Komín návratů aneb rallye čtyř dolin

Byli tam nadějný, jako Krajsoš, vejkonný, jako Myšák, Kuba, Ziťák a já, a pár dalších. Zima jak v řiti polárního medvěda a tak se ani nedá říct, že Korosadowicz na Žlutku s Krajsošem byl na rozehřátí. V létě pohodička, aj na sólo to šlo, ale teď skála zaflákaná čestvým sněhem bylo jinačí lezeníčko.

Do klíčového traverzu v Korosadowiczovi, foto: Petr Jandík

Tak to bylo na začátek, a co dál? Myšák s Kubou šli v tom mrazu na Direttissimu na Žlutku a já se Ziťákem jsme nechtěli zůstat pozadu.

Odlehlý severní stěny, to je teprve něco (a ne diretka skoro za chatou). Už dlouho jsem zíral do takovejch těch kartiček s nákresama extrémních cest, co vydali Slováci. „Komín návratů“! Dělal to Polda Páleníček s Hazuchou a Dieškou, 12 hodin po přípravách, to bude teprv vono …!!! 

Široká věž, vpravo Sedielko, foto: Petr Jandík

Pamětlivi důtklivejch požadavků chatára Kapolky se plížíme o půl druhý v noci temnou chatou a „nešmátráme“ po stěnách, abysme ho nebudili (mrzutej Kapolka byl průšvih). Pečlivě „oklepáváme tých vtákov“ nad mušlí a vaříme snídani. Z chaty vypadneme ve tři ráno, je mínus pětadvacet. Sníh hlasitě vrže při každým kroku.

„Myšáku, Kubóó, jak to déééééé?“ halekáme cestou na dva zrmzlý kokony pod vrcholem Žlutky. Odpovídá akorát bliknutí čelovky. Nám je zatím ještě teplo. Šlapeme tmou na Sedielko, ve třech. Přilepil se k nám ještě Venca v touze po účasti na alespoň oddílovým výstupu roku. Nebyli jsme z toho nijak nadšený, ale Venca se nedal odradit a my nebyli dost tvrdý.

Někdy pod vrcholem stoupání chvíli odpočinek. Sedám na šutr a zarážím cepín do sněhu vedle sebe. Zatáčka (italsky)!. Hrot sklouzl po šutru. Následkem je parádně zobákem piklu přiraženej prst, štěnice jak prase. Ideální předpoklad pro extrémní túru.

V Sedielku se začíná rozednívat. Zhasínáme čelovky a sestupujeme pod impozantní Javorový múr. Komín návratů vidíme už zdálky.

Rosťa a Venca na nástupu, foto: Petr Jandík

Na začátku dvě dýlky led, občas kolmý stupně. Až mne z toho chytá petrokolickej reflex. Vystrčit pozadí na ten mráz se nechce, ale když musíš, tak musíš. Čekám, jestli adrenalín stačí před dopadem zmrznout, že by to jako cinklo. No, až tak zase nemrzne.
Vystříhnul jsem si první dýlku. Sek, sek, sek, kruci, sek, konečně drží. Kop, kop, sek, sek, sek, auúúúú sek .... sek,,, Led jak sklo, tvrdej a křehkej. Štípe se a do každýho místa se musí seknout třikrát, čtyřikrát, než se zbraň uchytí. Šakali maj rovný rukojeti, né jako ty pikly dneska a tak si nevotlouct ruce je umění, který se ne vždycky vydaří. Sek,. sek, sek - nakřivo, sek... Magi teče proudem. Ve dvou třetinách už nemám moc síly. Vydávám se do kolmýho stupně a ... hup, škráááb, letím do šroubu.
Psychika je rázem v čudu. Zbytek dýlky odsedávám do šakalů a kladiva jak to jde.

Blbej nápad, dát si karabinu do huby. Já č... (pánské přirození)! Urvat ji z jazyka, nebo hodit tlamu? Au... . Celej den v hubě ta hnusná pachuť krve.

Rosťa ve druhé délce, foto: Petr Jandík

Do druhý dýlky jde Rosťa. Jeho zespoda červený Lowe Footfangs, první rámový mačky s rychloupínáním, nás zdraví zeshora. Jeho trubkový kladivo Hummingbird bude asi lepší než moje šakaly, protože von nepadá. Taky už to tam je lehčí.

