Frankenjura: Weiße Wand a Habichtfels

Weiße Wand do vedra i do zimy.
Z turistického parkoviště uprostřed polí na prašné cestě mezi Neutrasem a Hegendorfem je Bílá stěna, neboli Weiße Wand vidět na vrcholu kopce, kde tvoří její jižní část jakoby bílou korunu. Tyto zhruba patnáctimetrové jižní stěny jsou poskytují pěkné lezení v pevné dírovaté skále a je odtud pěkný výhled do kraje. Na druhé straně vrcholu kopce jsou doplněny stinnou severní stěnou ve vysokém bukovém lese, která má rovněž výšku 15 metrů. Z parkoviště se na vrchol dostanete za 15 minut. Na malě žluitá značka skály i parkoviště.

Tänzerin, Kolmá stěna pod vrchem, foto: Petr Jandík

Na jižní straně najdete celkem 32 cest. Je to příznivý terén pro lezce do střední výkonnosti. Nejtěžší cesta je zde hodnocená 7+, 19 cest má klasifikaci do 5+, 9 cest je v rozmezí 7- až 7+, 8 cest má v klasifikaci šestku. Zajímavostí je cesta s neměmeckým názvem „Do ruznych stran” 6+, jejímž pachatelem byl roku 1992 Karel Bělina a která byla podle údaje v průvodci dodatečně dojištěna. 
Z doporučitelných cest jsou tu tříhvězdičková šestka Bauchtanz (Břišní tanec) s luxusními dírami. Dvouhvězdičkové jsou tu dvě cesty, sedmičková Lady Domina s těžkou pasáží nad převískem a chytovatá pětmínuska Daniel. Ještě tu máme dvě jednohvězdičkové, Kiefernverschneidung 6- a Boulder 7-. Prolezli jsme tu většinu cest a ani ty nehvězdičkové nejsou špatné. Jižní stěna je vhodná na chladnější dny od podzimu do jara, protože do ní po většinu dne svítí slunce.

Na hraně Auf lange Zeit, foto: Petr Jandík

Severní stěna ve vysokém bukovém lese je menší, má 15 cest. Hvězdičkové jsou čtyři z nich. Dvě hvězdy mají sedmička Direkte Sachsen Franken a plotnová šestka Preußenschreck, jednohvězdy jsou 6- hrana Auf Lange Zeit a sedmička Liliputs s mírně převislou dírovanou plotnou. Většina i ostatních cest je taky pěkná, jen snad pětka s ironickým názvem Gehgelände (Choďák) je nesmyslný zaprášený kvak, končící necelé tři metry nad zemí, i když na fotce zas tak špatně nevypadá. Severní stěna má příjemný chládek a dá se tam přežít i za letního vedra.

Gehgelände alias Choďák, foto: Eva Jandíková

Blízko Weiße Wand jsou také dvě lehké populární ferraty, z toho jedna dětská, pokud by se vám to hodilo.

Habichtfels
Rozložitá stinná skála, na mapě značená modrozeleně, vysoko nad údolím. Maximální výška 20 metrů, dělená je na tři části. Prostřední část, spolující krajní části, je nižší s výraznými převisy a cestami převážně v 8 stupni do 9-. Většinu cest na Jestřábí skále dělal A. Gilgenrainer v roce 2002. Jeho pohled na klasifikaci je přísný, takže jsou cesty subjektivně o půl až stupeň těžší, než by odpovídalo číslu, alespoň v oboru kolem šestky. 

Hebkým mechem do kouta Talwind, foto: Eva Jandíková

Na levé částí se dají doporučit Talwind 6-, standadně klasifikovaný kout od neznámého autora a pěkně odjištěná rozumně klasifikovaná a pěkná stěnovka Hirschbachperle 6+. 

U prvního nýtu Hirschbachperle, foto: Eva Jandíková

V pravé části je úplně vpravo Schnabeltanz od Jana Lufta a zbytek je od Gilgenrainera s už zmíněným následkem na klasifikaci. Divili jsme se na pět plusce Logo im Togo, ještě víc dolezu pětky Schattenspiel, a Hoffnung za 6 mi připadlo těžší než Hirschbachperle za 6+, ale třeba jsem jenom nenašel správný prstoklad. 

Vzhledem k umístění skály vysoko nad údolím není všude kámen úplně bombový, těch klasických jurských děr tam taky není až tolik. Ke skále se projdete pěkně 10 minut do kopce. Na druhou stranu je tam klid a málo lidí, takže to taky má svoje klady. Docela dobrá skála na horké léto. Celkem je na ní 36 cest. Z toho tři pětky, devatenáct v rozmezí 6- až 7+, dvanáct mezi 8- až 9-.