Mountain Academy 2

Moje cesta do Mekky vede přes Ženevu, kde přesedám z letadla do minibusu, nakládáme celý náš budoucí stanový tábor a frčíme přímo do kempu Mer de Glace. Tady už na nás čeká zbytek party, který se zde sešel ze všech koutů Evropy.

A máme tu dokonce jednoho „nováčka“ v našem týmu. Floriana z Rakouska, který skládá zkoušky na gajda, nahradil pro tento výjezd Charlie z Anglie. Charlie je naprostý pohodář a okamžitě zapadá do party, jako by s námi jezdil už od začátku.

Jerome, Saluard, Adolph Ray, foto: David Ravanel

Pro ty, kteří ještě o Mountain Academy neslyšeli, jen krátce dodám, že jde o akci pořádanou francouzskou skupinou „gajdů“ s názvem Vertical Experience a sponzorsky ji podporují Mountain Hardwear, Black Diamond a Aku. Právě probíhá její druhé vydání. 

Je nás devět „vyvolených“ z devíti různých zemí Evropy. Čtyři holky (Francice, Švýcarsko, Itálie, Španělsko) a pět kluků (Belgie, Polsko, Slovinsko, Rakousko a Česká republika). Tuhle naši partu provádí a vzdělává šest „gajdů“, většinou z Chamonix a okolí. Cílem této akce je mimo jiné ukázat lidem, že alpinismus není jen o riziku a nebezpečí, ale že v horách se dá pohybovat bezpečně a zažít parádní chvíle. A nemusíte k tomu být hvězda z videí a plakátů.

Sang a Denise, Eperon Cosmique, foto: David Ravanel

Ubytování proběhlo, tábor vybudován, výzbroj a výstroj připravena na led, skálu i mix. Člověk ale míní a počasí mění, takže zítra déšť. Naštěstí je tu ta díra pod bílou horou a my můžeme pohodlně přejet do slunné Itálie, konkrétně do Valle de Aosta a lezecké oblasti Pilastro Lomasti. A tak je za hodinku a půl nad námi jasná obloha, patláme na sebe opalovací krém a nadáváme na horko. Po půl hodince nástupu si zalití sluncem užíváme rozlezení na zajištěných žulových vícedélkách.

Denise & Seb,Petit Charmoz, foto: Patrik Warnel

Na druhý den počasí lehce příznivější, ale ne o moc. Jedna parta vyjíždí na Midi projít si hřeben Arete Cosmic. Já, Denise a Seb se vydáváme na Petit Charmoz. Z lanovky tedy vysedáme na přestupní stanici Pland Du Midi a pelášíme pod nástup. Mraky nízko, lehce a chvílemi těžce mrholí. Čeká nás klasická cesta s klasifikací III – IV. Tedy velké boty, chůze střídá lezení, chvíli delší, chvíli kratší lano – není to žádná sranda. Pohybovat se v tomto divokém terénu rychle a k tomu bezpečně není jen tak. První práh rozhodně žádná trojka není a na mokré skále člověk musí zabrat. I v druhém těžším místě jsme si zalezli a v mokrém koutku bez nohou jsme si pěkně po francouzsku a anglicku zanadávali. Pak už vylézáme do sedla a po luxusním komíně a krátkém hřebínku se tísníme na vrcholku. Mraky se rozestoupí a my si alespoň na chvíli můžeme připomenout, kde to vlastně lezeme. Pak už jen rychlý sestup kuloárem k žebříkům. Začíná opět pršet a už jsme zpět na ledovci u věcí.

Neil a Aude, Aiguille di Paine, foto: David Ravanel

Na středu hlásí azuro, plánujeme něco delšího – Auguille di Paine. Těšíme se moc. Celou noc prší, takže nic a změna plánu. Co se dá dělat, vyrážíme na Midi a zkusíme ochutnat vyhlášenou žulu jejich jižních stěn, nezní to špatně. Bohužel tento nápad má i zbytek Chamonix a nahoru jede celé město. Naštěstí ne všichni do našich vybraných cest, i když i tam je fronta, ale to hlavně díky našim třem lezeckým družstvům. 

Sang, Manu a já máme v plánu cestu od Contamina (200m, 6c). U nástupu zaslechnu po delší době i mně povědomý jazyk češtinu, jsou to naši gajdi při závěrečném dni výcvikového kurzu. Pokecáme ve frontě a frčíme každý jinudy. 
Cestu si nakonec parádně užijeme a zvěsti o této žule nelhaly, opravdu luxusní exponované lezení s panoramaty, které jen tak někde nenajdete. Leze se samozřejmě po svém vlastním jištění, štandy vynýtované. 
Z vrcholu lze slanit přímo na terasu lanovky. My však slaňujeme dolů, kde jsme si odložili batožinu a železo na ledovec. Pak už jen trocha vzrušení, to když se po slanění na ledovec, půl metru vedle našich kámošů propadne trhlina. Naštěstí všichni v pohodě.

