S Nelly Kudrovou ve VIP stanu

Časový harmonogram trošku zhavaroval, protože se Nelly někde zasekla a v domluvenou dobu ji nemohli najít. Organizátoři mi mezitím podstrčili Adama Pustelnika, kterému tím ukrátili po obědový pokec s kamarády. Když už jsem chtěl jít zase fotit ven, přiběhla trochu udýchaná Nelly k paní z agentury. Ta jí ukazuje toho novináře a Nelly si oddychla: „Jó, Petra znám….“. Tak jsme se postavili ke stolku a jdem na to.

„Ahoj, hezkého psa máte“, začínám nenápadně od zvěře. „Jo, a milýho“, na to Nelly.

 
Nelly upřímně pobavilo moje závodnické extempore, foto: Petr Jandík

P: „Dneska jsem slyšel, že ti to úplně nevyšlo. Nic si z toho nedělej, já jsem taky nepostoupil.“
N.: Smích… „V kolika disciplínách jsi se o to snažil?“

P: „V jedné, ale….“
N.: „V hajlajně?“

P: „Kdepak, na lajně ujdu nanejvýš metr. V obtížnosti.“
N.: „Jo? Fakt jsi lezl?“, diví se při pohledu na šedivého staříka.

P: „Když začíná kvalifikace od pětky, tak to jde.“
N: „A pěkný byly?“

P: „Pěkný cesty. Kdyby byly takovýhle dělaný tady v Praze všude, byla by to paráda. Hezky to kluci udělali. No ale pojďme k tobě. V Teplicích jsi závodila v boulderingu, ve Slaném jsi vyhrála dokonce MČR, teďka víc bouldruješ, než lezeš na obtížnost?“
N.: „Jo, víc, protože jsem měla problémy s loktama tak abych to tolik nepřetěžovala, radši bouldruju, než abych honila metry.“

P: „A na skalách, jak se vede?“
N.: „Letos jsem skoro nikde nebyla, byli jsme akorát na jaře měsíc ve Francii, to bylo takový rozlejzací. Člověk je po zimě takovej zcepenělej. Pak jsem se dostala akorát dvakrát do Jury a jinak jsme nikde nebyli.“ 

 
Nelly Kudrová, boulder 1 v Teplicích , foto: Petr Jandík

P: „Ty jsi měla nejlepší rok asi 2009…“
N.: „To asi bylo později, 2009 a deset…“

P: „Ve 2009 jsi byla na svěťáku v Brně a postoupila do semifinále.“
N.: „To ještě tu zimu potom jsem trénovala a měla jsem nakročeno k tomu, aby to bylo ještě lepší, ale pak se mi to bohužel podělalo.“

P: „V Juře jsi měla taky nějaký dobrý cesty, 8 béčka…“
N.: „Asi tři.“

P: „A pak tě každej viděl na reklamě Obchodní banky. Pomohlo ti to nějak k tomu lezení?“
N.: „Asi ne, spíš to byl takovej zajímavej zážitek.“

P: „Ale nějaký peníze z toho jsou, dá se za ně někam jet, potrénovat?“
N.: „Akorát si lidi myslej, že jsem z toho měla asi desetkrát víc, než jsem měla, ale to je jedno.“

P: „Asi špatnej manažer?“
N.: „Jo, to jsem si manažerovala sama. Podle toho to dopadlo.“

P: „Co chystáš teďka?“
N.: „Nevím… trénovat pořádně… Vyjet bychom chtěli v zimě na Maltu. Jsem na to koukala a mohlo by to bejt fajn.“

P: „Aha, je na Maltě pěkný lezení?“
N.: „Je tam mraky cest, bude to krásný vápno, úplně neolezený. Je tam u toho taky ostrov, Goto myslím, že se jmenuje a tam jsou nejtěžší cesty 8b-čka. Na Maltě jsou nejtěžší 8a-čka, tam nic těžšího není. Není to tak daleko jako Thajsko a nemuselo by to být tak nákladný. Ráda bych někam vyjela. Akorát je blbý, že ten den je všude stejně dlouhej, takže to je taková mizérie, že už v pět je tma.“

P: „Dlouhý večery… v hospodě je to drahý…“
N.: Smích…„V pět přijdeš ze skal, v šest už jseš zčouzenej. V půl šestý, v půl sedmý najedenej a pak není co dělat“

P: „My jsme takhle byli o vánocích ve Finále a bylo to super.“
N.: „A jaký bylo počasí?“

P: „Pár dní jsme lezli i v triku. Na Boží hod mám fotky že chlapi lezli v jižních stěnách bez trika.“
N.: „A moře jste nedali?“

P: „U moře jsme lezli na Capo Noli, jestli to tam znáš. Od té doby hledám ve snářích, co znamená Na štědrý den potápěče viděti. Co ty závody, už se tím jen tak bavíš, nebo na to chceš ještě trochu tlačit?“
N.: „Chci na to tlačit, mně to baví, je to pro mne taková motivace. Nemám pocit, že bych to chtěla nějak hrotit, nebo tomu něco moc obětovat, ale je to taková motivace k tréninku. Já jsem taková, že dělám všechno na poslední chvíli a byla bych schopná celou zimu jen tak popolejzat a začít makat až někdy na jaře. To by to v těch skalách pak chybělo.“

