Jsou ještě možnosti prvovýstupů? Anketa pískařů díl 5.

 Celé znění je zde na webu ČHS, kde najdete také bližší představení aktérů ankety, náhled ročenky najdete zde. 

Je zřejmé, že možností pro prvovýstupy není neomezeně. Jak vidíte budoucnost? Tvrdší pravidla pro prvovýstupy, směřování do odvážnějšího stylu…?

Martinské stěny, foto: Petr Resch

Alešák
Jasné volné směry samozřejmě ubývají. Někde je to už dočista vyzobané, jinde je prostoru pro prváče více. Tomu, aby nevznikaly nesmysly, by pomohlo jednak informovat se před započatým prváčem o detailním průběhu stávajících cest na věž/masiv, aby nedocházelo k dojišťování těch starších a také troška soudnosti. Některé stěny (nejen) v Labáku, jsou toho zářným příkladem. Středem stěny se vlnila nějaká starší morálovka přes dva kruhy, která se znehodnotila tím, že se tam z obou stran vecpala desetiborháková moderna – stačí se trochu natáhnout a přicvaknout si hák. Kupříkladu v Sasku teď mají v pravidlech přímo napsáno, že délka nově vylezeného úseku by měla činit zhruba polovinu délky cesty nebo více, to aby nevznikaly několikametrové nevýznamné varianty či varianty variant. Popřípadě může místní VK stanovit, že u vybraných (zdánlivě plných) stěn budou prvovýstupy povoleny jen na základě předchozího schválení, které by pak objektivně, nepředpojatě a v krátké lhůtě (ne)udělila. To, jestli se udělá odvážná či (v souladu s pravidly) lépe jištěná cesta bych nechal na vkusu autora, v tom je to právě hezké a zajímavé, že to každý dělá trošku jinak.

Převislá na Věž přátelství, foto: archiv Petr Resch

Špek
Stávající pravidla stačí zachovat a dodržovat. Budoucnost je nejistá a tvorbě nesmyslů nezabráníš. Však je otázkou, co je nesmysl a co není.

Richard
Budoucnost, tvrdší pravidla pro prvovýstupy, směřování do odvážnějšího stylu? Volné směry už docházejí, bez regulace to nepůjde. Dokážu si představit odsouhlasení prvovýstupu Vrcholovou komisí dopředu. Zda bude cesta odvážná víc nebo méně, to je volba prvovýstupce. Ale zároveň jištění by mělo plnit svou funkci. Cesty by se měly dělat hlavně proto, aby se lezly, ne proto, aby jich bylo hodně.
Jak zabránit vznikání nesmyslů? Jakmile začne fungovat cenzura, obvykle se rozhodování o tom, co je a není nesmysl, zvrhne v subjektivní názory správců oblastí. Důležitým parametrem by měla být lezitelnost a bezpečnost cest. Proč dělat cesty, které nikdo nepoleze a ještě to považovat za parametr dokazující obtížnost cesty. To si prvovýstupce může odměřit lano metr nad zem a vylézt si to s horním jištěním. Když leze jen pro sebe, aspoň ve skále nezůstane zbytečný kruh. Někteří tvůrci cest podnikají doslova kobercové nálety, obkružují kdejakou mechem zarostlou stěnku a nebo pěkné směry znehodnotí. Neměli bychom si stavět pomníčky. Je potřeba myslet i na lezce co to polezou po nás. Je sobecké další generaci vzít prostor a možnost dělat nové cesty.
Uzavřít některé objekty z důvodu naplnění? Máme na výběr – buď vytvoříme skanzen, objekty uzavřeme, cesty zakonzervujeme a už nové cesty vznikat prostě nebudou. Třeba jednou naopak vytlučeme nesmysly, nelezitelné a nelezené cesty a vznikne místo pro nové. Je naivní si myslet, že nová generace lezců bude přemýšlet stejně jako generace dnešní. Zastánců starých pravidel bude časem ubývat a naopak mladí časem získají převahu a nastaví si vlastní pravidla. A jak si novou generaci vychováme, co je naučíme, to je jen na nás…

