Štědrodenní výstupy na Maják

První štědrodenní, lépe řečeno „štědronoční“ výstup za Protektorátu uprostřed druhé války se stal základem tradice, která se mezi místními horolezci stala symbolem odporu proti nenáviděným nacistickým okupantům.

Roku 1968 tradice štědrodenního Majáku dostala navíc i jiný punc, byť velmi podobný tomu prvotnímu. Lezci na vrcholu juchali a – opět! –  zpívali protestsongy proti okupantům, tentokrát ovšem směrem východním, proti těm sovětským. Netrvalo dlouho a přišel zákaz, oficielně „kvůli ochraně přírody“. To bylo (tuším) roku 1973. Pak jsme tam – a mnozí další - ještě párkrát byli „načerno“ a v noci, ale tradice přece jen postupně vyprchala do ztracena.

Oficielnímu zdůvodnění zákazu tehdy nikdo moc nevěřil, byť možná i ta „ochrana přírody“ v tom hrála svou roli – snad všichni se však domnívali, že tím hlavním důvodem byla cílená snaha rozehnat party rebelů a reptalů, inu začínala tvrdá pookupační tak zvaná „normalizace“. Na Janově vyhlídce jsme občas zahlédli temnou postavu jakéhosi „kožeňáka“ a tušili jsme, že „nepřítel naslouchá“. Jistě se tomu uchu zrovna nelíbilo, když se zimním tichem nesla melodie písně „Volha, Volha“ snad o dvaceti hlasitě halekaných nových slokách, z nichž jedna začínala „Blázen Brežněv poslal tanky, myslel že nás zastraší, tím však jenom dokazuje, jak mu v bedně haraší....“. „Kožeňák“ s námi také jednou jel parovlakem-dřevěňákem až do Liberce, kde po vyvalení se z vlaku jeden z podroušených kamarádů sundal z posledního vagonu rozsvícenou červenou koncovou lampu-karbidku, běhal s ní po přeplněném peronu a volal „Lidi, já sem jako Fučík, mám vás všechny rád, bděte!“ No, to bylo něco!

Se „zrušením Majáku“ souvisel i zákaz bivakování, ve Skaláku do té doby tak rozšířeném, tak krásném a party u ohníčků stmelujícím. Četnými nočními přepadovkami s kontrolami občanských průkazů se „normalizátorům“ podařilo party z bivaků vyštípat a na úbytě vymizely i tajné štědrodenní výstupy na Maják...

Zahrabal jsem teď v archivních škatulích a vyštrachal pár fotek z roku 1970 (od autorů různých) a také vzpomínku mého otce „Chrousta“ na počátek tradice, která vyšla v novinách Československý sport (snad 1969 nebo 1970) – níže přikládáme.

Pro www.horyinfo.cz :
Vladimír „Chroust“ Procházka II.