Údolí Kačáku

Oproti dřívějšímu povolení jsou tu menší změny. Málo navštěvované skály mezi Berounem a Alkazarem - Šanův kout a další jsou zakázané. To asi mrzí málo koho. Zato je po mnoha letech možné opět lézt na některých skalách v údolí potoka Kačák, neboli Loděnice, který ústí do Berounky vedle Pupku. Ze čtyř skal v údolí jsou povolené tři. Čtvrtá s názvem Zrcadlo zůstala zakázaná. Postupně tu přibývají cesty, ale pomaleji, protože prvovýstupy schvaluje správa prostřednictvím OVK.

Kačák skála u cesty
Malý lom, na který narazíme při cestě z Hostími podél Kačáku jako první. Od cesty je oddělený nízkou stěnou, která zůstala po vylámání dna a díky které poskytuje návštěvníkům soukromí, využitého turisty k založení "observatoře". Při procházení plochým dnem s pozůstatky základů staveb, porostlého řídkým, listnatým lesem, je třeba hledět nejen vzhůru k okolním stěnám, ale i na zem, abychom nešlápli do některého z turisty zanechaných pokladů. 

Kačák skála u cesty, levá část - cesty Poklice a Hrnec, foto: Petr Jandík

Kačák skála u cesty má nejvýznamnější levou část vysokou přes 30 metrů orientovanou na jihozápad, na kterou svítí sluníčko až do večera. V současnosti tu vedou dvě cesty, Poklice (6+, 35 m, 16 BH) a Hrnec (6, 34 m, 15 BH), které čekají na schválení správce, ale lézt se dají a jsou pěkné obě dvě. Autorem je Honza Kareš. Názvy jsou napsané na skále a popis netřeba, linie borháků jasně vedou. V levé části je ještě jeden rozdělaný projekt.

Nástup se jménem cesty, foto: Petr Jandík

V cestě Poklice, foto: Jiří Sika

Začátek cesty Hrnec, foto: Petr Jandík

Střední část skály tvoří výše položený kotel otočený na západ s ne zrovna pohodlným přístupem. Zatím tam jsou jen tři rozdělané cesty a jediný důvod tam dneska chodit je, že se odtamtud dá dobře fotit lezení v levé části. 

Kačák stěna u cesty - střední část, foto: Petr Jandík

Pravá část otočená také k západu je poněkud mokřejší, ve vegetačním období je částečně krytá lesem, který jde až ke stěně. Uprostřed této části vede zatím jediná cesta s názvem Kačák (7-, 20 m, 5 HB) od Marťana. Je přímo naproti vchodu do lomu. Dá se předpokládat, že tam časem vzniknou další cesty.

Kačák, nástup, foto: Petr Jandík

Zrcadlo

Přírodní hladká stěna. Je tu vidět kruh od historické cesty. Dnes je tu lezení zakázané.

Zrcadlo s historickou cestou, foto: Petr Jandík

Lom Divadýlko
Vchod do lomu je hned u mostu přes Kačák. Dno je ploché, travnaté  a bez lesa, vhodné i pro návštěvu s dětmi. Markantní je jeho kolmá jižní stěna vlevo, kde jsou momentálně čtyři cesty. Schválením správce už prošel úplně vlevo Prduch (5, 14 m, 4 BH) od Algeny a Sláva strojů a měst (5, 14 m, 5 BH) od Marťana hned vedle. O nějakých 50 m dále je vidět další cesta, o které nejsou v databázích žádné informace (3 BH a slaňák) a název na skále není. 

Lom Divadýlko - Prduch, foto: Petr Jandík

V poněkud položenější čelní stěně (Z) jsou vynýtované tři cesty, o kterých také nemám informace. Levá se jmenuje 1. balkón, prostřední Divadýlko a pravá nemá na skále napsaný název. Vyzkoušet a lézt se dají. Jestli o nich něco více, napište do komentáře.

Čelní západní stěna lomu Divadýlko se třemi cestami, foto: Petr Jandík

Jedna z cest v lomu Divadýlko, foto: Petr Jandík

Skála za Pupkem (Lesní stěna)
Přírodní skála se dvěma historickými hákovačkami. V dokumentu povolení je nazývána Skála za Pupkem, v průvodci Nepískovcové skály v Čechách je jako Lesní stěna, což je možná výstižnější název.

Vlevo je Ráno v Conegliano za V+, A1 údajně od Kopeckého a Sedláčka ve starších průvodcích není ani datum výstupu, ani autoři. RP by to mohlo být kolem 8. Rampouchová je nově vynýtovaná jen částečně a odhad RP přelezení se pohybuje někde v oblasti 10 až 11 UIAA. 

Skála za Pupkem, Ráno v Conegliano, foto: Petr Jandík

Skála za Pupkem, Rampouchová, foto: Petr Jandík