Severní hřebenovka

Severní stěna Bořně, střední a horní část Severní hřebenovky

Mladej bez helmy se pustil do roky lezení ohlemzané širočiny. Ti Němci tenkrát to ještě dohladka vyleštěný neměli, ale zase lana konopáky, těžký karabiny a nic moc lezečky, tak je to vlastně spravedlivý. 

V hlemzací spáře na začátku cesty

Mladej zaštandoval a starej funí ve spáře. U kruhu všelijak ladí a pak za něj bere, což mladej hned škodolibě fotograficky dokumentuje. Jak to asi dělali ti Nemci tehdá? Do širočin jen vlastní umění nebo dřevěný špalky.

Nejlepší přítel ve stěně

Střídání. Starej je technik. Ladně prolejzá položenou plotnu. Když není pořeba síla, tak to je hned jinačí. Studený skály se drží jen lehce. Mladej následuje. 

Mladej v plotně

Na štandu moc nevěří zatlučenýmu kruhu a vylepšuje ho stoperem.  

Nedůvěra v kroužek

Rozhlíží se do kraje po okolních fabrikách a elektrárnách, nasává pach jejich komínů a představuje si místo mírně zasněžené Bíliny samotu Himálaje, kde nikdy nebyl. Když byla kdysi forma, nebyly prachy a možnost vypadnout na pár měsíců z práce a od rodiny. Teď, kdy už by se prachy i čas dát dohromady daly, zase není ta forma a nohy neslouží.   

Romantický rozhled na severočeský průmysl

Chrastění expresek přerušilo úvahy nad nevyvážeností života. Alespoň že kolem svítí sluníčko, i když je severní hřeben v mrazivém stínu. 

Střední část hřebenovky

Lehčí střední pasáž hřebenovky prolezli oba rychle.   

Zabetonované účko

Starej teď dobírá na balkónku pod umělecky betonem slepenou stěnkou, pokusem místního správce o dočasné pozastavení geologických pochodů. Točí pažema, aby si odstředivou silou nahnal krev do zmrzlých rukou. Intenzivní bolest předpovídá brzký návrat citu do konečků prstů. Bude to potřeba, takhle stěnka je jemná.  

Zoufalý pokus zastavit geologii

Mladej traverzuje kolem zabetonovaného účka a přes betonem slepenou mozaiku se zvedá do lehčích partií. 

Mladej v traverzu

„Snad nehodí”, říká si starej, když vidí jak se pohybem lana přetočila karáble. „To by se vycvaklo raz dva.” Mladej ale nehodil a štanduje pod vrcholem. Starej ladí v traverzu, moc to nejde, ale pak dynamickým přešahem ve skoro-pádu stěnku zdolá.  

Tak takhle asi ne....

Seděj na vrcholu, koukaj do kraje, vychutnávaj sporé slunce.

„Tak Hore Zdar a šťastnej a veselej…a ať lezeš alespoň to co já, až ti bude taky tolik.”

Kdo byl Kuna?

Bílina a severočeský průmysl

A totéž přeju i vám.

Petr Jandík