Sen

"Tak jak to jde, co nového na Prachově?", ptám se. "Ta vaše nová cesta na Drážďany 'Pan Chytrej' se mi moc líbila".
"Něco nového tam je", Aleš na to, "vnáším nové prvky".

Ve skalách mě zavedl pod stěnu. Byla mi nějak povědomá (ale bez kruhů).

"První kruh je vydatně vysoko", myslím si. Aleš zachytil mé rozpaky: "To je morálový úsek".

Na mé vytřeštěné oči (druhý kruh dva metry od něj) následovalo vysvětlení: "To je technický úsek. Kruh je v místě, kde se dá úplně nejhůř zapnout. Cesta je Xa se zapnutím a IXb bez zapnutí. Je velmi vhodná k nácviku špatného zapínání."

Třetí kruh je v nedohlednu. Alešovo vysvětlení: "Trochu si pocvičíš morál, ale na zem to není, dvakrát jsme to zkoušeli."

"Na mě to působí trochu nevyváženě", pravím.
"To nevadí, hodně se na ní naučíš", zní odpověď.
"Ale počkej, nedávno jsme udělali s Pupákem úplný bonbónek. Hádej kde?"
"???"
"Na machovský kravín!"
"Na machovský kravín?", divím se, "proč tam?"
"Víc ti o tom neřeknu, ty to máš přímo u nosu, tak máš proti ostatním výhodu. Brzy se tam pohrnou davy až ze Slovenska. Až pojedeš k rodičům, stav se v Hronově pro Báru, ta tam s tebou na chvíli půjde a dá ti vysvětlení."
Kráčím s Bárou ke kravínu. Pomalu mě zasvěcuje do tajů cesty. Když chceš cestu lézt, musíš nejprve požádat JZD o povolení. Kravín je jeho majetek, takže to není jako v přírodě a brzy se zde bude i vybírat. Kdo bude na kravíně bez povolení, je to za 500 a utečeš těžko." My povolení nemáme, ale máme protekci (máma zde pracuje). Jsme na místě.

Oči mi lezou z důlků. První dva kruhy jsou v úrovni mých prsou asi tři metry od sebe. Další kruh asi metr nad pásem vyvážejícím kydaný hnůj.
"Když zde traverzuješ vleže, pás zde působí jako zádolam," dozvídám se od Báry.

"Kdo cestu oblafne dole a leze s nohama na zemi, zde většinou končí a pokračuje buď do Náchoda nebo ještě lépe do Broumova do nemocnice. Jak vidíš, je to dobře vymyšleno".

Kruhy jsou nízko, ale lezení je velmi těžké a pak následuje zkouška ohněm. Další kruh je těsně pod střechou a poslední čouhá ze žlabu. Asi metr nad žlabem je vrcholová knížka. Cesta nejen že neodpovídá pravidlům sportovního lezení, ale není ani pěkná. Je jakoby do spirály přes dva rohy kravína. A je překruhovaná. Na to mi stačí pouhé oko a ani nemusím z batohu tahat metr. Po dotazu, jak dávali kluci první tři kruhy a pátý, Bára přiznává, že ze slanění.

Hrozně se rozčílím. Kravín sice není žádná pískovcová věž, ale spádově patří do machovské oblasti Broumovských stěn, které mě lezecky odrodily. Hlavou mi bleskne myšlenka, že někdo bude chtít vyrobit podobnou cestu ve Stěnách, aby se do Machova nejezdilo jen kvůli jedné cestě, a to bych nesnesl. Začínám se hrozně hádat s Bárou, která kluky brání.
...
Proubouzím se do zářivého rána (spíš poledne) v pamiroalajské dolině Ak-su. Kopce nade mnou by se divily, o čem se mi pod nimi zdá. Asi mi už problémy skalního lezení opravdu lezou na mozek.

František Čepelka
Ak-su, 4. srpna 1989

Zleva F. Čepelka, Š. Vitovská, Z. Vobůrka, J. Polák, A. Čepelková, Z. Klaudis, P. Brzák, Z. Jarábek, sedící vepředu V. Kolařík, M. Klíma, foto: Standa Vaněk