Sherpafest 2018

Legenda první - Prcas

Prcas, nebo Prcek Jirka Slavík je jednou z velkých legend českého lezení, jak v horách tak v posledních letech na pískovcích. Lezec, ale taky táborový bavič. Narodil se, stejně jako moderátor Háček v Mostě, začínal s lyžováním, pak poznal lezení a přešel na něj.

Nejprve lezl na Bořni, potom v Tisé, Ostrově a Rájci, kde ho brzy uchvátil Karel Bělina a dovolil mu osazovat kruhy při svých prvovýstupech. Po nějaké době začal dělat cesty i sám Prcas. Dostal se to nějakých těch národních družstev.

V době, kdy se jen lezením v horách dalo udržet místo v repremančaftu, lezl v horách. Byl v 15 letech nejmladším účastníkem přechodu hlavního hřebene Tater. Několik prvovýstupů udělal v Chamonix a jeho a Šimonovu Direttissimu severní stěny Petit Dru zopakovali až po 30 letech. Lezl po celém světě,včetně Yosemit.

Trochu do úzkých ho dostal Háček otázkami na rodinu a práci. Nějak se prý stalo, že se Prcas oženil. Jak se mu stalo, že měl i děti, když pořád lezl neví. Z divných řečí, které měla když furt lezl a trénoval, se snažil vyautovat, ale dodnes je s manželkou kamarád.
Po základní škole vydržel na gymnáziu rok, pak ho dali na učení na automechanika, což ho vůbec nezajímalo. K autům vztah nemá, ví akorát, že to jede pokud se do toho něco leje. Nějakou dobu toho automechanika i dělal, ale pak šel na o něco svobodnější výškové práce.

Před pár lety spadl díky chybě při slanění na Panťáku 20 metrů na podlahu. Soupis diagnóz na obrázku byl velmi dlouhý, ale vykřesal se z toho a dneska už zase leze. Doporučení na základě zkušenosti: Při lezení nespěchat. Spousta lidí mu pomohlo při návratu do lezení, což je jeho běžný život, a všem poděkoval krátkým videem.

Jiří Prcas Slavík, harmonika kytara a zpěv, foto: Petr Jandík

Prcas je také známý jako písničkář hrající na kytaru a foukací harmoniku. Že to je pravda předvedl na závěr písničkou od Boba Dylana s variantou textu od Bluegrasshoppers o starém muži s kytarou.

Nejlíp, když si to poslechnete sami zde 

 Příjemně strávenou hodinku doplnil film o přelezení právě jím udělané Separátní reality - stropové spáry v Ostrově na Sluneční věž, o které Prcas tvrdil, že je těžší, ale hnusnější, než ta americká.

Špek, Od palice k vrtu, foto: Petr Jandík

První programový blok doplnil film Od palice k vrtu s Petrem „Špekem” Slaninou v hlavní roli.

O přestávce nějaké to pivko a něco na zub a hurá na další přednášku.

Před kinem, foto: Petr Jandík 

 Legenda druhá - Honza Kreisinger

Honza Kreisinger, foto: Petr Jandík

Přednášku nazval „Od bačkor k mačkám”. Jeho lezecká kariéra počala na legendárních strahovských pískovcových skalách které v osmdesátých letech nahrazovaly umělé bouldrovky, přes saské pískovce, období nevratrných kroků, kdy ses dopracoval až na saské desítky a fascinaci bigwally až k prvovýstupům v Himálaji.  

Na Strahově to všechno začalo, foto: Petr Jandík

Bigwallové opojení, Yosemity, foto: Petr Jandík

Nejprve byl s Márou Holečkem v Garhwalu na Mount Meru, potom s Martinem Kleštincem na Kwangde Ri v Nepálu a nakonec se kvůli podmínkám nepovedl prvovýstup v čínském Sečuánu. 

Prvovýstup v Nepálu, foto: Petr Jandík

Moderátor Háček si neodpustil zvídavý dotaz na to, proč v jedné fázi Honza nemohl obout lezečky a lezl v pohorkách. Bylo to kvůli dvacetimetrovému pádu do trhliny v oblasti Mont Blancu poblíž Mont Blanc du Tacul. Honza si při pádu brnknul mačkou, což mu zlomilo nohu a pak na ni ještě spadl.

Moderátor Háček vyzvídá o Honzově úrazu, foto: Petr Jandík

Filmové pokračování byly tři filmy ze série Brit rock. Brazilian Line je o partě lezců, která razí prvovýstup na monolit Pedra Baiana. První vybraný směr zhatily tisíce vos v cestě. Tak to zkusili jinde, ale nakonec kvůli nedostatku času a materiálu skončili 60 m pod vrcholem. To je ideální příležitost pro někoho dalšího, donýtovat zbytek a cestu přelézt, kdyby se někdo chtěl proslavit.

