Ferraty Slaný

Příjezd z Prahy je v pohodě, po R7 za necelé tři čtvrtě hodiny. Bienerova ulice, kde je parkoviště, je hned na začátku Slanýho. Je viditelně označené a šipka ukazuje kudy k ferratám.

Dál se jde pěšky po mírně se svažující cestě asi 300 metrů pod kolmé severní stěny přírodní památky Slánská hora. Tady jsou v lesíku z listnatých stromů nástupy šesti větví Slánské ferraty. Při příchodu mne vítá dusavá hudba typu "čtyři rány do hlavy", poté stánek s pivem a limonádou, stoly s občerstvením. Je těsně před jedenáctou a za chvíli má začít slavnostní otevření za účasti starosty města.

První na koho natrefím je "pachatel" Karel Bělina. Ptám se ho, jestli ještě dělá taky lezecké cesty. Prý byl nemocnej a nemohl, tak se vrhl na ferraty. 

Pachatel Karel Bělina, foto: Petr Jandík

Roman Kozelka moderuje, foto: Petr Jandík

Vpravo má slánský horolezecký oddíl Pohoda půjčovnu materiálu a uprostřed pod roklí, dělící severní stěnu Slánské hory na dvě půlky, se už chystají proslovy.

Jirka Žák s půjčovnou, foto: Petr Jandík

Pan starosta pravil, že ze začátku příznivcem ferraty nebyl, ale pak ho přesvědčili a dneska je rád. Za cíl má jednou jednu tu ferratu vylézt celou. Město věnovalo na ferratu sto tisíc.

Zcela vpravo Karel Bělina, vedle něj starosta Slanýho, foto: Petr Jandík

Nakonec bylo poděkováno Karlu Bělinovi, který dostal pamětní list a nový sedák. On zase poděkoval ortopedům a bylo odstartováno. 

Karel Bělina s diplomem a novým sedákem v tašce, foto: Petr Jandík

Nejprve vyrazily na každou ferratu děti z HO Pohoda. 

Jirka Žák chystá děti na zahájení, foto: Petr Jandík

Pak se pokusil pan starosta. Skončil po pěti metrech a horský vůdce Roman Kozelka, jeden z tvůrců a prosazovatelů ferraty, ho spustil na zem.

Spouštění starosty, foto: Petr Jandík

Poté vyrazili po drátech další zájemci a půjčovna materiálu byla brzy vybraná.

Uprostřed visí padlá ferratistka, Roman Kozelka nad ní připravuje záchranu, foto: Petr Jandík

Děti v Enšpíglu C/D, foto: Petr Jandík

Vzal jsem si z půjčovny odsedávačku, ferratový set Rock empire a vyrazil za dětmi na v tu chvíli zrovna volného Enšpígla C/D. Kolmé lezení bez kramlí a stupaček a s minimem přírodních stupů je namáhavé, musí se na sokola za lano. Protože je nade mnou zacpáno, cvakám odsedku do kotvícího bodu a fotím lezce na protější straně rokle.

Roman Kozelka se vrací ze záchranky, foto: Petr Jandík

Pak přecházím po lanovém mostě na druhou stranu a řeším, kterou větví dolézt ke knížce.

Horní lanový most a shluk lan okolních ferrat, foto: Petr Jandík

Všechny větve ferraty se sbíhají u knížky na plošině pod pětimetrovým komínkem s výhledem na část města, kde stojím ve frontě. I ta má svůj konec a zanedlouho se mohu rozhlédnout z vršku na město Slaný a na jižní straně hory kouknout do lomu, který je prý využiván v současnosti jen sebervahy. Lezecké využití nepřipadá pro značnou lámavost v úvahu. 

Pohled přes rokli na Slaný, foto: Petr Jandík

Pohled na Slaný z vrcholu hory, foto: Petr Jandík

Po řízečku a limonádě si dávám ještě Slánskou promenádu D/E. Kolmý úsek beze stupů je namáhavý, trochu jsem se i zpotil. Tohle netrénovaný začátečník asi napoprvé nedá.

Ferratový set Rock Empire, foto: Petr Jandík

Když se vrátím pod kopec, tentokát prašnou zkratkou, jsou už dobroty sežrané, balí se zbytky a začínají odvážet lavičky. Roman Kozelka ze Summittravel, který stojí za těmito ferratami, mi říká, že se pokoušeli před deseti léty o povolení pro lezení, ale nedostali ho. "Teď nám povolili tohle", říká, a dodává, že v pravé části se pokusí ještě udělat nějaké krátké lezecké cesty. Když se tak dívám na ten materiál, není žádná hitparáda. Cesty tam budou těžké, v trochu lámavém terénu a budou muset končit pod lámavými podvrcholovými skalami.

Lanový most je atrakce, foto: Petr Jandík

Nejsem příznivec tahání "hromosvodů" po skalách, ale nevadí mi, pokud jsou na místě, kde neničí lezecký terén a kde to má smysl. Na Slánské hoře žádný lezecký terén nebyl a tamní ferraty mi připadají jako jeho celkem smysluplné využití. Není čedič jako čedič a Slánská hora není Kašparák. Jako lezeký terén nic moc, jako ferrata celkem OK. Zadrátovaná stěna není zespodu kvůli stromům ani moc vidět.

Stupačky s ostrými konci, foto Petr Jandík

Výhradu bych měl k ukončení dolního lanového mostu. Tam, pokud chce člověk dál doprava, musí ne úplně příjemně podlézat jisticí lano mostu. Další věc, ktetou by bylo lepší upravit, jsou dráty s ostrým koncem použité jako stupačky. Konce drátů by mohly při případném pádu dotyčného zranit. Jinak jsou ferraty udělané velmi bezpečně. V těžkých úsecích je kotvení lana dělané nahusto, cca po 1,5 m a najdou se i místa, kde je blíž. Skála je očištěná od skoro všech volných kamenů, i když se tu a tam ještě nějaký najde.

Na plošině pod komínem se můžete zapsat do knížky, ale vezměte si vlastní tužku, pokud to chcete udělat. Ferratisti často neznají horolezecklé zvyklosti a tužku si občas některý ponechá.

Co nám ferrata nabízí za cesty je kompletně nakresleno a napsáno zde a taky na ceduli přímo pod skálou. Je jich celkem šest plus dva lanové mosty. Ještě se můžete podívat na krátké video a rozmyslet se, jestli tam chcete jet. 

 Ještě pár dalších fotek:

Rodina na ferratě. matka nahoře jistí dítě podporované zespodu otcem. Přihlíží lezec na vedlejším laně., foto: Petr Jandík