Prodejna morálu

Vážení čtenáři,

určitě nepatřím mezi ty, kteří by byli příliš ovlivňováni reklamou, ale tohle se prostě nedalo nevyužít! Nedávno jsem zaslechl v rádiu reklamu jakéhosi outdoorového experta, vybízející ke koupi jejich nového produktu, ­ „lezeckého morálu“. „No konečně něco užitečného!“ řekl jsem si, prudce stočil kola svého vozu a elegantním smykem zamířil k určené adrese.

Obchůdek svým zjevem připomínal spíše hrabalovský koloniál a tak jsem se už ve dveřích zarazil a nejistě se rozhlížel kolem sebe.
„Asi jsem vešel do špatných dveří“, říkám si, když v tom mne hlas, vycházející z úst matróny připomínající děžurnou z ruského rychlíku, zarazí: „Ale jo, mladej, si tady správně! Nestyď se a řekni si, na kolik se cejtíš!“ Inu není nad to, nakupovat u odborníků. Moje oči konečně přivykly šeru krámku a začínám rozeznávat na hácích kolem stěn kusy čehosi, co nevypadá jako nic, co jsem kdy kupoval. Nad každým hákem visí cedulka s číslem od jedné do deseti a všemu vévodí cedule „Morál na prodej!“. „Snad bych pro začátek ... trochu 7- ... asi kilo a půl ...“ soukám ze staženého hrdla, když mne dav dalších zákazníků dotlačí k pultu.

Matróna zkušeným pohybem obtáhne ocílkou nůž. Elegantním obloukem ukrojený kus morálu pleskne na váhu. „Je toho o dvacet deka víc, můžu to tak nechat?“ zamručí téměř výhružně. Nedá se než přikývnout. Po kapsách hledám drobné, abych dal dohromady potřebný obnos. „Hele, nezdržuj! Nejsme tady v čekárně!“ začíná se ozývat netrpělivá fronta za mnou. „Taky pospícháme! Člověče, prober se...“

...“člověče, prober se, nespi!“ Rozespale mžourám do sluníčka. Všichni okolo ze mě mají srandu. „Jsi na řadě! Další cestu vyvádíš ty, tak už tady nechrápej!“ Postupně se zase stávám součástí reality a s nostalgickou vzpomínkou na svůj sen začínám stoupat vstříc dunícím chytům své první letošní cesty ve Skaláku.

Vážení čtenáři, přeji vám, abyste vždy měli dost odhodlání a síly vychutnat si krásu lezení na písku i pět metrů nad poslední, nepříliš dobrou smyčkou, abyste měli vždy dost morálu, aby skála byla vždy suchá, nepotřebovali jste k ničemu magnézium a hlavně aby vaše návraty ze skal byly vždy šťastné.

 Jan Polák

Zub, foto: Jan Polák

 Původně vyšlo v časopise Lidé a Hory 3/2005

Článek o tom, co a jak se stalo je zde