Hrátky s velikonočním zajíčkem

Jak už je na Hohe Wandu zvykem, cesty se tu různě křižují a mívají několik nástupových i koncových variant a tak si svůj výstup můžete různě kombinovat. Nejprve byl prolezený komín vlevo od stěny Totenköpfl - Gaislersteig. Potom se prvovýstupci Beg, Dangl Platzer a Pammer v roce 1929 vydali nad prvním prahem komína doprava výrazným vhloubením, vedoucím pod plotnou a zvedajícím se na jejím pravém okraji do kouta s namáhavou širočinou. Vznikla klasika Totenköpflsteig, jejíž ne moc pěkný nástup z komína není dnes příliš používán a často se nastupuje přes Direkter Östereichersteig, nebo přes Osterhasi.

Roku 1938 vznikla cesta Östereichersteig od K. Rhabka a K. Listla. Vede vlevo od plotny a je to jedna z nejdelších a nejoblíbenějších spárových klasik. Roku 1980 dostala přímý nástup, kterým se dnes leze nejvíc.

Roku 1984 se od této cesty oddělila legendární sportovní cesta EB Platte (7-), revoluční akt “první doby volného lezení” osmdesátimetrovou plotnou, jištěná z větší části vklíněnci a jsou tam i nějaké hodiny a nýty.

Nejoblíbenější cestou ve stěně je Osterhasi od A. Riedla a Petera Königsbergera z roku 2007. Do stěny vstupuje pravou stěnou komína Gaislersteigu pár metrů od jeho začátku. Přes kolmou stěnku se dostane poblíž levé hrany a jde doprava na první štand Totenköpflsteig. Dál odbočuje lehce doleva do plotny a jde podél jejího pravého okraje až pod střechy pod vrcholem, pod kterými traverzuje k jejich levému kraji. Z tohoto štandu je několik možných variant. Přímo koutem vede padesátimetrový Handler-Ausstieg (H. Handler, H. Scherletner, F. Platzer, 1932), který je nejlehčí možností dolezení na vršek. Používá se k dolezu Totenköpflsteig, ale hodí se i jako zakončení Osterhasi, pokud se někomu nechce lézt 7- místo v klíčové předposlední délce. Originální konec Osterhasi jde ze štandu doleva a doprava jde varianta za 7+.

Z Totenköpfl lze slanit na 2x50m lanech. Na vrcholu je slaňák, jako další přesedání se používá předposlední štand Osterhasi přímo pod převisem. Plotna je protkána nýty nových, těžších cest, ale ty dnes vynecháme.

Do těžší místo do lehčí
Poprvé jsem se do Osterhazi vydal s Jirkou někdy v březnu 2011. Schéma v průvodci jsme příliš nestudovali, možná jsme ho ani neměli, jen jsme věděli že originál cesta s místem 7- je vlevo a my potřebujeme jít lehčí závěr vpravo. První délku jsme si ztížili. Nastoupili jsme dobře, ale místo nahoru doleva jsme traverzovali dál rajbasem až do Direkter Östereichersteig.

Jirka v Direkter Östereichersteig, foto: Petr Jandík

Kolmá stěnka 6+ , foto: Petr Jandík

Focení z čisté lezecké pozice, foto: Jiří Binder

... a tohle jsem vyfotil - Jirka na štandu pod převisy., foto: Petr Jandík

Úspěšně jsme dolezli na křižovatkový štand, viděli cestu vlevo a taky stříbrné cvočky vpravo a tak se Jirka se tedy vydal do té pravé, abychom nelezli tu těžkou původní verzi.

Už brzdy došel k závěru že je něco špatně a že takhle šestka nevypadá. Nakonec to s úporným bojem nějak vyhákoval.  

Stěna vpravo od Handlerausstieg, foto: Petr Jandík

Vrcholová varianta 7+, foto: Petr Jandík

Vrcholová varianta 7+, Jirka usilovně hákuje, foto: Petr Jandík

Hákoval jsem to taky, tohle fakt šestka nebyla. Ono se nemělo lézt doprava, ale cestou prostředkem, kterou jsme předtím neviděli. 

Osterhasi, varianty dokončení a slanění

Oprava
Byla neděle odpoledne. Ještě nějaký čas nám zbýval ke společnému odjezdu Honzovým tranďákem a tak jsme si řekli, že svůj omyl napravíme. Slanili jsme na dvou šedesátkách doleva k poslednímu štandu, že jako vylezeme ten správný závěr, který jsme při slanění viděli v koutě vlevo - Handlerausstieg. Při stahování lan jsme ovšem pochopili, proč je další slaňovací štand pod převisy u předposledního, a ne u posledního štandu na jejich levém kraji. 

Lana totiž vedou šikmo přes spáry, které se jen třesou na to nějaký ten uzel chytnout a nepustit.
I náš uzel se totálně kousl, jakékoliv tahání bylo neúspěšné. Byl skoro nahoře, žádného lana nebylo dost, aby se dalo vylézt nahoru. Handlerausstieg má celých 50 metrů. Dole pod Hohe Wandem už jsme viděli se na na parkovišti pomalu srocovat kolegy k odjezdu, a my jsme trčeli 50 metrů pod vrchem neschopní nic dělat. 

Tahám mobil. “Honzo, trčíme padesát metrů pod vrchem a sekly se nám lana. Nepřijel bys nahoru tranďákem a nevysvobodil nás?”
“Aha, nepřijel. Hmm…Tak až se odsud dostanem, klidně tam pudem. Čau.”

Samaritánské nadšení nad možností zachránit kamarády se nějak nedostavilo. Trčeli jsme tam dál. Naštěstí je toto slanění občas používané a tak asi po půl hodině jeli dolů Rakušáci a lana nám uvolnili. Koneckonců, potřebovali ten slaňák pro sebe. Mazali jsme dolů a k autu a víceméně jsme se započítáním akademické čtvrthodinky stihli domluvený čas odjezdu. 

Koncová část Totenköpfl, foto: Petr Jandík

Konečně zkompletováno.

Handlerausstieg jsem si vylezl s Evou později jako zakončení Totenköpflsteig a bylo mi jasné, proč jsme ho poprvé přehlédli. Je to nepříliš vábně vypadající kout a skoby a nýty má až o něco výše a tak jsme je tenkrát s Jirkou prostě neviděli. Lezení je to hezčí, než na první pohled vypadá, ale na jednom dvojčeti bych to fakt lézt nechtěl.
Naposledy jsem byl v Osterhasi letos, kdy mi Kóďa dal dárek k 69. narozeninám, že jsme si vylezli “Zajíčka” celého. Poslední dvě délky jsou parádní. Počáteční místo 7- jsem dal za A0 ale jinak to bylo úplně super. Takže neváhejte a chyťte zajíčka, bude se vám líbit. 

Po deseti letech opět v Osterhasi, foto: Petr Jandík

Správný výlez levou hranou výšvihu, foto: Petr Jandík

Kóďa na štandu, foto: Petr Jandík

Odlézám ze štandu pod převisy, foto: Petr Kodytek

Kóďa v klíčovém místě Osterhasi, foto: Petr Jandík

Spáry v předposlední délce, foto: Petr Kodytek

Kóďa dolézá poslední délku, foto: Petr Jandík