První dvě délky, foto: Petr Jandík

Prostředek cesty jsou takový sněhový rampy, vobčas práh, kde nejsou ani moc těžkosti, ani jištění. Venca za náma, moc sebou nehází, jde mu to pomalu a v tej dvacítce na štandech pěkně mrzem. Že jsme mu, do pi ..(dámské přirození), ráno neutekli!

Venca v závěru střední části, foto: Petr Jandík

V horní části zase přituhuje. Na Ziťáka vychází ledovej žlábek, já mám tu skálu co vede dál. Hele drn. Rozpřáhnutí, sek, vodraz a tlouk je skoro na čele.

Co to je?!? Jako drn to vypadá, ale je to jen trávou maskovanej šutr, zaseknout se do toho nedá. A takový jsou tu svině všechny. Lezení jde pomalu, nejen kvůli tomu, že jsme tři. Blbě vrstvená skála a ty atrapy drnů, po tom se rychle prostě nedá. A čím vejš, tím hůř.

Rosťa pod vrcholovou stěnou, foto: Petr Jandík

Vysoko nahoře nám výsměšně ukazuje fakovák poslední sluníčko. Ziťák dotahuje dýlku do sedla za počínajícího šera.

Výlez do sedla není jednoduchý, zapadající slunce nutí ke spěchu, foto: Petr Jandík

Bivak? V týhle zimě? Bez spacáku? Tommy Poser! Prdlajs! Lepší se hejbat, zkusíme sestoupit potmě. Tatranskí bohovia zařídili prémii, je úplněk a jasný nebe s miliardama hvězdiček.

Na pozorování souhvězdí však nejni čas ani nálada. Jak se člověk zastaví, začne hned klepat kosu. A taky musíme koukat na nohy. Trojkovým terénem (AP III/VII/15) sestupujeme při měsíčku kamsi dolů, nevíme přesně kam, ale klaplo to. Po nějaký době jsme v dolině, v Rovienkách. Nad náma čouhá Malý Závrat (2270 m), úzký sedlo mezi Malým Javorovým štítem a Kresaným Rohem, přes který se dostanem do Velký Studený. Výstup je choďák po sněhu, psanej na hoďku, ale jednak se boříme a musíme prošlapávat stopu, jednak jsme od tří od rána na nohou, tak to jde pomalejc.

Sestup ze sedla je jedničkovej, taky na hodinu. Střídáme se v prošlapávání stopy pod jižníma svahama Javoráků. Ploužíme se do kopce na Strelecký pole. Chození nebylo nikdy moje silná stránka. Ziťák šlape na čele čím dál tím víc a my s Vencou trošku odpadáváme.
Mezi popadáním dechu.. Venca na mne..... prej jak se ….. jmenuje. ... támhleta ….. jakási v měsíčním světle neidentifikovatelná věž. Ten má starosti! Kopnout mačkou do řiti.

Tři trosky se pomalu šinou měsíčním světlem kolem Ostrého štítu a Širokej Veže k Priečnemu sedlu (2340 m). Za další skoro hodinku stojíme před ošlehačkovaným výstupem na sedlo a z posledních sil se dereme nahoru. Tam řešíme jak dolů? Slanit není za co, řetězy jsou kdesi zamrzlý pod sněhem, všude ta nafoukaná šlehačka. Navíc se měsíc schovává za okolní štíty a nevidíme, kudy dolů. Nakonec to nějak se štěstím i když trochu dramaticky slezem a za další hodinu ploužení se tři totální kožaci vpotácej ve tři ráno do Térynky.

Trasa:
Téryho chata (2016 m) – Sedielko (2380 m) – Zadná Javorová dolina (1700 m) – Ríglové sedlo Komínem návratů (V-, 80°, 12 hodin) (2230 m) – Sestup do Rovienek (1820 m) – Malý Závrat (2270 m) – Velká Studená dolina (2020 m) - Priečne sedlo (2340 m) – Téryho chata (2016 m).

Zobrazit místo Vysoké Tatry na větší mapě