Bílý rys na Rysy

Do kapsy od kalhot promáčených pivem mi Bačík vkládá poskládaný papír a s kulišáckým výrazem dodává: "Bejby, přečti si to až doma". Ale protože after party po brněnských drytoolových závodech je jen jednou za rok a já vím, že bejby nebude sedět v koutě, papírek přesouvám do méně nasáklé mikiny, kterou zahazuji někam do kouta partystanu a jdu se dál věnovat pivním orgiím, které si naštěstí už nikdo nepamatuje. Když druhý den nacházím své propriety a s masochistickým pocitem zalovím v kapsách jaký je stav prize-money, nacházím i Bačův líbesbríf. Opatrně ho rozkládám a čekám, co za divočinu na mě vyskočí. Koukám na krásnou severovýchodní stěnu Rysů a uprostřed jasnou linku fixou (místy rozpitou díky včerejší pitce).

Bílý Rys, topo, foto: Pavel Vrtík

Ve čtvrtek večer přijíždíme na Popradský a dozvídáme se, k mému milému a Bačově nemilému překvapení, že tatranci Meďo a Tono Suchý polezou cestu vedle nás. Jebača se zmůže pouze na "Tak já jdu schválně do stěny, kde 30 let nikdo nebyl, navodit trošku atmosféru totálního zatracení a voni nás musí hned jít zkontrolovat, jestli jim to tam nechcem nějak vošulit." Ráno klasická vstávačka ve 4:30, a můžem vyrazit. Mou spásou je, že Bača naznal, že bude muset nést všechno on, protože já nic neunesu a ještě jsme stylově nabalili tak, aby to vypadalo, že já toho mám mnohem víc. Pětihodinový nástup s krásným východem slunce a už koukáme do naší cesty. Bílý výlom, kterým má vést naše klíčová délka, vypadá monumentálně a my se se znovu nabytou lezeckou nadržeností rozbíháme do posledních 150 metrů našeho nástupu, abychom se už konečně dostali k prvním délkám cesty. Naše nadšení, ale po chvíli opadá, když stále šlapeme na stejném místě v krupicovém sněhu a pod záminkou hledání směru pro další dny odpočíváme. Nakonec se probijeme ke skále a Bača si to už hrne první délkou a vymýšlí kudy se z mírně převislé, ale docela rozbité stěnky vymotat. Já ho bouřlivě podporuju, jak mu to pěkně jde, a věnuju se vyklepávání částí skeletu z návleků. Z těch se mi během nástupu staly polobotky, protože celý horní plast nad kotníkem se rozpadl. Co už.

Báča na prvním štandu v první bariéře, foto: Martina Kratochvílová

První délky lezeme s batohy na zádech a člověk má aspoň možnost si zanadávat, že ten po***nej batoh zas zavazí. Čtvrtou délku už lezeme potmě, ale zase nám všechno skvěle vychází, takže štandujeme ve sněhovisku dost širokém na to, abychom tam vykopali místo na stan.

Dvoulůžko v Hotelu Rysy, foto: Pavel Vrtík

Ráno mě Bačík budí právě dovařenou snídaní a já si říkám, že garant zájezdu objednávku all-inclusive bere dost zodpovědně. Tlačíme do sebe snídani a koukáme, jak se nebe nad okolními hřebínky barví do oranžovofialova a máváme klukům tatranskejm, kteří se právě probojovávají pod nástup. Nad námi se objevují první skvrny od slunce a já nadšeně výskám, že bude sluníčko! Sluníčko nás ale výsměšně mine a tak radši nalézáme do první délky a já na štandu, s omrzajícím palcem na noze přemýšlím, jestli mě to jako vůbec baví. Ale hned si říkám, že sakra že jo!

Druhá bariéra, foto: Pavel Vrtík

Házím do jukeboxu naší oblíbenou Candy a koukám, jak to tomu klukovi ušatýmu zas jde. Díky zdržením s navrtáváním nýtu nás postupně dobíhají Slováci a pohoda ve stěně může začít. Pěkně nám to odsejpá a již tradičně čtvrtou délku dolézáme za šera do zasněžené police pod převisem naší klíčové délky. Bačoun ještě natahuje fix na zítra. Je krásně teplá noc s nádherným výhledem a fajn partičkou. Prostě je těžké si představit místo na světě, kde by člověk byl radši.