Tomáš
Myslím si, že by bylo vhodné v dnešní době pravidla spíše uvolnit, protože si stejně každý  dělá, co chce, a myslím, že je ponižující nutit lezce jiného názoru k podvádění. Pevně věřím, že i když se povolej prvovýstupy ze slanění, moc jich vznikat nebude neboť většina prvovýstupců co znám dělá cesty podle pravidel, protože je to tak baví a ne proto, že chtějí dodržovat nějaká pravidla. A prvovýstupy ze slanění jsou bohužel vždycky jen prací, nic víc.
Zbytečný a nelogický linky dle mě neexistujou. A hlavně si myslím, že má větší smysl borhák v pětkovým šlemu než další vyšlapaný zasněžený hřebínek co zaměstnal dvacet lidí a vyšel na půl milionu. Lidi by měli spíš přemýšlet, zda je nutné lézt na měkčím písku v tvrdých lezečkách a jak už jsem řekl několikrát, mělo by být ctí každého horolezce lézt na písku cesty pouze jednou (alespoň ty měkčí).

Bumerang v Teplicích, foto: Karel Hegr

Bojsa
Zastávám názor, že cesta má mít svůj prostor, proto jsem pro zákaz dělání prvovýstupů na vybrané objekty kde už je moc plno. Měla by se na tom ale shodnout OVK. Ve Skaláku zatím můj názor podporu nemá, tak nezbývá než počkat až někdo udělá opravdovou hovadinu. Bohužel jinak než zákazem vzniku nesmyslů podle mě zabránit nejde. Ne každý je ochoten se poradit s někým místním kdo má zkušenosti. Uvidíme, čas ukáže.

Nedori
Se současnými pravidly pro prvovýstupy víceméně souhlasím. Po projednání na vrcholových komisích bych se přikláněl k uzavření některých skal pro prvovýstupy, z důvodu vyčerpání logických linií. Například Kobyla v Příhrazech, Smítkárna v Prachově nebo Kapelník ve Skaláku. Cesta přes osm borháků v údolce na Kapelníka sice vzniknout dle pravidel může, ale zcela jistě pohřbí suverénní linie ostatních klasických cest. A určitě se příkladů najde víc...

Temování, foto: Anna a Michal Coubalovi

Prcas
Jednou dojde ropa a dojde všechno, vyčerpají se tedy i možnosti nových cest, které budou mít logiku a přirozeně krásný směr. Já tuto situaci asi už nezažiju, ale ti co ano, tak ti to potom budou muset nějak řešit. Pro částečnou, ale fakt jen pro částečnou eliminaci nově vznikajících směrů bych zvolil prvovýstup na ohlášku v určitejch lokalitách nebo na určité objekty. Ale to už se nějak zvolna praktikuje. Uvidíme, co to přinese. No a nesmysly budou vznikat stále i přes jakékoliv omezování. Protože jsme lidi a lidi nesmysly dělají rádi. To samozřejmě neznamená, že bych s těmi lezeckými nesmysly souhlasil. Stále je to o tý hlavě co má každej prvovýstupce na krku, o jeho fyzickejch a morálních možnostech, o jeho kvalitách a o dalších lidskejch vlastnostech...

Pavel
Pravidla nemusí být tvrdší, ale vyžadovat jejich dodržování. V případě, že vznikne nový prvovýstup ve stávající cestě je potřeba trvat na zrušení cesty a vyžadovat po prvovýstupci nového prvovýstupu, ať si stabilní jištění sám z cesty odstraní. Uzavírání objektů z důvodu naplnění – ano.

