POVL počtvrté

Program zahájil Petr Čermák, známý pod přezdívkou Bobuláč, jeden z lezců nejužší české špičky v osmdesátých letech minulého století. Byl skvělý na písku i ve středních horách a je s ním sranda. Patří ke generaci, jejíž horolezecký rozlet byl omezený komunistickým režimem. U vínka v hospodě i u ohníčku se s ním člověk nenudí. Publikum se nenudilo ani na jeho přednášce, kde nemohl chybět legendární zájezd do USA, zorganizovaný tehdy top oddílem Přírodní vědy Praha vedeným Petrem Bigem Brzákem. Dneska, když stačí si koupit letenku, si člověk neuvědomí, jaká vzácnost byla, když pár vybraných reprezentantů mohlo vyjet na několik měsíců do USA a tam se pokoušet přelézt tamní vyhlášené cesty.

Bobuláč tehdy a teď, foto: Petr Jandík

Bobuláč: Foťte. dokud jste mladý, foto: Petr Jandík

Dvě hvězdy pátečního večera: Háček a Bobuláč. Bobuláč po, Háček před přednáškou. 

Háček a Bobuláč, foto: Petr Jandík

 Celou tu věc měli na triku jako vždy Vorel a Honza Šimánek. 

Vorel, foto: Petr Jandík

Zdeněk Háček Hák po zahřívacím kole u nálevního pultu dal parádní punkovou přednášku o neméně punkovém výstupu s Márou Holečkem na Chamlang. 

Háčkova přednáška o Chamlangu

Z významných bodů bych bez nároku na přesnost ocitoval:

• Mára utratil všechny peníze v hospodě.  

• Poté, co vypil 8 piv ve výšce 4000m, mu bylo špatně a měl děsivé sny. 

Tady ve výšce 4000m propil Mára své peníze,

• Když si od Slovinců nevezmete zbylé jídlo v BC co vám nabízejí zadarmo, musíte si ho pak kupovat dole v krámě za prachy

Jižní stěna Lhoce

• Messner udělal mezinárodní expedici, kam pozval všechny kromě Kukuczky. Expedice J stěnu nevylezla a vylezl ji potom Kukuczka se svou expedicí, jenže potom seshora spadnul.

Chamlang, nástupová rampa

• Český horolezec není lepší, než slovinský, ale je vychcaný, najde si cestičku.
• Impossible znamená, že to půjde

Chamlang topo

Háček v lehkým, foto: Marek Holeček

Jak to Háček přesně říkal si poslechněte tady.

Páteční večer zakončily hudební produkce. Makuli jsem slyšel jen zdálky u piva na zahrádce. Martin Mrázek a Didgeridoo jam byl značně avantgardní, ale i na to tam někdo tancoval.  

Martin Mrázek, Digeridoo jam, foto: Petr Jandík

Večer zakončily Ovčie Kiahne, kapela hrající jednoduchou, přímočarou a přesně zahranou muziku postavenou na výkonu zpěváka, skákajícího a běhajícího po pódiu skoro jak penzista Jagger.  

Ovčie Kiahne s figurantem s maskou Miloše Zemana, foto: Petr Jandík

Publikum se rozvášnilo, chlapci svlíkli trika a děvčata se vozila na ručním dopravníku od pódia dob půlky sálu. Žádná z toho nespadla a dobře to dopadlo.

Ruční dopravník děvčat, foto: Petr Jandík

Sobota

Sobota byla ráno ve znamení jógy a pro mnohé znamenalo krásné počasí dilema, jestli jít lézt, nebo koukat na přednášky. 
Na Ivoše Wondráčka, známého to vrchlabského matadora a zakladatele akce Český pískomil, přišel leckdo od snídaně lehce zpožděn, ale i tak měl Ivo návštěvu slušnou.

Ivo Wondráček, foto: Petr Jandík

Zázraky přírody, foto: Petr Jandík

 Iwo vyleze na co se dá. Tady na podstavci chyběla socha.

Ivo coby živá socha, foto: Petr Jandík

Ivo Wondráček, zakladatel českého pískomila, foto: Petr Jandík

Přestávka, pokec, pivo. 

Pepis Koudelka a Marťan, foto: Petr Jandík

Dortíček, kafíčko a lano

Lionel a dortíček mezi přednáškami, foto: Petr Jandík

Štefan Pišta Berežný a Pavel Ščevlík se vrátili do hluboké totality. V době, kdy se měly konat za dva roky olympijské hry v Koreji a měly se na nich podílet i Severní Korea, jela do severní Koreje oficiální delegace složená kdoví proč z horolezců, přesněji horolezců a horolezeckých bafuňářů. Kromě recepcí a oficialit si 24 hodiny denně vojáky hlídaní horolezci také mohli dopřát několik prvovýstupů v žulových Diamantových horách.