Druhý bivak pod třetí bariérou, foto: Pavel Vrtík

Další den jsme i dost vysoko na to, abychom při jumarování mohli nadávat, že na tom blbým slunku je děsnej hic. Ještě vyhákovat jednu délku a jsme pod bílým převislým výlomem, jehož středem vede spára a skála vypadá mnohem kompaktněji, než jsme čekali.

Dolez do Bílého rysa, foto: Pavel Vrtík

Bílý rys nad námi, foto: Pavel Vrtík

Jediný problém je, že spára má stále jeden rozměr, ale i s tím si ten bejček dokáže poradit. Trochu mě poškádlí utopeným friendem, který je prý jednička a jestli nejde ven, tak ho tam můžu nechat, takže já tu tříčtvrtku svou mocnou silou a ještě mocnějším hněvem vyrvu, protože tam přece nenecháme dva kámoše. Jenže jednička stále nepřichází a mě dochází, že mě zase vypekl.

Na vrcholu šelmy, foto: Pavel Vrtík

Pak mi ještě skoro pomočí boty na štandu a vrháme se do posledních dvou délek, ze kterých se dostáváme na hřebínek vedoucí na vrchol. Asi po 50 metrech dupání ve sněhu narážíme na stopu prošlapanou od kluků a za tmy se dostáváme na vrchol. Fotíme se, ale jediný, co mi běží hlavou je, jak jsem ráda, že jsem tam, kde jsem. Vlevo od nás svítí Polsko, vpravo Slovensko a uprostřed toho tiše leží zasněžené Tatry osvícené měsícem a sem tam nějakou tečkou čelovky.

Bačův technický doslov:

Prvovýstup v severovýchodní stěně Rysů. Výstup vede v horní části přes obrovský převislý výlom bílé barvy, a proto cesta dostala název „Bílý rys“. Po 13 lezeckých délkách v max. obtížnosti M6/A2 následuje 300m dolez hřebenem na vrchol. Lezeno 20h během 3 dní (20.12.-22.12.2013). Dva bivaky ve stěně, krátké dny a dlouhý nástup z Popradského plesa dodávají cestě alpský charakter. Linie prvovýstupu vede vlevo od Direttissimy Kulhavý/Sulovský/Hendrych a v horní části překonává ten největší převis.

K výstupu bylo použito následující vybavení:

Na lezení:

• Dvě lana Singingrock 60m - 9.3 Icon (jisticí) a 7.9 Gemini (tahací)
• Sada friendů BlackDiamond od C3-00 po C4-3
• Sada vklíněnců WC, sada abalaků Kouba, 10 skob, 6 jedniček Black Diamond
• Mraky 8mm dyneema smyček Singingrock
• Tiblock a jimar na tahání svině
• Batoh BlackDiamond Speed 55l a haulbag ÁDR design 60l
• Cepíny/mačky BlackDiamond a Singingrock
• Kladivo a 8mm nýtovací sada

Na bivak:

• Letní spacáky (1.2kg) s umělým vláknem, Kalhoty Ketil od Tilaku zateplené Climashield Apex,
• Nafukovačky Thermarest, Stan 1.5kg BlackDiamond Firstlight
• Vařič MSR Reactor, 2x250g plynu, zateplená lahev Nalgene, večerní jídlo Travellunch, snídaňové kaše Emco, oběd tyčinky Nutrend a Penco, na pití 0.5kg ionťáku Nutrend v petce.

V cestě byl osazen jeden 8mm nýt na štand. Cesta je vhodná pro volný přelez. V klíčové (převislé) délce zanechána skoba, jinak lze odjistit bez skob, pouze je dobré přidat k výše uvedenému materiálu další friendy C4-0.4 až C4-0.75. Volně je délku do Bílého rysa vhodnější lézt zleva, strmou spárou; zprava jsou potřeba jedničky a volně to půjde těžko.