Tisá, Žabí korunka, foto: Petr Resch

Piškot
Nemám pocit, že už by možnosti na prvovýstupy docházely. Je jich méně na některých konkrétních místech a nejsou už většinou k dispozici ty nejvýraznější, dominantní linie. Pokud ale člověk chce hledat a nemá maximalistické požadavky, pořád je tu prostor k realizaci. Blízkou budoucnost tedy černě nevidím.
Uzavírání některých objektů, které už jsou naplněné, je logický krok. Ale technicky lepší, než je uzavřít absolutně, je umožnit tam prvovýstupy jen po schválení správcem či komisí. Protože se už párkrát ukázalo, že na objektu, který byl z důvodu naplnění uzavřený, lze udělat další logické cesty, které starší výstupy nepoškozují. Jenom je třeba ten, kdo o uzavření rozhodoval, přehlédl nebo se mu zdály podřadné, ale to neznamená, že někdo jiný si jich nevšimne nebo je neocení.
Tvrdší pravidla snad ani nejsou třeba, myslím, že ta stávající by mohla stačit. Jedna věc jsou ovšem pravidla a druhá reálný stav ve skalách, to jak důsledně se vyžaduje jejich dodržování, kam až sahá obecná tolerance. Takže myslím, že pokud by se situace zdála neudržitelná, stačilo by prostě položit na dodržování pravidel větší důraz. (Myslím třeba odstup sousedních cest, vzdálenost jednotlivých jištění apod.)
Celkově bych se spíš vyhýbal tomu, nutit prvovýstupcům určitý styl formou diktovaných pravidel, která se navíc mají zpřísnit v určité situaci („linie docházejí“). Zdá se mi, že pocit vyčerpaných možností se vrací už po několik lezeckých generací, a zatím se vždy ukázalo, že si nová generace díky své nové perspektivě a třeba i vyšší výkonnosti prostor našla. Také hodnocení cest a celkové situace ve skalách je do jisté míry podmíněné, opírá se o určité (skupinové, generační) ideály, které se mohou rozcházet. Např. dnes se cesty dělají leckdy blíž od sebe než dřív, což starším klasickým lezcům, zvyklým na jiný stav, přijde mnohem problematičtější než mladším, kteří jsou trochu víc ovlivnění moderním sportovním pojetím lezení (leze se pokud možno přímo, problém je třeba vyřešit, ne se mu vyhnout, cílem není primárně vylézt na vrchol, ale vyřešit obtíže cesty…). To, co jeden označí za nesmysl, jiný ocení. Třeba v Labáku jsou někteří starší lezci trochu pohoršení tím, že tam vznikají cesty, které jsou krátké, dvanácti, patnácti, dvacetimetrové. Jsou to z jejich pohledu blbiny, protože Labák, to jsou a mají být velké stěny. Ale objevují se už i jiní, nejen autoři těch blbin, kteří si ty cesty docela rádi vylezou. Proto bych byl v kategorických soudech opatrný. Pokud nová cesta nepoškodí starší výstupy (což je ale zase často diskutabilní), nemám proti ní nic, i když třeba v různých ohledech nesnese srovnání s reprezentativními výstupy v oblasti.
Klást si určité omezující požadavky třeba pokud jde o zajištění je určitě zajímavá možnost. Prokruhovat se člověk dokáže poměrně bezbolestně i terénem, který se blíží jeho výkonnostní hranici nebo který je nepříjemný (lámavost, solivost, špinavá skála…). Ale když si prvovýstupce povolí dát další kruh „teprve támhle“, nepřipustí možnost vyčistit si předem skálu ze slanění…, mnohem víc si užije, musí se třeba k prvovýstupu opakovaně vracet. Avšak lepší by bylo, kdyby si to tak nastavil sám prvovýstupce, než kdyby ho k tomu někdo nutil. Pokud sami lezci budou chtít směřovat k nějakému takovému ideálu „poctivějšího“, tedy odvážnějšího, náročnějšího prvovýstupu, bude to v pořádku. Ale nejsem si jistý tím, že dneska, pokud jde o takový ideál, panuje shoda. Díky tomu ovšem vznikají různorodější cesty. Kdyby se kvůli přísnějším pravidlům dělaly jen prvovýstupy s méně kruhy, bylo by to asi trochu násilné a jednostranné. Navíc by odvážnější styl šel právě proti současným požadavkům na podobu cest a nevím, jak by to přivítala širší lezecká veřejnost.

Komíny v Teplicích, foto: Karel Hegr

Budoucnost nevidím růžově, ale je to o lidech, co jiného. Pravidla ČHS, podrobená lokálním pravidlům OVK, jsou plus mínus i ok (no ne vše), ale v koncovce je to úplně šumák, když se kašle na lpění na jejich dodržování, pravidla to nezachrání. Lezci mohou. Uzavření některých objektů má už zpoždění, aspoň v Polické pánvi, kde to znám nejvíc.

Karel
Na tuto otázku je obtížné obecně odpovědět, každá oblast má svá specifika. V budoucnu se určité regulaci zřejmě nevyhneme. Pravidla by měly určovat a prosazovat oblastní vrcholové komise.

Martínkův kruh v cestě na jeho počest, foto: Anna a Michal Coubalovi