Takovéhle letiště s travnatou ranvejí je asi jako kdyby vás pozvali domů. Jeden hangár, jeden dům se vším ostatním, kde obsluha pracuje a asi i bydlí.
Po kafi se jdu podívat, čím, že se to poletí. Páni, legendární AN2 - Andula. Ruský dvojplošník konstruktéra Antonova, který se dostal do výroby roku 1947 a dneska se ještě stále používá na práškování polí, hašení požárů, pro parašutisty a teď i pro nás dvanáct výletníků, i když Andula není myšlena jako vyhlídkové letadlo a tomu odpovídají kulatá okénka v trupu, připomínající spíše ponorku.
Prý máme povolení letět s otevřenými dveřmi a že můžu fotit tou dírou. Budu mít kolem pasu popruhový úvaz, cvaknutý na ocelové lano a jistit mne bude palubní technik s padákem. To jsem teda zvědavý.
Bodrý pilot nahazuje motor a začíná zahřívat. Ruský stroj rozhodně není tichý a jeho výfukové plyny zahalují mohutným oblakem celé okolí. Po nějakých deseti minutách se letadlo rozjíždí. Kravál motoru se stupňuje, jak dává pilot při rozjezdu plný plyn a hladce jsme ve vzduchu.
Letíme přes Jinolice, ale Prachovské skály nevidím. Pak přes zříceninu hradu Kumburk a první kolečko děláme kolem hradu Pecka.
Další kolem Zvičiny, Dolního Nemojova s přehradou Krásný les.
Větší oblet Kuksu, pevnost Josefov, vodní nádrž Rozkoš, Auto a motoktrosový areál ve Štikovské rokli, Nové město nad Metují, Náchod.
Přes Bor letíme na Božanovský Špičák a přistáváme na do kopce jdoucí travnaté ranveji letiště Broumov. Už je nejvyšší čas, jsme vytřesení a trošku z toho zelenám.
Zastávka v Broumově přijde vhod. Autobus nás veze na prohlídku Broumovského kláštera a pilot to komentuje, že nás autobus po tom letu dodělá. Řidič jede dost svižně a když nás vysazuje u kláštera, musím dát pilotovi za pravdu. Na prohlídku kláštera se mi ani nechce, tak se jen pomalu ploužím po zahradě kláštera, fotím a snažím se uklidnit žaludek rozbouřený letem i ranním kafem.
Kolem druhé nás autobus veze zpátky na letiště a po kratším zahřívání motoru letíme nad hlavní cíl - Adršpaško teplické skály.
Zase s otevřenýma dveřma několikrát kroužíme nad Broumovskými stěnami a Bišíkem.
Bohužel, než naletíme nad hlavní část Teplických skal, technik dveře zavírá, protože je spolucestujícím už zima. Ádr a Teplice musím fotit skrz okýnko a snažit se udržet žaludek v klidu. Tím pádem mi občas nějaká skála uniká. Chyrtil jsem Milence. Je krásně vidět police, na které jsme před lety s Čertem a Ziťákem zapytlili Leteckou a kde byl po ruské okupaci v roce 1968 nápis 21. srpen fuj.
Po Ádru přistáváme v Trutnově na další uklidňovací přestávku a pak už jen rovnou do Jičína. Tam nás čeká parádní řízek, u kterého si nejsem jistý, jestli ho po tom letu dokážu pozřít a udržet. Čeká mne ještě řízení do Prahy a zpracování několika set pořízených fotek.
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat