CHAMONIX – BOTA

Autor , foto: Archiv B.V.

Nejdeme v těžkých bakelitových botách, ani sebou nebereme mačky, ani cepíny, tak že potom po ledovci pod Aiguille du Grépon v maratonkách bruslíme jako kozy na ledě. Naštěstí je ledovec občas posypanej drobnou sutí, tak to nějak překonáme. Nebereme to sebou schválně. Museli bychom to potom celou cestu s sebou táhnout. Pod stěnou se to nechat nedá, sestupuje se na jinou stranu.

Aiguille du Midi, foto: Archiv B.V.

Cesta má vést výrazným vhloubením středem stěny. Dorazíme pod stěnu a já poprvé a naposled v životě se prásknu, netrefuju nástup. Ale lezení jde poměrně dobře, bez problémů, ale cesta není moc pěkná, je na místní chamonickou žulu poměrně rozlámaná a ne moc pěkná. Po několika délkách dorazíme pod mohutný kolmý kout uzavřený nahoře převisem. Kouty mám rád, tak začínám lézt. Ale kout je hodně rozlámaný a nedá se kloudně zajistit. Na plochách koutu jsou lištičky, které se drobí a lámou. Nějak se přes ten kout dostanu a jsem pod převisem. Jištění pod sebou nemám, nebo tak mizerný, že by při pádu nevydrželo ani náhodou. Jsem asi tak 30 metrů nad spolulezkyní. Stojím tam jako debil, čučím do převisu, který má vprostřed divnou až hnusnou, hladkou spáru. Začínám se potit, je mi jasný, že to dál bez pořádnýho jištění nevylezu, a že to taky neslezu zpátky.

foto: Archiv B.V.

Holt supernáhody se občas stanou!