Dobrodružství na písku? Anketa pískařů díl 4.

 Celé znění je zde na webu ČHS, kde najdete také bližší představení aktérů ankety, náhled ročenky najdete zde. 

Jakou roli hraje dobrodružství? Je srovnatelný zážitek člověka co vyleze „dobrodružně“ šestku na hranici svých možností s někým co takto vyleze IXc ?

Alešák
Čím více dobrodružství, tím lepší paměťová stopa, haha. Ve sportovní oblasti si občas nevzpomenu, co jsem předchozí den lezl, ale kroky někde výše nad jištěním si budu pamatovat snad nadosmrti. Pokud si zjistíš, že se k prvnímu jde obloučkem zleva, jde tam tenká plochá smyce na jednoducho a nad kruhem je potřeba jít do skryté dvouprstové dírky levou rukou, tak cestu asi vylezeš ve větší pohodě, ale zbytečně se o ochudíš o spoustu srandy, o možnost vymyslet si to sám, najít vlastní řešení.
Tipnul bych, že VI i IXc cesta, je-li blízko našeho (tedy lezeckého + morálového) maxima, může vygenerovat stejně hluboký zážitek. Asi tu nejde o číslo, jako spíš o hranice vlastní komfortní zóny, o přiblížení se k ní a o její překročení.

Rathen,Großer Wehlturm, Direkte Superlative IXc.Rosťa Zitta dolézá k prvnímu kruhu, dobírá Čert Robert Machovský,

Špek
Každého hranice jsou různé a leze-li někdo na hranici svých možností rozhodně jejich pocity budou velmi podobné ať jde o jakoukoliv obtížnost.

Richard
Dobrodružství hraje velkou roli v celkovém zážitku z lezení, ale cesta by měla být zajištěna tak, že se při pádu pořádně prolítneš vzduchem, ale nespadneš až na zem. Na to má život příliš velkou cenu. V Klokočí jsou hodně dobrodružné i 5tky. Na jedné jsem dlouho stál v zeleném rajbasu pod vrškem, střídavě hledal nejlepší místo pro dopad a sprostě nadával směrem k maringotce v Besedicích.

Tomáš
Co se týče srovnání šestky a devět cé na hranicích možností je jasně nesrovnatelné, v šestce je to převážně o zabití neb v nich na písku nebývaj kruhy, v IXc byť třeba i v těch nejmorálovějších co znám je klíčová pasáž většinou zajištěná a v nezajištěných místech má většinou lezec výraznou fyzickou převahu pokud zvládá stupeň IXc. 

Mitlerer Torstein, Westpfeiler IXa, Rosťa Zitta a Honza Polák, foto: (c) Petr Jandík

Bojsa
Pro mě hraje dobrodružství velkou roli. To co při lezení člověk prožívá, má ale každý určitě trochu jinak. Prožitky a zážitky jsou dobrý do debaty u piva, ale nevím jak to porovnávat. Porovnávat jde pouze v hodnocení klasifikace.

Nedori
:-) Morál a dobrodružství. Každý z nás má nějakou hranici pudu sebezáchovy a nakolik je ochoten tahat čerta za vocas je jen na nás. Podle mě stále platí - "starej lezec, dobrej lezec". 

Schwarzes Horn, Gedenkweg 67, IXa, foto: Petr Jandík

Prcas
Dobrodružství je jeden ze základních kamenů lezeníčka po skalách. A jestli někdo vyleze maximálně šestku nebo někdo desítku, je to stále věc nasazení a přípravy na plánovanou cestu nebo výstup...

Pavel
Zážitek z lezení je srovnatelný, když má lezec na hranici svých možností VI nebo IXc.

Schmilka, Püschnerturm, Dicker Hund, Xa. Čert Robert Machovský a Skřítek Libor Stejskal

Piškot

Dobrodružství by snad mohlo být měřitelné množstvím vyplavené chemie v mozku. Je to subjektivní prožitek a může být návykové. Pro některé lezce je to klíčová kvalita. Ale není tu úplně přímý, jednoznačný vztah k „objektivnímu“ rizikovému aspektu cesty. Když nemá člověk den, může v panice řešit krok půl metru nohama nad kruhem, kdežto jindy znuděně vykráčí něco opravdu nebezpečného. Když nedbale založíte smyci a ona vám vypadne, dobrodružství je najednou tady – ale uzel šlo dát pořádně a byl by spolehlivý. Jsou lidi, kteří se bojí dost, a lidi, kteří mají práh strachu posunutý, a odskočit si čtyři metry nohama nad kruhem jim skoro nic nedělá. Ale samozřejmě, v některých cestách je dobrodružství člověk o hodně blíž.
Do jisté míry měřitelné jsou nějaké „objektivní“ faktory: faktické zajištění cesty, kvalita skály, to, jak vysoko nad jištěním jsou hlavní problémy v cestě, jaká jsou rizika případného pádu, nakolik je dotyčný lezecký problém čitelný, jak moc na jistotu se dá vyřešit…
Prožitek člověka, který zrovna „přežil“ v šestce na hraně svých možností, a člověka, který tak prožil nějaké IXc, snad porovnatelný je – tím, jak moc to s nimi zacloumá. Ale z hlediska nějaké „intersubjektivní“ hodnoty výstupu to příliš srovnatelné není. Takovou šestku umí vylézt relativně dost lidí, kdežto vylézt takové IXc dokáže jenom výjimečně někdo. Ovšem extrémně morálových, opravdu nebezpečných IXc je skutečně málo, klíčové úseky jsou většinou zajištěné slušně, zatímco nebezpečných šestek s šestkovým místem, ze kterého se prostě nesmí spadnout, je tu celá řada. (Xc s klíčovým místem, z něhož by byl případný pád fatální, tu pravděpodobně nemáme žádné.)

Schrammsteine, Ostervorturm, Turnübung, IXc. Leze Ďuro Krnáč,

 Jony

Až z pískovcového lezení vymizí dobrodružství (trend napovídá, že se tomu tak stane), přestane být pískovcové lezení tím českým pískovcovým lezením, které nám tu předchozí generace zanechaly (a pro které je ve světě ještě stále pojmem). Pak se budou cesty dát porovnávat, protože z dobrodružství zbyde laciné cool lezení.

Karel
Prvek dobrodružství hraje podle mě na písku zásadní roli. Hezké na tom je, že míru dobrodružství mohu sám ovlivnit výběrem cesty – dnes nemám bojovnou, dám si něco sportovněji odjištěného. Hloubka zážitků je srovnatelná napříč výkonnostními stupni, záleží na přiblížení se k vlastnímu limitu. 

Schrammsteine, Hoher Torstein, SW Pfeiler IXa. Leze Čert Robert Machovský,