Patrik, Saluard, Adolph Ray, foto: David Ravanel

Čtvrtek byl vyhlášen za den, kdy se musíme trochu věnovat nově příchozím novinářům, ale i tak se leze. Vyrážíme na Brevent. S Isabell se pouštíme do pěti délkové tradiční cesty Ex libris (150m, 6b). Ze spodu cesta nevypadá nikterak majestátně, ale lezení v ní je parádní a první tři délky rozhodně stojí za vylezení. Nad hlavou nám lítají potrhlí basejumpeři a slunce svítí tak akorát, opět vydařený den.

Brevent descent, foto: Patrik Warnel

Miloš, Ex libris, Brevent, foto: Sang De Brabander

I přesto že, teplé počasí znemožňovalo pouštět se do ledových či sněhových radovánek, jsme si týden užívaly a rozhodně nám počasí přálo. 
V podvečer vyrážíme do ulic Chamonix a v Domě horských vůdců na nás čeká nesnadný úkol. Naplánovat výstup, který chceme uskutečnit v následujících dnech, tentokrát bez rad vůdců. V potaz musíme brát samozřejmě spoustu věcí, od počasí, nástupu, obtížnost výstupu atd. Věcí k vyřešení je mnoho a času málo, a tak ještě cestou do kempu plánujeme o sto šest. Naše plány jsou smělé, většinou až moc. Počasí nakonec nevypadá tak dobře, jak se zdálo a vítr nám nehraje do karet. Já jsem v týmu s Bojanem ze Slovinska a chceme se pustit do Bonattiho cesty na Grand Capucina, přidává se k nám gajd Luca z Courmayeur.

Zleva Denise, Aude a Bojan na poradě. Dům horských vůdců v Chamonix, foto: David Ravanel

Náš plán je jasný: zítra menší rest-day, odpoledne odjezd na Italskou stranu, výjezd lanovkou na chatu Torino a další den výstup. Vše probíhá dle plánu a další večer si vychutnáváme večeři na chatě. V jejím blízkém okolí to vypadá jako na staveništi, jelikož stavba nové lanovky je v plném proudu. Ve čtyři hodiny ráno snídaně, v půl páté vyrážíme. Cestou na snídani šlápneme na Bojana, který spal na chodbě, kvůli nelidskému chrápání našich spolunocležníků.

Nástup Gr. Capucin, foto: Miloš Kaláb

Šlapeme mrazivou nocí pod nástup a vítr nám dělá starosti, nakonec volíme jednodušší a kratší variantu a nevydáváme se bohužel do Bonattiho, ale nastupujeme do Swiss Route. Vítr trochu zeslábl, ale slunce nás dostihne až ve třech čtvrtinách cesty. Jsme zmrzlí jako drozdi. Možná i proto lezeme rychle a po čtyřech hodinách jsme na vrcholku Grand Capucina (3 838m). Za nejhezčí délky určitě vyhlašujeme třetí a sedmou, kde jsme si vychutnali parádní prstové spárky.

Sang, Bonatti-Tabou route, Chandelle du Tacul, foto: Seb Foissac

Partick, Adolph Ray, foto: David Ravanel

Plán splněn. Vracíme se zpátky do tábora. Zde už probíhají přípravy na večerní večírek a zítřejší odjezd. Týden se opět parádně vyvedl. Vylezli jsme spoustu cest a i počasí si dalo říct. 
Celá Mountain Academy se chýlí ke konci a čeká nás už pouze poslední výjezd. Místo kam vyrazíme, stále není jasné, ale jasné je, že to bude opět parádní výjezd se super partou.

Charlie, Le piege, Envers, foto: Patrik Warnel

Zleva, Milos (Czech), Denise (Swiss), Luca (Italy), Aude (France), Bojan (Slovenia), Sang (Belgium), foto: David Ravanel

 Bonus! Krátké video z našeho povedeného polezení:  
http://themountainacademy2.wordpress.com/2012/07/26/week-of-dreams/ 

Více infa, fotek a videí o TMAC2 na:
http://themountainacademy2.wordpress.com 

nebo http://www.facebook.com/TheMountainAcademy

Velký dík patří sponzorům:
Mountain Hardwear
Black Diamond
Aku

Užívejte života a lezení!

Miloš
HK Letohrad

Denise, Adolph Ray, foto: David Ravanel