Ale nepředbíhejme. Cestování vlakem v době covidové má svá pravidla, ale když Tomáš F. nabídl domácí ořechovici, dali jsme přednost výkladu, že při konzumaci není rouška povinná.
Za mírného deště jsme dorazili pod Pikovickou jehlu. Peky s Vaškem transportovali nahoru po řetězu i soušku na oheň. Na Jehle už tradičně střídáme Martina Ottu, který každý rok prchá aby stihnul husu na oběd.
Jehla byla mokrá a nevlídná, ale to nezabránilo Michalovi vyrazit do údolky přes kout vlevo.
Já jsem vyrazil za Marií a Tomem k náhorce, protože do mokré údolky se mi za deště nechtělo. Jelikož Tom měl na zádech nejdůležitější zásoby, bylo naše "zásobovací družstvo" pro celkový úspěch stejně důležité, jako skupina v údolce. Možná ještě důležitější.
Cesou k náhorní straně jsme na vlastní kůži prozkoumali stav stěny po sanaci železniční trati. Při té byla postavena zídka se zábradlím mezi Jehlou a sousedními bloky. Suť byla naházena do kuloáru pod slaněním z Jehly, takže tu je nyní víceméně panenský terén suťově hlinitého charakteru, kde probíhá nová tvorba přístupových a sestupových pěšinek.
Než jsem vytáhl náhorku, byl Michal už nahoře a dobíral. Tomáš, který promarodil půl roku a letos to bylo a Jehle jeho první lezení, překonal obtíže i díky vědomí, že nese láhev s bublinkama a je tímto na vrcholu nepostradatelný.
Jako každý rok jsem vzpomněl na mrtvé kamarády, jejichž cedulky bohužel přibývají. Ta dlouhá zašlá vlevo je "Jogína" Satrapy. Byl jsem s ním kdysi na cvičitelskému kurzu v Tatrách. Když si vzpomenu na jeho smrt "utopením" v zásobníku jakési práškovité hmoty, kam spadl při výškových pracech, není mi zrovna dobře. Luboš Bečák zvaný "Bosch" zůstal na Cho Oyu. Nevím, jestli může být nějaká smrt lepší, než jiná, ale jestli jo, tak snad raději v těch horách, než v silu. Nejnovější přírůstek je tabulka Tomáše Noska.
Už je to tady! Bublinky, letos australské, odborně otevírá Tomáš.
A byly dobrý!
Vašek stereo...
Šampíčko dopito, povinnost splněna. K posedávání na mokré Pikovické jehle už není nejmenší důvod. Hurá dolů.
O dobrou náladu se svařákem staral Vašek po celou dobu, před i po výstupu.
Na zpáteční vlak jsme došli akorát, takže se letos nepochodovalo do Davle, jako jindy. A protože byla akce skončena, pominul také důvod deště a s příjezdem vlaku přestalo pršet.
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat