Mount Huntington: zimní výstup na Aljašce

Frieh a Stuckey poprvé vylezli na Huntington roku 2011. Stali se tak druhou výpravou, která v zimě stanula na Huntingtonu. Výstup provedli cestou West Face Couloir (WI4+ M4, stupeň V, 990m). Inspiroval je francouzský lezec Lionel Terray, který si během výstupu při pádu poranil loket, sestoupil, ale nakonec neodolal a vrátil se zpět, aby stanul na vrcholu. Frieh si uvědomil, že když se zimní výstup Terrayovou cestou správně načasuje, mohlo by jít o nejvhodnější období pro jejich akci.

Farra vyvádi z ledovce, Stuckey nasleduje, foto: John Frieh

Před samotným lezením jak Frieh, tak Terray vyčkávali. Frieh sledoval, kdy nastane vhodné počasí a Terray si telefonicky ověřoval u Bradforda Washburna, že vrchol je stále ještě „panenský“. Příhodné povětrnostní podmínky skutečně nastaly a po konzultaci s místním horolezcem a spolehlivým pilotem Paulem Roderickem, vyrazili tři lezci na cestu. Bylo 1. března. Jakmile vystoupili z letadla na ledovec Tokositna, bez jakéhokoli základního tábora se vydali na cestu. Hluboký sníh jim nástup značně znesnadnil. Zabivakovali v 3200 metrech. Frieh napsal:“ Abych se přiznal, tak jsme (a především já) podcenili, jak dlouho bude trvat, než dosáhneme hřebene.“

Studené sluneční světlo. Ještě nevědí, že budou nocovat u vrcholu, foto: John Frieh

Frieh, ale nebyl prvním, kdo horu podcenil. Přestože Terray o výpravě přemýšlel několik let, před svým pokusem v roce 1964 to pro něj byl druhořadý cíl... Plánoval, že spolu s ostatními osmi členy expedice, využijí zmiňovaný vrchol jako zahřátí před Cassin Ridge. „Místo toho, “jak píše Wadman v časopisu Alpinist,“ Francouzi zakusili při vysekávání stupů strmým a tvrdým ledem polární zimu - nejkrutější v celém jejich životě.“

2. března: “Lezení probíhalo báječně. Prudký sníh, ledovcový led, příležitostné mixové kroky…klasické alpské lezení,“ říká Frieh. S výjimkou několika jištěných délek trojice přelezla celý hřeben simultánně. Za krátkého aljašského dne, v klíčové délce Farrova čelovka vypověděla službu. “Převislou převěj jsme Jasonovi osvětlovali z našich čelovek z místa, odkud jsme ho jistili,“ napsal Frieh. Pro zřízení dalšího štandu Farra zaimprovizoval a použil baterku na svém mobilu.

Farra stále na prvnim, foto: John Frieh

Na vrchol vystoupili v 11 hodin večer. Po 15 hodinách lezení a bivaku těsně pod vrcholem. Frieh bojoval s nachlazením a prohlásil, že je Farrovi a Stuckeymu vděčný za jejich podporu. „Odhaduji, že si tajně užívali faktu, že mají na konci lana tlustého chlapíka, který jim v případě utržení závěje poslouží jako jištění,“ vtipkoval. Sestup zpět na ledovec jim trval šest hodin.