Kdo může za vaše počasí?

Po absolutně nepovedeném roce 2010, musela přijít nějaká změna. Ať jsme se ve 2010 pokusili na horách o cokoliv, vždycky jsme dostali nakopáno. Pravda, z velké části za to mohl nezdolný optimismus, upínání se pouze k jedné jediné předpovědi počasí - samozřejmě té nejlepší - nebo prostě jen jediný možný termín dovolené…

Matterhorn v plné kráse, foto: Jirka Bouda

Začalo to všechno v zimě na Matterhornu, kde jsme všichni do jednoho přehlédli, že ta předpověď není nejlepší. -28°C s windchillem kolem -40°C zachraňoval až záhrab a útěk zpět. Úplně nejhorší je, když vám do záhrabu chodí SMSky z Floridy…

Kdesi na Matterhornu, foto: Jirka Bouda

Za větrem to šlo, foto: Jirka Bouda

Svátky počátkem července krásně navazovaly na víkend a tak byly hory více než jasná volba. Na Dachsteinu má být sice ošklivo, ale jedna předpověď slibovala přeci jen lepší počasí. Pravdu měly ty ostatní a tak se z prodlouženého víkendu stává zatraceně mokrý výlet na Adamek Hütte a zpět. Chuť si chceme spravit ve Skaláku, kde je pro změnu takový hic, že se skály nedá skoro ani dotýkat…

Pohled z Adamek Hütte, foto: Jirka Bouda

V půlce srpna potom zkouším splnit slib kamarádovi z USA a cílem je Jungfrau. Vyrážíme o něco dřív a doufáme, že počasí bude lepší a dáme si třeba ještě Schreckhorn. Nedali. Tři dny ve stanu a u kiosku v kempu v Grindelwaldu a dalších pár promočených v nejbližším okolí otráví každého. Hezky se prý udělalo až po našem odjezdu…

Aletschgletscher v kazícím se počasí, foto: Jirka Bouda

Přemýšlím čím to sakra je. A najednou mi to všechno došlo. Vždyť já jsem neměl ani na jedné z těchto výprav Intita! Intito je malý plyšový medvídek, kterého jsem dostal kdysi dávno. Jméno dostal v Peru od Fischera Chavéze, který se o nás staral na Inca Trailu. Inti je kečuánsky (kečuánština – původní jazyk Inků) slunce. Intito je zdrobnělina, tedy sluníčko! A je to! Příští tok bude všechno jinak! Ještě je třeba dodat, že medvídek potřebuje vždycky situaci vidět a potom je potřeba dát mu loknout něčeho ostřejšího…

Intito a kamarád Pan Pes z Jizerek, foto: Jirka Bouda

Příležitost ukázat, jak to všechno doopravdy je, přišla brzy. První zimní Tatry a o kouzelnosti medvídka začínám pochybovat…

V jedné z Tatranských dolin - Bylo ošklivo ..., foto: Jirka Bouda

Všechno mu ale ukazuji, a…

Belianky z Východné Vysoké, foto: Jirka Bouda

Druhé zimní Tatry už mě nenechávají na pochybách - ten medvěd čaruje!

Gou v jednom ze soliskových žlabů, foto: Jirka Bouda

Přichází zase léto a pevný termín předem dohodnuté akce. Takový menší trek po Julkách s výstupem na Triglav. Předpověď neslibuje nic hezkého, ale mám medvídka…

Reklama na Julské Alpy, foto: Jirka Bouda

Takže čtyři dny na horách jsou úplně za odměnu…

Bohinjské jezero, foto: Jirka Bouda

I když z vrcholu Triglavu pozorujeme, jak prší všude okolo… 

Na vrcholu Triglavu, foto: Jirka Bouda

A zase dovolená slibující nějaké vyšší kopečky. Bohužel, díky mé práci a s vyhlídkou stěhování, zase pevně upnutá na určité datum. Kam pojedeme? Do Alp. Ale kam? Do Alp… Kde bude nejlepší počasí. A už jsme postupně v Täschi, v Zermattu a funíme přes Zmut nahoru na Hörnli. Matterhorn se nám celou dobu schovává v mracích. Dvě stě výškových pod Hörnlihütte už víme, že díky sněhu se o Matterhorn ani pokoušet nebudeme. Dorazíme k chatě a stavíme stany. Ráno v půl páté nás budí vítr takovým stylem, že Sokol se bojí ještě teď. Později se dozvídáme, že poryvy byly kolem 70 km/h. Náš stan vydržel, Sokol s Rendou řešili rozlámané tyčky…

Ráno u Hörnlihütte, foto: Jirka Bouda

Medvídkovi opět celou situaci ukazuji a vypadá to, že nás chápe a dovolí nám další den vylézt alespoň na Breithorn. Přesun pod další kopec je už opět za zvuků bubnujících kapek a tak jsme rádi alespoň za jeden vrchol.

Vrcholový hřeben Breithornu, foto: Jirka Bouda

Fešák Weisshorn z vrcholu Breithornu, foto: Jirka Bouda

Breithorn poránu, foto: Jirka Bouda

Teď už je ale rok 2012 a jediná akce s kamarády je opět daná přesně stanoveným datem. Předpověď ještě pár dní předem neříká nic extra, realita je však někde jinde a tak si lezení na Grossglockner přes Stüdelgrat užíváme na holé, prohřáté skále a s výhledy až do Dolomit…

Grossglockner od Luckner Hausu, foto: Jirka Bouda

Vrcholový hřebínek a Klein Glockner za hezkého počasí, foto: Jirka Bouda

Glocknerem to nekončí. Nicméně další Intitovy zásluhy si říkají o zcela samostatný článek. Tak ať vám pořád svítí!