Čtvrtý pokus o Gasherbrum: sčítání ztrát

Mára z Islamabadu:

Sebevědomí na hadry…:)
Jak stačí málo a domeček se roze…padne. Bacha, tohle nebude kňučivý žalozpěv jednoho namachrovaného samečka, čili mě, kterému se během chvilky rozsypaly hračky přímo pod rukama, ale spíše sečtení skutečností. A možná i díky tomu, si mohu udělat náhled na předchozí čas, který byl vystaven na přesýpacích podpěrách, jenž vypadaly stabilně a neměnně, jak starý zákon.

Musíte mi tudíž odpustit, že začnu od konce, abych se pak ve fragmentech vracel k počátku. Jinak řečeno telenovela, respektive Expedice na ruby. Poslední zpráva poslaná ze satelitu na Hudyblog končila nějak takto:
„HURÁ Skardu!!! Jeden by řekl, že dojít do BC vše končí a ono houby. Následně po posledních lezeckých krocích následovala třídenní tortura 110kilometrového pochodu přes zasněžený ledovec. Halt co se dá dělat, musíme stihnout letadlo a záda-nezáda furt se nakládá, jde se. Nicméně takto zasněžené Baltoro ještě nepamatuji. A co víc, pochod s omrzlými prsty, kdy každý krok znamenal tisíc jehel zabodaných do vlastní nervové soustavy, byl pro mne i Ondru nový rozměr poznání. Teď už cákající krev z pod fialových nehtů a měsíční špína je umytá. Stojím před zrcadlem v hotelovém pokoji Concordia a dívám se na cizího vychrtlého chlapíka připomínajícího Iggi Popa. Jinak řečeno sušená kost a kůže. Přišel jsem nejen o více než 10kilo svalové hmoty, ale zadělal si na dlouhodobé léčení prstů a ztratil celé léto v nadějích o dokončení jednoho snu:)“

Je zajímavé, ten přerod od bodu, kdy se mi vše zdálo pevně drženo v rukách, přičemž žádný problém neměl hranici nepřekonatelnosti, k místu nekontrolovatelného strmého pádu. Ano, mluvím o sebevědomí, se kterým jsem rozhodně nikdy neměl problém. Jeden mohl říci, přehnané, neodůvodněné, jiný zase zdravé. To neznamená, že po čtrnáctidenním infernu na Géčku se vše otočilo. Vůbec ne! Jen duše dostala strašně na frak a ještě nikdy jsem se nemusel z takové propasti pomalu hrabat. Je to dané fyzickým vyčerpáním, které dokázalo dojít k okraji samotné pohybové a tím i celkové existence. Díky zažitým reflexům a léty naučenému stereotypu neupadat na duchu, kdy je třeba tělo dokázat donutit jít stále dopředu i když se zdá, že už nemůže, jsem stále tady. Znovu hurá.

Nicméně vrtkavá karta osudu, se kterou si rádoby hraji a dost možná spíše se mnou je hráno pro pobavení bohů, stejně nelze jen tak odhodit a čekat jak to dopadne. Protože miluji ten opojný pocit svého rozhodnutí, včetně toho rizika, že z následků se mohu i někdy dlouhodobě vylízávat. Nevyměnil bych to. Jen teď mi každé ráno trochu déle trvá se pohladit a říci si, “ Máro jsi chlapák, fešák, pořádný řezan, a vůbec, všechno to posekáš, na co se podíváš“. V každém případě nafoukaný základ je vrozený, takže krok po kroku, pak skok a let….a zase to kurňa půjde:).

Až si dorovnám myšlenky z předchozích zážitků, což se mi začíná jevit již jako relativně odmocněný od hysterických či patetických okamžiků, čili jinými slovy v nejbližší době začnu pozvolna pouštět na světlo boží textový a obrázkovo-filmový raport z v těch 336hodin v jihozápadní stěně.

Zdravím do Čech z pakistánského Islamabádu. Mára

Podrobné informace najdete na HUDY BLOGU.

Na stránce expedice Gasherbrum IV se objevila zpráva, že jsou oba již zpátky v BC:

"Po čtrnácti dnech jsme opět v BC...Po šíleném úprku z 7800 m n. m. a několika drsných neplánovaných bivacích přišel nakonec pod tlakem traverz napříč horou pekelný sestup skrze srdce séraku, což by se zdálo za normálních okolností zcela iracionální řešení, ale každodenní příval sněhu a uragánu nic jiného nedovolil. Nakonec si hora řekla "tak dost", můžete vypadnout. Jsme vyhublí, dobití, omrzlí a bez vrcholu...."

Dnes 19. 8. 2016 je na blogu zpráva, že po bivaku v sedě, kdy je přes noc válcovaly laviny, utekli na plato, kde jsou uvěznění větrem a sněžením. Bez jídla a s minimem vody musí utéct..

"Ručička na stopkách, něco po půlnoci pákistánského času, se dala do pohybu. Před námi dlouhé dny pekelné dřiny, chladu, obav, noci bez vyspání a 3000-metrová jihozápadní stěna Gasherbrumu s vrcholem vysoko nad mraky... Jdeme na to! Držte palce." napsal Mára na Hudy blogu před odchodem.

Gasherbrum I, foto: Pavel Matoušek

Tak hlavně ať vydrží počasí a podaří se po třech neúspěšných pokusech vylézt prvovýstup na Gasherbrum I. Připomeňme si, že první pokus zhatil prasklý žaludeční vřed Zdeňka Hrubého, druhý pokus skončil tragicky pádem Zdeňka Hrubého kvůli chybě při slaňování. Třetí pokus Holečka s Petrečkem zastavila nepřízeň počasí, kdy už měli skoro namále.

V Ondrovi Mandulovi má Mára partnera horolezecky zdatného a šance na úspěšné dokončení prvovýstupu je větší, než kdykoliv předtím.

Mára Holeček, foto: Petr Jandík