Red Rocks II - Mescalito

Ráno jsme nabalení stáli už v 6 u vjezdu na Scenic drive, zakoupili Annual pass a vyjeli na parkoviště pro Pine Creek Canyon, které je 10,3 míle od vjezdu. Je značené, takže ho neminete, ale chce to dávat pozor, protože Scenic Drive je jednosměrka.. 
Z parkoviště je Mescalito vidět jako malá homole vpravo od centra kaňonu.  

Pine Creek Canyon, Mescalito uprostřčed, vpravo Brass WAall, foto: Pettr Jandík

 Vede k němu pohodlná cesta dolů na dno kaňonu a jím víceméně po rovině až k prohlubenině s trojúhelníkovým rozcestím, kde je trošku problém vybrat ze změti pěšin tu správnou. V orientaci nám pomáhá mapka s kompasem v aplikaci rakkup. 

Průchod změtí cestiček pod Mescalitem

Kóďa s Jirkou už nám utekli dopředu a správný směr poradil místní chlapík s dívčinou, kteří nás pak na nástupu dokonce pustil dopředu. To jsme museli později velmi ocenit, když jsme viděli jak dívčina lezla. Pustili před sebe i Jirku s Kóďou, kteří v rámci rychlého přístupu poněkud zabloudili a dorazili chvíli po nás.

Nechci zdržovat a vyrážím rychle do první délky koutem se spárou v superpevném růžovém pískovci. Lezení je parádní, samé madlo, občas nějaký ten stoper. Vkládání kovových jistítek do pískovce vzbuzuje prapodivné pocity, ale když se na to tak dívám, jenom smyčkami, jako u nás, by se to neodjistilo. Hodin je pramálo a dobrých míst na uzly taky není moc. Friendy fungují pěkně.

V první délce, foto: Eva Jandíková

Štanduje se na dvou, i třech dobře vypadajících nýtech a po dvou délkách jsme na hlavě prvního pilíře. 

slaňovací štand vedle druhé délky, foto: Petr Jandík

Závěr 2. délky, foto: Eva Jandíková

Přenášíme štand ke stromu pod kolmou stěnkou. Štandujeme na stromě. Dvojspára, překrok do kouta nakonec traverz plotničkou na další štand, taky na stromě. Následující stěnka je těžší, takže jsme už narazili na špunt a musíme čekat, až se délka uvolní. Na štandovém stromě visí spousta lidí a tak pro jistotu přidávám vedle do spáry friend. 

Kóďa ve třetí délce, foto: Petr Jandík

Rozporem do pravé spáry, pak přecházím doleva k tenké spárce, ve které jsou vidět uřezané zbytky lan, která se tam zasekla při stahování. Potěš pánbu. 

Nástup do spáry va 4. délce, foto: Eva Jandíková

4. délka s uřezanými konci lan ve spáře, foto: Eva Jandíková

Další štand je na shluku smyček kolem velkého pískovcového hřibu, kam si přidávám pro jistotu i vlastní popruh. Je tu supr výhled na poušť a cestu po které jsme přišli.  

Štand na konci 4. délky, foto: Eva Jandíková

V dálce je v oparu Las Vegas. Následuje lehký, ale exponovaný sestupný traverz do prohloubeniny pod mírně položenou stěnou s tmavě hnědým, jakoby kameninovým povrchem. 

Traverz v 5. délce, foto: Eva Jandíková

Štand pod 6. délkou, foto: Eva Jandíková

Glazura klouže a proto je třeba používat stupy a chyty tam, kde je narušená až na jemnozrnný pevný růžový pískovec.

Spára v 6. délce, foto: Eva Jandíková

Spára v 6. délce, foto: Eva Jandíková

Ve spárce vedoucí plotnou se dají sázet stopery jeden za druhým, takže pohodička, ale pak spárka končí spolu s kameninou a následuje rajbasový runout v bílém pískovci.

Závěr klíčového runoutu

Krok k nýtu je nervózní a nad ním to taky není úplně lehké. Závěrečná spárka už je zase v pohodě a jsme na konci cesty. I když na samotný vrchol je ještě kus, dál se prostě neleze, protože je kámen dál nekvalitní. 

Závěrečný sokolík, v pozadí stezka od parkoviště, vlevo kousek Brass Wall, foto: Petr Jandík

Na nepohodlném svahu čekáme na JIrku s Kóďou a připravujeme slanění. To je tu je docela náročná věc, protože ve stěnách je spousta talířů a jiných útvarů, které jen čekají na konec stahovaného lana, aby ho zachytily. Napětí, jestli lano stáhnete, nebo ne, je možná větší, než při lezení.

Naštěstí se nám lano nikde neseklo a slanění by šlo hladce nebýt fronty na štandech. Slaňuje se výstupovou cestou a motají se do toho lidi, co lezou nahoru. Někteří ani nedolézají na konec cesty a slaňují dřív. Nakonec se i my pročekáme na sjezd. I přes ty davy to byla nádherná lezenice. 

Cesta zpátky, foto Eva Jandíková

Letecký snímek z Google maps: 

Cat in the Hat má celkově 6 délek, ale pátá se dá vynechat, když se jde od štandu šikmo vzhůru rovnou do spáry ve stěně a také lze spojit první a druhou délku. Když budete rychlí, můžete si dát ještě některou cestu v okolí jako druhou. Například tříhvězdičková Dark Shadows, 5.8, 312 metrů, která se leze jen na první čtyři délky - 100 metrů a pak se zpravidla slaňuje, protože vršek je už méně kvalitní. Vylézt celou cestu je ale samostatné dobrodružství, také proto, že sestup z vrcholu Mescalita je komplikovaný.