Pískovcové lezení, pískaři II.

Rozporuplný pohled respondentů ankety na hodnocení pískovcových výstupů přináší druhá otázka - hodnocení výkonů pískovcového lezení. 

 Celé znění je zde na webu ČHS, kde najdete také bližší představení aktérů ankety, náhled ročenky najdete zde. 

Panteón, hřiště pro extrémní sportovní lezce. Magnézium je tu již ochranou přírody povolené.,

Při vyhlašování Výstupů roku se ČHS snaží dát prostor pískovcovému lezení, nicméně zůstává většinou nenaplněn. Čím to je?

Alešák, foto: Uwe Daniel

Alešák Aleš Procházka

Od všeho tam bude trochu. Mám pocit, že si většina pískařů nechává svoje zářezy pro sebe a nějaké srovnávání jim je ukradené. Zásadní přelezy se většinou dozvím ze zápisu ve vrcholové knížce, pokud se náhodou vyškrábu na stejnou věž, popř. když někdo někoho v něčem zahlédne. A jenom mezi nejlepšími kamarády si řekneme, co se nám líbilo, či co nám udělalo radost.
Některé cesty se také nesou v duchu “za málo peněz hodně muziky”. Příklad? Francouzský 7c dnes vyleze kdekdo, což by podle převodní tabulky dávalo pískovcové Xb. Na písku ale kolikrát děláš stejně těžké (7c) kroky v nějakém vypečeném VIIIb-c, plus tam máš bonus ve formě psychické složky. Takže výkony se tam dějí, ale ne vždy v podobě vysokých čísel. Už vidím, jak se někdo hlásí do Výstupů roku, že tam poslal VIIIc.
A v neposlední řadě je tu spousta lidí, kteří se jdou v zimě raději projít do skal, do přírody, než aby někde na bouldrovce skákali po kampusu a točili kolečka a čísla u nich nehrajou zas tak podstatnou roli.

Mistr Špek

Špek - Petr Slanina

Je to mentalitou těch lidí, je pro ně důležitej pobyt ve skalách a ne ta publicita.

 Richard Müller na Klokočkách, foto: archiv Richard Müller

Richard Müller

Kategorie nejlepších výstupů na písku končí většinou fiaskem nebo nemá mezi lezci velkou hodnotu, protože nejsou jasná pravidla. Nebo spíš tato pravidla nejsou akceptována skutečnou lezeckou špičkou na písku. Ten problém se táhne už od 80. let, od dob prvních Xtek s bílými fleky… Třeba název cesty Bílá válka od Tomase Čady z té doby mluví za vše. Současný stav, kdy už 2 generace nejlepších lezců na písku lezou podle jiných pravidel, než jsou ta oficiální, je ostudný.

Tomáš Sobotka, foto: archiv Tomáše Sobotky 

Tomáš Sobotka

Charakter pískovcového lezení je bohužel takový, že neumožňuje vznik tak těžkých cest jako na vápně, a vzhledem k tomu, že většina těžkých cest je spíš o tom přijít na to, vyžaduje většinou delší čas na vymyšlení kroků tak chápu, že pro lezce lezoucí dnes na vápně extrémní cesty je snazší vylézt stejný stupeň obtížnosti na vápně než na písku a tím pádem i více motivační.

Bojsa - Miroslav Dědek

Vyhlášení nejlepších výstupů a prvovýstupů je přeci o číslech a výkonech. Sportovní pískaři ty čísla lezou a výkony podávají, ale velmi pravděpodobně v rozporu s platnými pravidly a někteří navíc nejsou ani členy ČHS. Nejde o nezájem o srovnání, ale spíš nezájem o veřejnou publicitu. Pokud bych já vylezl v kuse 11cku s Mg třeba na Hrubici nebo v Příhrazích, tak mi taky stačí se o to podělit mezi kámošema. Rozhodně bych nechtěl, aby se do mě pak někdo navážel na Lezci.cz a podobně. Navíc je těžký předvést výkon, aby snesl srovnání s AO, který má ty nej zářezy i na písku.

