Odlet na expedici metodou kulového blesku

 

01:00
V jednu ráno odemykám dveře. Jo, aklimatizace v Alpách byla úspěšná. Byli jsme mimo jiné na Blancu, spaní v 3800… Zítra ráno si ještě na poště vyzvednu pas s Kyrgyzskými vízy a pozítří odlítám na svoji první velkou expedici. Dvě sedmitisícovky ve střední Asii, nemůžu už ani dospat.

 

10:18
Stojím frontu u poštovní přepážky a přemýšlím, co všechno dnes ještě bude potřeba na poslední chvíli zařídit a zabalit. „No, my jsme to asi omylem poslali zpátky.“ COŽE?!! To si snad k…a děláte p..u!!!!! Zařval jsem na ně tak, že tetky z pošty dnes poprvé zvedly prdele ze židlí a prohrabujou se hormadou zásilek. A že se mi obratem ozve někdo ze stížností… Vstupní dveře naštěstí nejsou skleněné, třísknul jsem s tím tak, že se třepaly i tabulky v oknech naproti přes ulici. DOPRDELE!!!!!

 

11:02
Volá ženská ze stížností. Jo, jakože poslali můj doporučený dopis s pasem obratem zpět odesilateli, což je Kyrgyzská ambasáda ve Vídni. A poslední záznam je v depu někde u Břeclavi, odkud to mělo jít leteckou poštou do Amsterdamu (jasně, kudy taky jinudy z Břeclavi do Vídně…). Posílám ji do hajzlu a jdu volat na ambasádu.

 

11:25
Ano, můj pas mi před týdnem poslali i s vízy, jak jsme se domluvili. Ne, zpátky se jim nevrátil. Proč by jako měl? „Because of the fucking post office in this country!“. A jo, ale víte co? Kyrgyzský prezident včera podepsal zákon o zrušení vízové povinnosti pro občany Evropské Unie… Takže víza už nepotřebuju? Ne… Ale pas pořád potřebuju, co? Ano… Fuck!!! Musím se dostat k internetu…

 

12:28
Z kanceláře volám na městský úřad na Praze 5. Rychlopas mi můžou udělat i tam, ale budou to muset nejdřív poslat na trvalé bydliště, takže to potrvá měsíc… Trvalé bydliště je v Uherském Hradišti, to jsou 3 hodiny cesty i kdybych využil toho, že mi kolega nabízí půjčení auta. To už dnes v úředních hodinách nestihnu a odlítat máme zítra v devět ráno z, ano – Vídně…

 

12:41
Poslední šance – další kolega, ovládající němčinu volá na rakouskou poštu. Pořád mám všechny ty útržky s číslem zásilky a tak. Nicméně v jejich evidenci tenhle dopis už není. Prostě to odeslali a šlus. A tím to teda hasne… K…A!!!! Desetitisíce v zaplacených letenkách a zálohách, měsíce příprav, roky tréningu, aby si člověk mohl splnit nějaké ty sny… A teď je to všechno v hajzlu. Přinejlepším to můžu zkusit znova za rok, když budou lidi a peníze… K…AAAA!!!!

 

14:20
Utekl jsem z kanceláře domů. Teď bych tam už stejně nic smysluplnýho neudělal… Naposledy čtu ty zítřejší letenky. Ty vole! Ta Moskva! Je tam přece 8h na přestup! Okamžitě se budím z letargie a dělám v hlavě pár bleskových výpočtů. Možná… Otevírám Google v šesti záložkách zároveň a asi poprvé v životě mlátím do klávesnice všemi deseti…

 

15:05
Tak jo, mohlo by to jít, ale jsou tu tři překážky, které mi Google nevyřeší. Takže postupně… Volám domů do Hradiště rodičům. Jak dlouho by z tama asi trvala cesta do Vídně? Hmm, a jak dlouho by to trvalo autem? Ne do centra, na letiště… A nemoh by mě tam třeba někdo zítra dopoledne hodit, když jsem v takovém průseru? Jo? Super! První překážka pryč…

 

15:20
Volám na městský úřad v Uherském Hradišti. Jak rychle dokážou udělat rychlopas? „No, tak máme na to 15 dnů, ale snažíme se do týdne. Ale když je to fakt nutné, tak to výjmečně uděláme i do druhého dne…“ Doprdele, tak druhá překážka zůstává, ale stejně to zkusím risknout. Už beztak nemám co ztratit. Teď teda zbývá dokoupit jinou letenku Vídeň-Moskva tak, abych jednak zítra stihnul s novým pasem dojet na letiště, a jednak ještě chytil už koupený navazující let do Kyrgyzstánu. A tady čeká překážka číslo tři…

