Riders on the storm: Ines Pappert a Mayan Smith-Gobat

 
Riders on the storm, Torre Central - nákres cesty, foto: Thomas Senf

Nádherná linie v hladké 1300metrové východní stěně Torres Central byla poprvé vylezena družstvem Wolfgang Güllich, Kurt Albert, Bernd Arnold, Peter Dittrich a Norbert Baetz v lednu 1991 za 15 dní lezení během šestitýdenního obléhání. Hodnocení prvovýstupců bylo 7c, A3. Druhý průstup se podařil alpským stylem v jednom zátahu bez fixů Davidu Šťastnému a Honzovi Kreisingerovi 30.1. až 10.2. 2002 - za dvanáct dní a 4,5 dne čekáním v závěsné posteli na počasí. Čistě lezeckých tedy bylo 6 a půl dne. Pokusů o RP přelezení následovalo už několik, ale zaledněné spáry a špatné patagonské počasí způsobily, že dvě spárové délky blízko vrcholu znamenaly pro všechny stopku. Dalším problémem byla sekce u středu stěny.

 
Mayan Smith-Gobat v 31. délce (7c+), foto: Thomas Senf

Cílem Ines a Mayan bylo přelézt celou cestu volně. Na začátku měly neuvěřitelně stabilní počasí a první týden ve stěně se jim podařilo najít velmi těžkou variantu pěti délek, kterou obešly dolní technický úsek. Protože chtěly využít stabilní počasí co nejvíc, soustředily se na volné přelezení horní části a dosažení vrcholu, a pak teprve chtěly přelézat těžké délky ve spodní části.

Poslední den okna dobrého počasí, po třech týdnech ve stěně, se Mayan podařilo s krvavými prsty přelézt volně délky 29 a 30 brzy ráno za svítání, než se horní spára stala vodopádem z tajícího ledu ve vrcholových partiích. Potom s Ines a Thomasem pokračovali k vrcholu, který dosáhli ve 12.48 6. února za náhherného a překvapivě bezvětrného dne.

 
Ines Papert and Mayan Smith-Gobat na vrcholu, foto: Thomas Senf

 Nálada týmu byla hned následující noc utlumena pádem kamenného bloku o velikosti ledničky, který se uvolnil pod vrcholem a jehož úlomek rozčísl tropiko jejich portaledge a dopadl těsně vedle šokovaných lezkyň. Od vrcholového dne navíc opět začalo obvyklé patagonské počasí a na přelézání dolních částí už nebyly podmínky a těžké, i když lezitelné délky zůstaly nepřelezené.

 
Ines Papert ve 23. délce, foto: Thomas Senf

Lezení Riders on the storm je náročné a všestranné, od delikátních nezajištěných ploten až k zaledněným širočinám. Ines lezla jednu délku tak, že měla na jedné noze botu s mačkou a na druhé lezečku. Cepíny používala i na jištění v zaledněné spáře. Tým bojoval dál ve zhoršujícícm se počasí se podařilo přelézt volně všechny délky až na dvě z původní cesty a dvě nejtěžší z nové varianty. Více už patagonské počasí nedovolilo. Vítr 120 km/h a sněžení od 500 m nadmořské výšky pokrylo celou cestu sněhem. Po několika dnech, kdy bouře trochu polevila, se podařilo alespoň stáhnout ze stěny materiál.

I když se jim nepodařilo vylézt celou cestu na RP, byl to pro Ines a Mayan velmi úspěšný výstup Riders na 25. výročí prvovýstupu. Navíc našly variantu původní linie, která je sice velmi těžká, ale podle obou lezkyň lezitelná. Kvůli nepředpokládatelnému riziku ve stěně se Ines rozhodla vrátit, Mayan chce cestu zkusit příští sezónu.

Ines Papert and Mayan Smith-Gobat při sestupu, foto: Thomas Senf

Fakta

- cesta: "Riders on the Storm", Torre Central 2800m, V stěna
- Národní park Torres del Paine, Patagonie, Chile
- 38 pitches (s novou volnou variantou), 1300m
- obtížnost 7c+ (2 délky ještě nebyly přelezené volně)
- Ines and Mayan vylezly volně všechno až na 4 délky z celé cesty.
- Ines Papert, Mayan Smith-Gobat and Thomas Senf od 16 ledna do 20 února
- 15 lezeckých dnů
- Na vrcholu 6. února ve 12:48
- 5. známý výstup "Riders on the Storm“

Schéma cesty najdete zde.

Fotogalerie Honzy Kreisingera je zde

Americam Alpine journal uvádí zprávu jana Kreisingera: Torre Central, Riders on the Storm, second ascent. David Stastny and I, both Czech, repeated the route Riders on the Storm on the east face of Torre Central in February 2002. The climb took 12 days (1/31-2/10), with four days spent in a portaledge in bad weather. We climbed alpine style, without fixing and without contact with base camp. During the first ascent German climbers Albert, Arnold, Batz, Gullich, and Dietrich used aid on pitches 7,10,15, and 20. We too used aid on these pitches, as well as on pitches 14 (5.12c on the first ascent) and 25 (5.12b). However, above the big roof on pitch 25 we managed to climb free (5.11) because of good conditions; during the first ascent this upper section was iced and was climbed with aid. After nine days and 38 pitches we reached the summit of Torre Central. The descent took three days (two days in the portaledge in bad weather). Ours was the second ascent of the route, 12 years after the first ascent.

Jan Kreisinger, Czech Republic