Nedori, foto: E. Mlejnková

Nedori - Dalibor Mlejnek

Výstup roku v kategorii pískař je blbost. Je to velmi těžké ohodnotit. Srovnávat třeba riskantní morálové VIIIb s vyborhákovanou cestou Xc nelze. Když už něco vyhlašovat, tak třeba uznání za dlouholetou aktivní činnost, organizaci závodů, práci s mládeží nebo vyhlásit nejaktivnějšího měniče fixního jištění nebo něco na ten způsob.

Jiří Prcas Slavík, foto: Martin Rýva

Prcas - Jiří Slavík

Víš, já to trochu zobecním. Samozřejmě tento můj názor není fakt pro všechny. Pro mě lezení a tím pádem výkony, který se na to vážou, je forma úžasný zábavy člověka a obtížnost jen umocňuje a zkvalitňuje prožitý zážitek.... a publicita? Je věc přirozená k současný době...

Pavel Henke

Prvovýstupci ve všech oblastech  přesně vědí o nejhodnotnějších cestách - podle počtu přelezů.

Piškot - Jiří Chocholoušek

Neřekl bych, že v pískovcovém lezení o výkony nejde. Těm, kteří se pohybují na špičce, o ně určitě jde. A i ostatním ano, i když o tom třeba neradi mluví, anebo jsou to výkony v jejich vlastní stupnici a v jejich hodnotovém poli. Myslím, že jedním z důvodů, proč se pískovcové výstupy mezi prezentovanými a oceňovanými výstupy neobjevují, je magnézium. Obtížné cesty (aby to stálo za pozornost, mělo by to být pro dámy aspoň Xb/c, pro pány samozřejmě víc) se lezou takřka výhradně s ním, a to je ve většině oblastí oficiálně zakázáno. Většinou, když byl v posledních letech medializovaný nějaký obtížný výstup na písku, objevovaly se kritické reakce. Je pochopitelné, že v takové situaci lezci nebo i činovníci raději na prezentaci výkonů rezignují. Prezentovat a oceňovat lehčí výkony bez mg by bylo nepřípadné, protože svou obtížností dalece nedosahují těch „s“. Jsou tu asi i další důvody, ale to by bylo moc dlouhé.

Panteón, Pavel Jonák, Kouzelné prsty, IXc, foto: Petr Jandík

Petr John

Jony Petr John

Kategorie prošla nedávno obrozením, které mělo za úkol více reflektovat dnešní trend pískovcového lezení. A jaký je trend? Unikátní hodnoty českého tradičního pískovcového lezení, díky nimž je tento specifický druh lezení ve světě známý, vymírají. Pískovcový trad je vytěsňován pohodlným přístupem, který je víc a víc poplatný dnešní době. Někdy se tomu dá říkat sportovní lezení, ale ne vždy. Někdy je těžko tenhle trend definovat, asi by se dal označit jako přenos umělé stěny do přírody. Tento všudypřítomný přenos s sebou nese neduhy chování, které nejsou dle pravidel ČHS (OVK) přípustné, někde jdou navíc proti pravidlům CHKO. Dnešní lezci jsou pohodlní a výkonní.
Řada výstupů prostě nemůže být oceněná, protože je nejen proti pravidlům ČHS (OVK), ale i v rozporu s pravidly CHKO. A pak je tu pár hodnotných výstupů, kterých je dosaženo v hodnotách pískotradu, ale tam se naráží na nezájem o publicitu (z různých důvodů). To je na jednu stranu škoda ve smyslu, že nedochází k poukázání na to, že se dá lízt těžce a zároveň hodnotně; na druhou stranu jakési srovnávání výkonu leckdy nejde moc dohromady s pojetím pískovcového lezení.

Karel Nováček

Domnívám se, že lezení obecně a písek zvlášť není klasický sport ve smyslu soutěže, jde spíš o prožitky jednotlivce. Tak i srovnávání výkonů, navíc komisí, která může být od reality značně vzdálena, nebude vždycky objektivní. V minulosti se tu navíc řešily spory o čistotu stylu (magnézium), malému zájmu ze strany lezců se proto nedivím.