 

15:29
Volám do kanceláře Transaera ve Vídni. Úředník se jmenuje Sergej. Jejich let přistává na SVO (Moskva-Šeremeťjevo) dvě hodiny před odletem do Oše, to by bylo v pohodě. Ale na jaký terminál? Protože nemám ruský víza a mezi severním a jižním terminálovým komplexem není tranzitní zóna. Prostě musí to přistávat do stejné skupiny terminálů, ze které máme pak odlítat. Sergej neví, ale zkusí to prý zjistit a zavolá mi za půl hodiny.

 

16:10
Cvičně zkouším letenku zabookovat, ale chce to po mě číslo pasu. Toho, který, když budu mít štěstí, dostanu zítra ráno… Do háje! Volá Sergej a s terminálem nebude problém. Tak a co s tou rezervací? Vyvětluju, kde je problém. Ok, letenku mi zamluví a mám se pro ni zítra stavit v jejich stánku a zaplatím to v hotovosti… Fajn, třetí překážka pryč. Během pěti minut házím věci na měsíční vysokohorskou expedici do batohu (zapomněl jsem jenom ešus a celej měsíc pak vařil těstoviny v 5cm vysoké pánvičce zcizené z basecampu pod Leninem) a běžím na noční vlak na Moravu.

 

21:00
Teprve z vlaku volám Andymu do Košic a vysvětluju, jak to se mnou vypadá. Když všechno vyjde, což je tak padesát na padesát, potkáme se na letišti v Moskvě. Když ne, tak teda přeju hodně štěstí a síly no… Ještě zbývá zavolat do Ruska na velitelství S7 Airlines a zrušit původní první část letu. Kdybych se neukázal a nedal jim vědět, tak by mi totiž zrušili celou rezervaci… Není s tím problém. Umí anglicky a chápou. Tak, tím by to pro dnešek bylo všechno, lámat chleba se bude zítra.

 

 

8:00
Pasové oddělení otvírá v osm ráno. Přešlapuju tam od čtvrt, abych byl pak první na řadě. A daří se. „Fakt to tolik spěchá? A zítra to teda nestačí? No tak dobře, stavte se odpoledne… Jo vy v jedenáct odlítáte, aha… Z Vídně??? Ach jo, tak teda počkejte chvíli venku…“. Za dvacet minut sprintuju ven i s pasem. A jede se do Tesca nakoupit jídlo a vyměnit eura. Když nebudou u pokladen fronty, tak mi na cestu na letiště zbydou tři hodiny a to by ale jako mohlo jít!

 

11:45
V letištní hale hledám stánek Transaera a Sergeje. Jo, o tý letence jim cosi říkal. Tady je… Platím eurama a na měsíční expedici mi jich zbývá asi padesát. No, ještěže tam máme domluvený skoro plný servis. Akorát holt budu v tom Biškeku míň chalastat no. To dám! Poprvé si začínám uvědomovat, že to fakt ale MOŽNÁ výjde…

 

16:38
V Moskvě si mě odchytávájí stranou. Jaktože nemám Kyrgyzský víza? Že už jsou skoro dva dny zrušený? O tom tady nic nevíme! Nemůžeme vás tam pustit… Naštěstí necestuju poprvé a tohle už jsem trochu čekal. „Tady je kopie zpáteční letenky, tohle je kopie toho ztracenýho pasu, kde ty víza jsou, tady máte pozvání a permit pro expedici od agentury z Biškeku s telefonním číslem pro ověření, tady jsem vytisknul tiskovou zprávu z ambasády ohledně zrušení víz…“. Papíry, papíry a další papíry. A zabírá to, za chvíli se objevuje sám šéf letištní cizinecké policie a volá na ministerstvo do Biškeku. Doufám, že kvůli mě nevzbudili nějakého papaláše… „Pane, můžete jít. Máte na to dvacet minut, ale když půjdete tudy doleva, tak tam je prioritní odbavení a stihnete to“.

 

17:40
Ve frontě na gejtu potkávám Andyho a Maroše znuděné osmihodinovým čekáním v letištním baru. A letíme! Ty vole, jakože fakt letíme!!! Poprvé za poslední dva dny můžu klidně usnout…