Stefan Siegrist na Makalu

Včera večer jsme přišli dle plánu do BC v 5.420 metrech nad mořem. Po neočekávaném zajímavém treku jsme dorazili do takzvaného „Hillaryho“ Base Campu ve 4835 m.n.m. už o den dříve, 18. 4., než jsme plánovali.
Další noc a také následující den ale sněžilo. Mohli jsme pokračovat tedy až 18. 4. Náš Sirdar Karma potřeboval hodně výmluvnosti, aby vůbec motivoval nosiče aby vyrazili. Taky to nebyli všichni, co jsme k vynesení našeho materiálu nahoru potřebovali. Cesta přes ledovcové pole byla namáhavá. Nový sníh ztěžoval cestu. 140 výškových metrů pod naším plánovaným BC hodili nosiči ručník do ringu. Znovu sněžilo. Nezbylo nám nic jiného, než si to nejdůležitější vynést nahoru sami.

Základní tábor tady nahoře na moréně je skutečný sen. Díky únavě po vynaložené námaze jsme po jednoduchém nočním jídle padli do spacáků.
Dnešní ráno bylo překrásné a poprvé jsme spatřili na vlastní oči Makalu v celé jeho velikosti a kráse. Mocná tato hora… a také vzbuzující respekt. Jsme tady v našem táboře sami - na osmitisícovce - jaké to privilegium!
Jsme pryč od celého toho hemžení, jelikož čekající na normální cestu mají svůj BC ještě dobrých 300 výškových metrů jinde nahoře.
Také dnes jsme nejprve znovu vynášeli depozit, materiál na naše místo a později přišlo také 5 dalších nosičů s dalším nákladem z Hillaryho Campu, tentokrát až k nám nahoru. Zařizujeme se a zvykáme si na výšku. Všichni jsou fit a užíváme si spolu spoustu legrace.
Skutečně dobrý tým, na který se můžu spolehnout.