Frankenjura: Breitenstein, Steinberg, Kühlochfels

Obvyklé listování ve frankenjurské Schwertnerově bychli vyplivlo sobotní cíl: Breitenstein, čtyři hvězdy.

Breitenstein

Stejnojmenná osada se 17 obyvateli stojí na vrcholku kopce, kterému vévodí kaple, pozůstatek to hradní zříceniny. Patnáctimetrová skála Breitenstein je vidět už ze vsi, pět minut z parkoviště. Je otevřená a dopoledne už byla skoro suchá. Je na ní 23 cest od trojky po devítky. Těžké cesty jsou hlavně na stinné severní stěně. Na střední západní straně jsou převážně lehčí cesty kolem pětek, dál doprava jsou čtyři devítky a jedna osmička a na nižším konci zcela vpravo se zase najde i něco lehčího.

Pepíno končí Lifting, foto: Petr Jandík

Hned první pohled na hranu nás lákal. Dvouhvězdičková šestka Lifting vpravo od ní hrany je fakt hezká, i když dole flexou upálený borhák trošičku napíná. Těžší je to ale stejně až nahoře. Pepíno nejdřív leze trojku a věší tam lano pro naše nevyváděče a pak teprve jde sem. Pěkná plotýnka, díru najdeš, když ji potřebuješ, jak se na Juru sluší a patří. Jen nátah pod vrchem přes oblou polici bez děr trochu zvedne tep. 

Cesta vpravo od Liftingu, foto: Petr Jandík

Středem stěny vede ještě jedna cesta s o malinko těžším dolezem, která není v průvodci, a kterou dáváme taky. Úplně poslední cesta vpravo s výmluvným názvem www.scheisse.de překvapí nástupem neodpovídajícím 5-, ale zbytek to zprůměruje. Vedlejší Nicht geschenk názvem trochu kecá, na 6+ to zas tak těžké nebylo. 

Bärbel, 5+, vlevo Lifting, foto: Petr Jandík

Zbývají dvě pětky uprostřed a máme s Pepínem hotovo. Verča s Pekym krokujou devítky a pak jdeme všichni jakože k autu se najíst, ale sklapla past v podobě hospody, kterou objevil Zdeněk a kterou jsme předtím přehlídli. Leichtes Weisse, Radler, echtes Bier a ještě jednou dokola.

Verča v Gänsehaut, 9-, foto: Petr Jandík

Steinberg

Den je ještě mladý a tak po menším obídku u auta jdeme objevit Steinberg. Místňácí nám říkají, že tu jiné parkoviště už není, jestli jim dobře rozumíme. Jdeme tedy přes louku a po silnici k lesu naproti a ještě kus lesem, celkem asi 20 minut. Tam je schovaných pět sektorů Steinbergu, pěkně v přítmí bukového lesa. Je s podivem, že je skála i přesto suchá. V pěti sektorech je tu 83 cest, nejvíc osmiček. Jedenáct pětek a dvanáct šestek nám do večera určitě stačí.

Steinberg 3, čtyřky a pětky pěkně označené od , foto: Petr Jandík

Lezeme v sektoru 3, vysokém 15 metrů. Pepína zaujala madlovací střecha hned vedle našich pětek a poslal tam Pekyho. Ten ani nechce vědět za kolik to je a dává na OS. Pak to flashne i Verča a konečně se všichni dozvíme, že to píšou za 7- .

Steinberg, L'alpinist, 7-, foto: Petr Jandík

Já s Pepínem oblézáme hezké pětičky, většinu bez názvu a jednu 4+, co má dokonce i název.    

Steinberg, hrana 5+ beze jména, foto: Veronika Dušánková

Lezení není špatné, proč dávají v průvodci Stenbergu jen tři hvězdy není jasné. Čtyři kousky, co jsme vylezli, jsou na moje koleno v rehabilitaci s těmi dopoledními šesti až dost. Couráme se zpátky k Breitensteinu, motto návratu je, že jen blbec jde pěšky, když se tam dá dojet autem.

Na závěr dne pivko, dortíčky s kafem a franské buřtíky se zelím na lidové zábavě, za na místní poměry slušné ceny a k tomu ještě ryčnou dechovku, kde basista střídá tubu a baskytaru a trumpeťák alternuje kytaru, jen harmonikář se drží svého kopyta. Když už nám to Pum-pum, pum pum pum pum leze na nervy, objíždíme kopec na druhou stranu a tam parkujem na noc.

Oslava u kaple v Breitensteinu, foto: Petr Jandík

Kühlochfels

Neděli věnujeme další pro mne dosud neznámé oblasti Kühlochfels. Z obce zvané Loch (Díra) 1,2 km polňačkou k lesu a pak strmý krpál nahoru a doprava. Patnáct metrů vysoká Kühlochfels má 73 cest ve stínu pod klenbou lesa s velkou převahou osmiček, které pilně pokouší Verča a Peky, ale taky Libor s parťákem a pražák Robin Teplý s mým bývalým kolegou z oddílu, nyní místním obyvetelem v Dortmundu Jardou Mlynářem.

Kühlochfels, Verča drtí v 8-, foto: Petr Jandík

Softmoverská část dává celkem pohodovou Angel of Berlin, 6-  a o něco těžší Schulthesis, i když na psaných 6+ to nevypadá. 

Kühlochfels, Angel od Berlin, 6-, foto: Petr Jandík

Kühlochfels,Schulthesis, 6+, foto: Petr Jandík

Kus dál vpravo je další lezitelná dvojice cest. Koutová spára Eulenriss je pohodová, pokud se trochu vyčistí a když máte nějaké ty rozevírací kamarády nebo stopery. Sonja & Dirk vlevo je hodně poctivé 6+, které lezu na PP s vyvalenýma očima a s funěním parní lokomotivy. Ještě že Pepíno prodloužil preso v umlenkháku a můžu se cvaknout dřív, jinak by byl závěr hodně nervózní. 

Kühlochfels, Pepíno v Euleriss, 5, foto: Petr Jandík

Spíš z legrace zkoušíme na rybu 7- vpravo. S nadlehčováním minimálně 20 kilo bych to ještě tak dal.

Příjemný den končíme v Hartensteinu v proslavené domácké hospůdce Zum goldenen Lamm (to je tam co maj ten skvělý počítač pro hosty) 

Na počítači v Goldenen Lamm..., foto: Jiří Binder

S Jirkou V a Lenkou K diskutujeme nad prasečí lopatkou Schäuferle o lezcích, lezení a trochu i politice.

Průvodce: Frankenjura 2 díl, Panico, nebo online průvodce v aplikaci Vertical-Life.

Oblast Königsteiner Gebiet