Bloody Moon je o prvovýstupu na 770 m vysokou stěnu Tsaranoro Atsimo, který zkomplikuje pád a zlomení nohy Alana Carna. Spolulezci ho spustí pod stěnu, parta přivolaných místních ho snese do vesnice, odkud je odvezen a operován na ostrove Réunion. Ostatní váhají, jestli mají pokračovat, ale i na přání samotného Alana cestu dokončí a přelezou. Pro připomenutí - Masiv Tsaranoro byl dějištěm i českých prvovýstupů. Nejprve tu udělali roku 2006 cestu nazvanou Sali Vaza Ondra Beneš a Tomáš Sobotka s Rakušany Hari Bergerem a Florianem Scheimpflugem, poté roku 2010 Adam Ondra dokončil první RP přelezení tehdy nejtěžšího bigwallu Tough Enough.

Třetí fim Undiscovered je v podstatě reklama lákající na dělání tradičních nových cest ve Skotsku, kam láká Dave McLeod.

předsálí, foto: Petr Jandík

Prodej triček, foto: Petr Jandík

Americký kolečko

Americké kolečko, foto: Petr Jandík

Trošku punkovou přednášku o svém cestování, lezení a lajnování v Americe měli „Květák” Jakub Hanuš, Danny Menšík a Jakub Fröhlich. Jeli tam s celou partou kvůli lezení a lajnování.

Dany Menšík, foto: Petr Jandík

Vojtěch Fröhlich, foto: Petr Jandík

Vylezli na obě krajní věže Cathadral Spires naproti El Capu v Yosemitech, bydleli čtyři dny na vrcholu, natáhli tam novou o 5 metrů delší verzi hajlajny a každý večer pozorovali „Souhvězdí El Capitan”, který v noci svítí čelovkami lezoucích a bivakujících lezců. V Yosemitech ještě natáhli tři hajlajny na Lost Arrow, vylezli Separate Reality a Free Rideera. Vojta Fröhlich se tam nechal podle inspirace z Heart Ledge ostříhat dohola až na srdíčko vzadu. Lezli ještě v Tuolumne Meadows. Tam natáhli lajnu mezi Cathedral Peak a Eichhorn Pinnacle.

Lajna na Lost Arrow, foto: Petr Jandík

Lajna na Cathedral Spires, foto: Petr Jandík

Závěr Free RIDERA, foto: Petr Jandík

Vojta Fröhlich v Midnight Lightning, foto: Petr Jandík

Pak jeli ještě do Bishopu, na spáry Indian Creeku, do Moabu, Zionu, Red Rocks a s již trochu vyčerpaným elánem skončili v Joshua Tree. Nahrávka přednášky je zde.

Blok dokončily filmy o Háčkovi a prvovýstupu na Kyazo Ri, Age of Adam Ondra a Speed ze série Rell Rock. Film o Adamovi ukázal jeho specialitu, kdy si cestu, kterou plánuje vylézt na Flash, vizualizuje. To znamená, že se naučí všechny kroky nazpaměť z videa o přelezu, nebo že mu cestu přelézá jiný lezec, pak si lehne na koberec a se zavřenýma očima dělá všechny kroky. Pomáhá mu v tom jeho fyzioterapeut. Vypadá to dost zvláštně, ale asi to funguje. Dvě cesty 9a+ na flash nedal, ale ta třetí v Saint Leger se podařila a Adam pak říkal, že chyty byly z 95% takové, jaké si je při své vizualizaci představoval.

Mexikóóó
Ale předtím taneček organizátorů v parukách s horolezeckým popěvkem a básničkou: Já mám koně, bílý koně, jsou to děti mý…. 

Tanečky organizátorů, foto: Petr Jandík

Pak se rozdala mezi diváky špeciální edice šerpafestovního pivsona 15°zvaného Náhlá smrt a vyhlásil se výsledek soutěže Sherpiáda, nebo jak se to jmenovalo. Vyhrála Nora, která vypila třetinku na ex za tři sekundy a dostala za to kupodivu ne půllitr, ale masivní dřevěný shybovadlo

Pak už se šlo se na to Mexiko.

Ondra Beneš s trochu legračně, ale srozumitelně česky hovořícím Christianem Fascendinim probrali svou cestu Mexikem.

Hlavním tématem byl prvovýstup na dosud nelezenou stěnu o výšce kolem 500 metrů. Cesta se jmenuje The first Lucky Strike, obtížnost 7c. Podle tradice Ondy Beneše a jeho kamarádů není pořeboltováno. Nejtěžší délka má 60 m a 10 nejtů. Cesta byla udělána, ale ne přelezena v kuse na RP, protože nezbyl čas. Pak jeli na bouldery do Peňoles, ale neměli průvodce a nákresy, takže spíš lezli spáry na větší balvany. Na konec výletu jeli na Baja California podrbat na hřbetě velryby a mazali do Tijuany a dál na letadlo domů. 

Mexiko, improvizace k videu, foto: Petr Jandík

Kluci proložili přednášku několika videosekvencemi, které doprovodili vlastní improvizací v sestavě Christian kytara a Ondra tenorsaxofon. Že hraje Ondra na tenora jsem už četl, ale teď jsem ho poprvé slyšel hrát. Na tak skvělého lezce nehraje špatně a jejich muzika byla účelu doprovodu videa zcela adekvátní. Tenhle způsob má výhodu, že jim Youtube nemůže dělat potíže kvůli autorským právům na muziku. Nahrávka je tady.

Mexiko, topo cesty, foto: Petr Jandík