 
Petra Růžičková, Nelly Kudrová a Edita Vopatová, foto: Petr Jandík

P: „Pojedeš ještě někdy na svěťák?“
N.: „Nevím, nevím.“

P: „Na posledních závodech jsi držela krok s holkama, co na svěťák jezděj.“
N.: „To jo, to jsem držela. Tedy myslíš s českýma holkama, co tam jezděj? My tam vždycky dopadneme tak nějak víceméně stejně.“

 
Nelly Kudrová, foto: Petr Jandík

P: „Myslíš si, že u nás nejsou terény na trénování, nebo nejsou postavený bouldry?“
N.: „Já nevím, čím to je. Myslím, že je to tím, jak se u nás stavěj bouldry a lezou, je to jiný. Teďko během X let se to strašně posunulo. Ještě vloni se mi v Innsbrucku povedlo postoupit, to tam ještě byly bouldry takový lezecký. Letos to stavěli strašně těžký. Do semifinále se dostávaly holky, co měly jen dva topy v kvalifikaci a to mi přišlo strašně přísný.“

P: „Já jsem se o tom teďka bavil s Adamem Pustelnikem, že se hodně staví bouldry takové koordinační, na bouldrech na svěťáku snad není jedinej chyt, všechno jsou šikmé plošky na strukturách.“
N.: „Strašný skoky a tak… To zrovna není můj šálek kávy.“

P.: „Celkem chápu, že se u nás nestaví cesty na obtížnost, jako na svěťáku, málokde jsou na to profily a nikdo by to nevylezl. Stavět pro jednoho - dva lidi asi moc nejde. Provozovatel potřebuje mít návštěvnost. Ale postavit svěťákový bouldry by snad nemusel být takový problém?“
N.: „Já nevím, jakej je k tomu klíč. To myslíš, že by nám někdo jako postavil svěťákový bouldry?“

P.: Tak jsou tady firmy, co stavěj bouldrovky, máme tu certifikovaného mezinárodního stavěče Honzu Zbranka, tak že by se to někde postavilo a zatrénovat na tom? Nebo myslíš, že se na těch profilech ani takový cesty nedají postavit?“
N.: „U nás ses furt leze po chytech. Když si jdeš někam zatrénovat na bouldrovku, nikde to není takový to silový, nebo technicko silový ladění po nějakých oblinách, který bys musel pilovat. Pořád tam jsou chyty, a kdybys chtěl vymyslet nějakej jinej bouldr, budou překážet. A je to takový, že se u nás lezou pořád ty jakoby starý bouldry a když na nich někdo bude chtít zalízt dobře, nebude chtít trénovat nic jinýho. Je tu spousta holek co nemají nějaký ambice na svěťáky.
Nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdyby nám tu postavili bouldry á la svěťák. To bychom do třech ani nenastoupily a ve dvou se někde plácaly.“

 
Nelly Kudrová, foto: Petr Jandík

P.: „Ale kdyby ty bouldry někde byly, někde stály a daly se trénovat, zkoušet, nemohlo by se to někam posunout dopředu?“
N.: „No určitě. To je fakt vidět. Prostě takhle furt mám pocit, že nějakým způsobem u nás v Čechách lezem, a že to není tak úplně špatný. Ale když pak dojde k přímý konfrontaci na těch svěťákách, tak je to šílený. Na tu obtížnost ještě máme dobrý závodnice a závodníky, ale v bouldrech je to mizérie.“

P.: „Myslíš, že je to tím, že u nás nejsou podmínky kde to trénovat?“
N.: „Myslím si že jo…. částečně.“

P.: „U těch bouldrů by se to zrealizovat snad dalo. Je to jen o našroubování par chytů, desek, struktur…“
N.: „Nojo, ale kde máš na nějaký stěně řadu struktur nad sebou, že by se lezlo jen po nich?“

P.: „Tak třeba to závodnická komise nějak zorganizuje, aby to šlo.“
N.: „To by bylo hezký. Ono je to hodně daný tím, že v zahraničí jsou lezci jako profesionálové, nedělají nic jinýho. U nás jsou z 99,9% lidí amatéři, kteří to dělají jako svého koníčka. Tamti už to mají jako zaměstnání. To pak k tomu člověk přistupuje jinak. Je to jiný, když máš zázemí.“

P.: „To je jasný. A čím ty se zabýváš, když nelezeš?“
N.: „Když nelezu, teďko budujeme barák, rekonstruujeme, opravujeme, máme toho plný brejle. Taky jsem zahradničila, což mne strašně bavilo, ale na to se mi nedostává už ani čas ani síla. No a to je tak všechno.“

P.: „Tak díky, ať se ti daří. Třeba se to ještě podaří nějak prolomit.“
N.:  Smích „No já už to mám za sebou.“

Nelly Kudrová, foto: Petr Jandík

Nelly Kudrová

Ročník 1980
Přehled závodních výsledků IFSC: zde
Na mezinárodním poli se poprvé objevila v roce 2004, nejlepší výsledek 18. místo v lezení na obtížnost, Brno 2004 a 2009, 20. místo v boulderingu Innsbruck 2012.

Členka týmu Adidas

Nelly Kudrová na horyinfo