Pišta Berežný, foto: Petr Jandík

Pavel Ščevlík, foto: Petr Jandík

Vitální horolezecké delegace v severní Koreji

Diamantové hory, kde se odehrávaly prvovýstupy, foto: Petr Jandík

Dalibor Motl provedl poněkud prořídlejší publikum málo známými nepískovcovými skalami v údolí Kamenice a Jizery a zpropagoval v poslední době se více rozvíjející Kozinec, ke kterému vyšel vloni průvodce. 

Dalibor Motl, foto: Petr Jandík

Dorazila hlavní hvězda večera 

Alena Čepelková, foto: Petr Jandík

Peeto Kučera mluvil o lezení v Kanadě a Paďas a spol o písku a Lofotech.

Paďas a spol o Lofotech, foto: Petr Jandík

Společnou spíš besedu, než přednášku, měli ředitel regionálního pracoviště AOPK v Liberci Jirka Hušek a Božena Valentová, generální sekretářka ČHS. Po krátké prezentaci co do vztahů horolezců a ochrany přírody a vysvětlení přínosů smlouvy ČHS a AOPK došlo na dotazy z publika, kde se probíraly možnosti v oblasti dohledu, porovnával se vliv turistů v Adršpachu s vlivem horolezců. Ochrana přírody může vymáhat pravidla jen namátkově. 

Jirka Hušek a Božena Valentová, horolezectví a ochrana přírody, foto: Petr Jandík

Jirka Hušek, foto: Petr Jandík

Božena Valentová, foto: Petr Jandík

Diskutoval se problém Ádru, kde je spousta na turistiku nabalených zájmů. Ekonomika místních obcí je závislá na turismu a proti omezení bojují. Bez omezení počtu turistů to du budoucna stejně nepůjde. Proti zájmům horolezců bojuje Východočeská ornitologická společnost. Jestli vás to zajímá, poslechněte si celou přednášku.

Paďas, Kamil, foto: Petr Jandík

Ze zcela jiného světa oproti předchozí přednášce bylo vystoupení Tomáše Sobotky, který chrlí prvovýstupy v ranku devítek a desítek v Labáku i Adršpachu a má přitom svůj vlastní svět pravidel, která se rozhodl dobrovolně dodržovat a která vášnivě obhajuje, zatímco jiná pravidla, která do jeho systému nepatří, ho netrápí. 

Spolulezci Tomáše Sobotky: Pavel Kýsa Bechyně

Co považuje za nepřekročitelné pravidlo, je dělání cest odspodu, zatímco nevzít si maglajz by ho mohlo přimět pouze přání spolulezce, který leze bez něj a kterému by to vadilo. Co je v dané lokalitě napsané v povolení lezení nebere v úvahu, ostatně jako mnoho dalších výkonných lezců. 

Spolulezci Tomáše Sobotky: Pavel Henke

Jeho snem je mít cestu s každým z našich špičkových lezců, což se mu už v mnoha případech splnilo. Nejvíc leze s Ondrou Benešem, má cesty s Pavlem Bechyněm, Pavlem Henkem a řadou dalších. 

Tomáš Sobotka, foto: Petr Jandík

Tradiční lezení v Itálii propagoval zahraniční host, Matteo Pasquetto, který má i přes své mládí už pěkné zářezy i v Yosemitech a Patagonii.  

Matteo Pasquetto a tradiční lezení v Itálii, foto: Petr Jandík

Finále sobotního večera obstarala Alena Čepelková, jejíž přednášky patří k nejpopulárnějším. Aby se neopakovala, stále je trochu obměňuje, i když některé stěžejní momenty pochopitelně nechybí.   

Alena Čepelková uprostřed i vpravo, foto: Petr Jandík

Alena Čepelková s první karimatkou, foto: Petr Jandík

Alena Čepelková coby reklama na RHM, foto: Petr Jandík

Tentokrát se kombinovala přednáška s rozhovorem, kdy ze moderátor Mouchič poptával na různé věci, které se vypráví po hospodách a tak jsme s třeba dozvěděli, jako to tehdy bylo, že se stala paní Čepelkovou, a za co a proč od ní dostal po pár letech Franta mačkou do ksichtu, když ještě s Honzou Polákem lezl na Petrogradce.

Více o Aleně Čepelkové zde, více od Aleny Čepelkové zde. Přijela se podívat i vzácná návštěva z Brna.

Stoupa, foto: Petr Jandík

Sobotní program se o hodinu zpozdil, a musel jsem už vypadnout, tak jen kontumačně poreferuju, že měl vystoupit Viktor Pařízek se svými písněmi z Antigravitačního zpěvníku a pak kapely Přehmat a Znouzectnost a nakonec DJ na doražení.

Viktor Pařízek (uprostřed) před svým koncertem, foto: Petr Jandík

Viktorův zpěvník, foto: Petr Jandík

POVL je asi jediný festival, kde můžete na jevišti i v hledišti potkat třeba Špeka, Pepise Koudelku, Bobuláče, Pištu, Háčka a další lezce a tvůrce cest a poklábosit s nima. Letošní POVL se vydařil a můžete se těšit na další, který bude

25. 9. – 27. 9. 2020.

POVL, foto: Petr Jandík