Pražský festival alpinismu - sobota

Zatímco hitem pátečního programu byli především Slovinci Aleš Česen a Luka Stražar s prvovýstupem na Latok I, sobotu zahájil Radek Jaroš, který se po posbírání Koruny Himálaje (tedy včetně Karakoramu) věnuje sbírání nejvyšších hor kontinentů. Tentokrát to byl Mount Vinson v Antarktidě. Technicky nepříliš náročný výstup, ale v pustině, kde tisíce kilometrů kolem není nic. Pozoruhodné bylo, že s sebou měli kola s čekání na zpáteční letadlo si Radek krátil ježděním po sněhu na kole. Při výstupu byly nějaké ty komplikace, protože mu vítr pochroumal stan a nahoře byla hodně zima.

Radek Jaroš, Antarktida, foto: Petr Jandík

Radek Jaroš, Antarktida, foto: Petr Jandík

Radek Jaroš, Antarktida, foto: Petr Jandík

Následovala panelová diskuze o Everestu, které se kromě Ladislava Jiráska a Dana Polmana za pořadatele účastnili účastníci expedice z roku 1978, Peter Habeler, Wolfgang Nairz a Robert Schauer. To byla TA expedice, co tam Reinhold Messner a  Peter Habeler vylezli poprvé bez přídavného kyslíku. Peter Habeler nejdříve řekl, že  nejsou legendy, ale veteráni. A že to, co se teď děje na Everestu není alpinismus, ale průmysl výškové turistiky. Za možné cíle pro budoucnost na Everestu byly označeny východní stěna, kde už roky nikdo nebyl, Hornbeinův kuloár, jihozápadní stěna.

4, foto: Petr Jandík

Robert Schauer, foto: Petr Jandík

Wolfgang Nairz, foto: Petr Jandík

Peter Habeler, foto: Petr Jandík

Následovala přestávka, ve které bylo možné si projít komerční expozice. Rock Point ukazoval zajímavou novinku, podrážku Vibram Arctic Grip. Spočívá to v tom, že je na několika místech vložená guma s příměsí krystalků, která způsobí, že to na ledu neklouže. Aby se to dalo vyzkoušet, měli tam zařízení s kusem ledu a fakt to neklouzalo.

Vibram Arctic Grip, foto: Petr Jandík

Lucka Hrozová promítala svůj výlet na Aljašku s Anetou Loužeckou a pedagogickým doprovodem v podobě otce Libora. Protože si Aneta zranila koleno, museli zprvu jen obdivovat přírodu. Pak ses vydali na ledovec, kde se Lucka vždycky spouštěla do trhlin a lezla sólo nahoru. Další téma byly ledové jeskyně. Bohužel bylo dost teplo, takže kromě toho, že ze stropů tekla voda, byly některé nebezpečné, tak zvažovali kam jít. Nakonec se vydali lodí k plovoucím krám, na které Lucka lezla. To je dost riskantní disciplína, protože se kdy jednak občas rozpadají a jednak ve vodě mohou otočit. Adrenalin pak spláchli koupelí v ledovém moři. Aneta na přednášce nebyla, protože závodila v Brně na MČR v drytoolingu.

Lucka Hrozová, foto: Petr Jandík

Lucka Hrozová, foto: Petr Jandík

Lucka Hrozová, foto: Petr Jandík

Lucka Hrozová, foto: Petr Jandík

Odtálé šrouby, foto: Petr Jandík

Lucku vystřídala 14letá nadějná lezkyně Markéta Janošová, tradiční účastnice těchto festivalů. Vylezla 8b+, 8b a 4x7c na OS.

Markéta Janošová, foto: Petr Jandík

Markéta Janošová, foto: Petr Jandík

Pavel Kořen Kořínek s kolegou prezentovali expedici Nanga Parbat. Původní plán byl, že tři účastnici polezou klasickou Kinshoferovu cestu, čtyři se pokusí dokompletovat Mummeryho cestu a Pavel Bém s Radkem Grohem chtěli lézt s lyžemi a sjet Messnerovu cestu pravou částí stěny. Ta se ale ukázala letos velmi nestabilní, padaly tam velké laviny, takže také po úrazu Jirky Pankáče Janáka, kdy mu padající kámen přerazil prsty na ruce, se nakonec všichni kromě něj vydali na Kinshoferovu cestu, kterou nakonec většina vylezla. Pavel Kořínek to zaplatil omrzlinami a následně zkrácením palců na nohou, což mu ale neubralo na elánu a optimismu.

Nanga Parbat, původní plány, foto: Petr Jandík

Nanga Parbat, rozmístění kempů, foto: Petr Jandík

Nanga Parbat, nepoužitelný šrot na Kinshoferových skalách, foto: Petr Jandík

Nanga Parbat, tři na vrcholu, foto: Petr Jandík

Pankáč dostal přes prsty, foto: Petr Jandík

Kořenovo noha před zkrácením palců, foto: Petr Jandík

Peter Veider z Kuratoria pro bezpečnost ukazoval různé statistiky úmrtí a úrazů v Rakousku a projekt Alpine Safety Area, který spočívá v informačních cedulích pro ničeho neznalé turisty, které vysvětlí jak chodit do kopce, jek z kopce a jaký je rozdíl mezi červenou a černou horskou cestou a ferratou.

Počet mrtvých podle národů, foto: Petr Jandík

Počet zraněných podle národů, foto: Petr Jandík

Významný Bask Alberto Iňurrategi, který dokompletoval Korunu Himálaje ve třiceti třech letech a byl čtvrtý, komu se to povedlo bez přídavného kyslíku. Kromě sbírání vrcholů taky lezl v Patagonii, na El Capitana, přešel Jižní pól a je celkově akční. Víc nevím, protože tlumočnice ze španělštiny nedosahovala kvality paní Sitařové a navíc kuňkala, takže jsem jí většinou nerozuměl.

Fotky měl Alberto pěkné.

Alberto Innurrategi, foto: Petr Jandík

Alberto Innurrategi, foto: Petr Jandík

Shivling, foto: Petr Jandík

Cerro Torre, foto: Petr Jandík

Gasherbrum IV, foto: Petr Jandík

Přechod jižního pólu, foto: Petr Jandík

Prvovýstup v Karakoramu, foto: Petr Jandík

O přestávce jsem natrefil na skalní frézu Karla Bělinu v North Face.

Karel Bělina v severní stěně (North Face), foto: Petr Jandík

Dawa Steven Sherpa hovořil o nejvyšší pekárně na světě v BC pod Everestem, kterou založil, pak o plnírně kyslíku do certifikovaných lahví, které se půjčují a pak o technikách jak dostat platící turisty na vrcholu požadovaných kopců a to i v případě, že nemají čas se aklimatizovat. Jako ředitel Asia Trekking je představitelem průmyslu vysokohorské turistiky. Má rád české pivo, ale nemá se to říkat před jeho belgickou matkou.

Pekárna v BC pod Everestem, foto: Petr Jandík

Výroba kyslíku v Khumbu, foto: Petr Jandík

Závěr byl věnován filmu o rekordech na Everestu, což opět reflektovalo 40 výročí výstupu bez kyslíku.