší průměr je výhodou, protože se z ní lépe dostane ledová tříšť po zavrtání. Kromě už dost slušného jištění sloužila v době panství KSČ jako mezinárodní platidlo. Naši reprezentanti, kteří pendlovali mezi Kavkazem, Pamirem a Alpami, vyměnili v SSSR třeba pohorky z Popradu nebo přilbu Cassida za pytel titanových šroubů a na dalším zájezdě je prodali v Alpách, nebo vyměnili na jiný neostatkový matroš,

Titanový ledovcový šroub, foto: Petr Jandík

Další z ruských titanových šroubů, Ocelové oko je dost krátké a do tvrdého ledu už je problém tuhle trubku zašroubovat.

Titanový ledovcový šroub s krátkým ocelovým okem, foto: Petr Jandík

Tohle už je naše současnost. Tvar se moc neliší od těch ruských samodělných, ale materiál je kvaitní tenkostěnná ocelová trubka. Pevnostně je to zase o dost lepší než titan a váha není vyšší.

Tenkostěnné ocelové šrouby Raveltik, foto: Petr Jandík

Poslední trendy ve vývoji trubek jdou už jen k drobným vylepšením. Klička, kterou měli Rusové na gumě v rukávě se u Grivel Speedy přesěhovala na očko a na trubce nasazená poloexpreska zařídí, že vás už třeba jen částečně chycená trubka může jistit a že ji neztratíte, nehledě na to, že je zatožována vhodnějším směrem a způsobem.

Grivel Speedy, foto: Grivel

Trubky jsou v současné době nejlepším a nejpevnějším jištěním do ledu. mají sice i určité nevýhody, například dostat z pořádně zmrzlé trubty po vyšroubování led, aby se mohla znovu použít, není vždycky snadné, ale nic lepšího prostě není. 

Odkazy:

A History of Ice Screws and How to Sharpen Them Dvě videa, 10 a 7,5 minuty, ukazují mimo jiné postup jak brousit ledovcové šrouby