Jirishanka 2015

Hřeben nevypadá vůbec stabilně, naopak. Nad hlavou Vám někdo před chvílí roztrhl pytel plný polystyrénových kuliček a zdá se, že bude sypat ještě dlouho.

 
Jirishanca

Předpověď počasí nemáte. Pokračovat by znamenalo pomalu se prokopávat bez zajištění s každým lanem na jedné straně hřebene kupředu. Nevíte co je před vámi. Bez vidiny bivaku. Bez vidiny možnosti záchrany v případě pádu. Po třech nocích už strávených ve stěně. Zhruba v 6100 metrech. Na hoře, kterou za posledních několik let nikdo nedokázal zdolat. Tady jen vymknutý kotník může být zásadní a konečný. Den od nejbližší vesnice z BC. Na parťácích je vidět, že už jsou unavení a třepou se zimou.

Jeden z nich má roční dítě začínající říkat táto. Jídla už moc není a plynu na výrobu tekutin taky ne. Některé poslední délky nebyly zrovna z nejlehčích.

 
Jirishanca

A tak sme to otočili. Já, Josh Wharton a Standa Vrba. Josh, profík a nejzkušenější z nás měl jasno hned, jak hřebínek uviděl. S něčím takovým se ještě nesetkal ani na jedné z jeho mnoha četných expedic do Pákistánu a Patagonie. Do posledního bivaku jsme to měli ještě tři hodiny slaňování, kde se po cestě s Joshem vytrhla jedna ze dvou štandových skob a na dalším stanovišti jeden ze dvou friendů. Shodli jsme se na tom, podle starých skob, že Německá expedice s Michi Woehllebenem to musela před dvěma lety otočit na stejném místě jako naše.

 
Jirishanca

První kdo se na vrchol Jirishanky dostali byl Toni Egger a Siegfried Jungmair už v roce 1957 a to ze severu. V roce 1973 dosáhlo vrcholu z jihovýchodu japonské družstvo novou cestou a to po neuvěřitelných 49 dnech. Počasí a podmínky ve stěně hrají obrovskou roli. Tam kam vylezla německá expedice po 10 dnech se dá za ideálních podmínek dostat za den jediný. V roce 2003 italské družstvo Stefano Deluca, Paolo Stoppini a Piccini Alessandro navrtalo, bez dosažení vrcholu, elektrickou vrtačkou (asi 40 nýtů) cestu s názvem "Suerte" napojenou na linku Eggera a Jungmajera. Vyvolali tím velkou diskusi o etice lezení v horách. Nám v první půlce výstupu nýty velice dobře posloužily, protože jsme se snažili o první volný přelez, což se až do horních partií dařilo.

 
Jirishanca

Pod Jirishanku a do Cordillera Huayhuash se dá dostat různými způsoby. My si vzali noční autobus z Limy do Huanuco a odtud jsme jeli taxíkem až 
do poslední vesnice Queropalca, kde se dají levně pronajmout oslíci, kteří nám vynesli náklad až téměř do base campu. Pronájem oslíků tu seženete mnohem levněji než v Huarázu, pod Huaskaránem a v Cordillera Bianca. Je to zde poměrně běžná záležitost, protože treků pod Horami jako Yeruapja, Siula grande nebo Sarapu je bezpočet a krása a nádhera místních údolí a jezer je snad až nevyslovitelná. Potraviny je však lepší přivézt z nějakého většího města.

Místní na kvalitu případně na čerstvost moc nehledí. S tím a domluvou nám pomáhal Petr, který žije už rok a půl v Limě a umí perfektně španělsky. 
Bez španělštiny se v Peru nedá vyřídit prakticky nic. Anglicky nebo jiný jazyk tu umí málo kdo. Smlouvání o ceny je už skoro samozřejmostí.

Ještě bychom rádi poděkovali za podporu firmám 9b+, Tilak a Singing Rock.

Jan Stračena Straka 

 
Jirishanca topo

JIRISHANCA - TEASER from Hans Hornberger on Vimeo.