Ondra Beneš zopakoval To tu ještě nebylo XIIb (9a)

Prvovýstup i první RP přelezení má na svědomí Adam Ondra s asistencí duchodního otce - právě Ondry Beneše, který má nyní čtvrtý výstup po Adamu Ondrovi a Němcích Alexu Megosovi a Felixu Neumärkerovi. Gratulujeme.

Na serveru boulder.cz o tom v Přelezech týdne Ondra Beneš napsal:

"Celý příběh této cesty začal už mnohem dříve. Cestu původně nesportovně osadil borháky německý lezec J.Andreas. Byla vytlučena a tak jsem se rozhodl jí vrátit zpět a pěkně odspodu. První tři jištění jsem ještě zvládl osadit sám, ale na další jištění jsem tehdy neměl dost síly. Slovo dalo slovo a Adam si tak navrtal svůj první bh na písku a cestu dolezl. Roky plynuly, cesta dostala od Adama první přelez, pak se na ní objevil i Alex Megos a poslední přelez měl místní silák z Drážďan Felix Neumarker. Právě s Felixem jsem se do cesty poprvé pořádně podíval, ale zdálo se mi to na mě moc těžké. Felix mě ale ujišťoval, že na to mám jen to chce trénink a věřit. No a tak jsem tehdy začal věřit.
TTJN je pro mě ideál sportovní cesty, která splňuje vše, co mám u těžkých cest rád. Žádná omáčka, silová vytrvalost v malých chytech a v malých stupech. Tak jak to už u mých významných projektů bývá, cesta se stala mým životem, mojí další láskou, mojí drogou. V první řadě bylo třeba zhubnout a trénovat. Kdo mě zná, tak ví, jak to u mě s tréninkem bylo v posledních letech. Vždy jsem byl raději ve skalách, než na stěně. Díky Editce, která buší do tréninku jak se má, jsem na sobě loni v létě začal makat. Změnil stravu, přestal se přejídat a začal pomalounku ladit váhu. Loňský podzim jsem měl dobré pokusy. Forma byla, ale kůže a hlavně počasí se mnou nedrželo. Teď na jaře jsem začal s Editkou opět bušit a zařadil občas i dvě fáze. Po dlouhé a vlhké zimě byla cesta dost zateklá a klíčové chyty ve střední pasáži ne a ne vyschnout. I tak pokud byl čas a chuť jsem do ní nalézal a dostával jí po zimě opět do těla. V posledním týdnu jsem citil formu. Velikonoce v Arcu byly asi klíčové. Lezlo se mi parádně. Změna prostředí, odpočinek od všeho. A to se mi tam moc nechtělo. Za to opět může Editka, někdy je asi fakt dobrý ty ženský poslechnout, někdy :).
V sobotu bylo pod Ďáblem dobře. Dobrá banda, ale až moc zima. Dal jsem dobrej pokus, ale věděl jsem, že na cestu mém limitu potřebuji trochu lepší klima. Neděle rest a pondělí rozhodlo. Los padl na Fida. Můj velký buddy, se kterým jsem toho už tolik prožil mi sebou přinesl tu svoji trochu štěstí a ono to na třetí pokus dne najednou vyšlo. Po x pokusech jsem se dostal za místo ve středu cesty a probojoval se do mizerného restu. Úžasná chvíle. V hlavě mi jelo tolik věcí. Nemohl jsem věřit, že mě čeká poslední část cesty. Do restu jsem dolezl v koma stavu. Nevěřil jsem, že jsem schopen s bandaskama ještě valit dál, ale kupodivu se mi podařilo trochu sklepat. Začal jsem doufat a začal boj o holej. Co krok to řev a najednou jsem se probudil u slaňáku. Nevěřil jsem. Vše bylo jak ve snu.
Celý proces mě moc dal a lehce změnil můj přístup k životu. Každý pokus mě moc bavil a svým způsobem motivoval. Tohle je vážně dobrá cesta na nacvičování. Není to o jednom cuku, je to o celku jako takovém a takových cest na písku je vážně málo. 
Díky všem, kdo jistili, věřili, podporovali a stále podporují. Bez vás by to nešlo!!!"
 

Článek o prvovýstupu včetně videa je zde